Léčba syndromu karpálního tunelu
Co se dozvíte v článku
Co pomáhá na brnění rukou a jaká existuje pro karpální tunely léčba? Pokud se potvrdí, že pacienta skutečně trápí syndrom karpálního tunelu, existuje několik způsobů, jak tento problém léčit. Vhodná terapie se přitom vždy vybírá podle závažnosti příznaků. Cílem je uvolnit tlak působící na nerv v karpálním tunelu a zmírnit nepříjemné příznaky. Léčba pak může být konzervativní nebo chirurgická.
Konzervativní léčba
Postižení způsobené útlakem středového nervu je zpočátku reverzibilní, ale pokud se dlouhodobě neléčí, mohou u pacienta nastat nevratné změny. Proto je vhodné zahájit léčbu co nejdříve a snažit se projevy onemocnění již dále nezhoršovat. Včasná léčba pak může během několika měsíců vést k výraznému zlepšení nebo dokonce k vymizení obtíží.
Základem konzervativní léčby je klidový režim. Pacient by měl změnit své návyky, aby předešel přetěžování zápěstí. V rámci snížení zátěže je nutné vyvarovat se opakování monotónních pohybů a snažit se, aby se postižená oblast zklidnila. Nemocný by se měl nějakou dobu vyhýbat hře na hudební nástroje či práci s vibračními nástroji a jinými pomůckami. Důležitá je pak i volba lepšího ergonomického vybavení pro práci s počítačem.
K dispozici jsou také různé možnosti fixace zápěstí (někdy používané pouze přes noc), což se provádí například pomocí ortézy, dlahy nebo snímatelné sádry. Vyloučí se tím nepříznivé vlivy, které na nerv působí, a podpoří se regenerace postižené oblasti. Nesmí se však jednat o úplné znehybnění pevným obvazem, které by mohlo situaci zhoršit.
Mezi další možnosti konzervativní léčby se řadí celkově podávaná antirevmatika či antiflogistika a lékaři někdy doporučují také vitamíny skupiny B. Nedílnou součástí terapie je v tomto případě i fyzioterapie (a případně i pooperační terapie), přičemž nejčastěji se používají techniky měkkých tkání, masáže, míčkování, protahování svalů ruky, zápěstí, předloktí, ramene a šíje nebo mobilizace drobných kloubů ruky, karpálních kůstek a dalších kloubů.
Potíže je možné zmírnit také přikládáním studených obkladů, které urychlují i samotné hojení. Bolesti nicméně pomáhají zmírnit také další metody, jako je ultrazvuk, laser, iontoforéza, magnetoterapie, galvanoterapie nebo hydroterapie. Kromě toho se pak provádí obstřiky s aplikací lokálních anestetik, kortikosteroidů nebo nesteroidních antirevmatik. Je-li na vině jiné onemocnění, lékaři by měli přistoupit také k léčbě tohoto problému. [1, 2, 3, 4, 5]
Chirurgická léčba
Pacienti trpící středně těžkým nebo těžkým syndromem karpálního tunelu jsou obvykle nuceni podstoupit chirurgický zákrok. To ovšem může platit i pro jedince potýkající se s lehkým syndromem karpálního tunelu, u nichž konzervativní léčba nemá žádný efekt. Dalším důvodem může být situace, kdy jsou obtíže tak závažné, že výrazně ovlivňují jejich každodenní život. Vždy je proto nutné zhodnotit klinický nález i celkový stav pacienta.
Cílem chirurgické léčby je dostatečná dekomprese nervu prostřednictvím discize ligamentum carpi transversum. Možností, jak nerv uvolnit, je přitom hned několik. Lékaři nejčastěji volí klasický otevřený přístup, kdy je řez vedený v proximální části dlaně nad průběhem středového nervu. Další možností je pak endoskopická operace karpálního tunelu, jejíž výhodou je rychlejší rekonvalescence, menší bolest a nepřítomnost jizvy ve dlani.
