Lagoftalmus

Souhrn Omezení nebo trvalá neschopnost uzavírání oční štěrbiny vede ke vzniku lagoftalmu. Lagoftalmus je komplexní porucha, při které je oční štěrbina nedovřena a část rohovky a bulbární spojivky zůstává trvale obnažená. U lagoftalmu dochází k nerovnoměrnému svlažování povrchu oka slzami a jejich rychlému vypařování a je tak narušena přirozená ochrana povrchu oka. Následným paradoxním osycháním oka trpí především epitel rohovky i spojivky. Výsledkem těchto procesů bývá chronická epitelopatie, komplikovaná dlouhodobými záněty rohovky. Následkem tohoto chronického procesu může vzniknout i vřed rohovky s případnou perforací rohovky se všemi negativními důsledky pro zrakové funkce. Etiologie lagoftalmu je pestrá. Příčinou mohou být anomálie vlastního víčka nebo celkové stavy. Oftalmolog se setkává nejčastěji s lagoftalmem u periferní obrny lícního nervu (hlavový nerv č. VII – n. facialis ), kdy je primárně narušena inervace kruhového svěrače víčka. U obrny lícního nervu je lagoftalmus součástí komplexního narušení integrity víčka a jeho okolí. Terapie některých forem lagoftalmu je často svízelná a dlouhodobá. Cílem oftalmologické léčby je především udržet integritu rohovkového a spojivkového epitelu. Tradiční konzervativní léčebné postupy spočívají v trvalé aplikaci lubrikačních preparátů ve formě kapek, gelů nebo mastí. Při zhoršování stavu je možná aplikace kontaktních čoček nebo vlhké komůrk