Operace karpálů se typicky provádí ambulantně v místním znecitlivění a její úspěšnost je dnes vyšší než 90 %. Úleva většinou přichází 1–2 dny po zákroku a funkce horní končetiny by se měla stabilizovat během několika následujících týdnů nebo případně měsíců. Po operaci je nicméně nutné striktně dodržovat doporučení lékaře, přičemž plně zatěžovat ruku může pacient nejdříve za 3 měsíce. Během pooperačního režimu jsou důležitá tato opatření:
- udržování rány v suchu a čistotě,
- znehybnění ruky obvazem či dlahou, což napomáhá hojení,
- nošení ortézy v nočních hodinách, což zápěstí zpevní,
- polohování jako prevence otoku,
- péče o jizvu po vyndání stehů (masáž, mast na karpální tunely, míčkování),
- manuální lymfodrenáž, která slouží k regeneraci lymfatického systému,
- relaxační a protahovací cviky,
- procvičování hybnosti prstů a zápěstí, nácvik úchopu,
- mobilizační a posilovací techniky.
Jako každý chirurgický výkon může být operace karpálních tunelů spojená s výskytem zdravotních komplikací, ačkoliv jsou tyto problémy obvykle minimální. Pacient může zaznamenat například strukturální poškození nebo jizevnaté změny. U některých pak přetrvávají původní obtíže, zatímco jiní si stěžují na bolestivost jizvy, bolesti v zápěstí, úbytek svalové síly ruky nebo rozvoj pooperační infekce. [6, 7, 8, 9]
Babské rady na syndrom karpálního tunelu
Přemýšlíte, jak ulevit od bolesti karpálního tunelu svépomocí? Existuje hned několik způsobů, prostřednictvím kterých je možné příznaky tohoto onemocnění alespoň částečně zmírnit. Vždy je ovšem dobré nejprve navštívit lékaře a poradit se s ním o dalším postupu. Pokud totiž člověk problém neřeší, může se jeho stav postupem času výrazně zhoršit, což následně vyřeší pouze operace.
V některých případech se aplikují na karpální tunel masti, a to konkrétně třeba měsíčkový olej nebo konopná mast. Kromě toho se na zápěstí doporučuje přikládat studené obklady a nápomocné může být také podávání vitamínu B6, jenž pomáhá regenerovat tkáň, či bromelinu, což je enzym s protizánětlivým účinkem, který se vyskytuje třeba v ananasu. Žádná z těchto metod ovšem nebude účinná, pokud pacient nezavede klidový režim a nepřestane zápěstí přetěžovat. [10, 11, 12]
Možnosti prevence
Pokud se chce člověk syndromu karpálního tunelu vyhnout, měl by v první řadě myslet na prevenci. To platí především pro osoby, jejichž zaměstnání se řadí mezi rizikové. Důležité je přitom myslet na správnou ergonomii pracovního prostředí. Při práci na počítači se užívají například speciální podložky pod zápěstí, vertikální počítačové myši a pohodlné židle, které dbají na správné držení těla.
Pracuje-li pacient například s klávesnicí, údery by měl provádět jemně a opatrně. Dalším důležitým opatřením je snaha omezit ohýbání zápěstí nahoru nebo dolů. Člověk by měl naopak držet zápěstí v uvolněné střední pozici. V případě fyzicky namáhavých profesí by pak lidé měli používat všechny předepsané pomůcky a postupy, dělat si krátké a časté přestávky, a je-li to možné, střídat pracovní úkoly.
Kromě toho by se pacienti měli dostatečně věnovat odpočinku a protahování šlach v zápěstí, což snižuje tlak a brání přetěžování dané oblasti. Dobré je také dělat při práci pravidelné přestávky na celkové protažení paží, ramenních kloubů, krční páteře, zápěstí, dlaní a prstů, střídat činnosti tak, aby zápěstí nebyla namáhána dlouhodobě, a myslet na správné držení těla. Také se pak doporučuje vyhýbat se práci v příliš chladném prostředí a udržovat dlaně i zápěstí v teple. [13, 14, 15]
Zdroje: bozp.cz, nemoci.vitalion.cz, fyzioklinika.cz, internimedicina.cz, neurologiepropraxi.cz, lekarnickekapky.cz, orthoinfo.aaos.org, healthline.com, medicalnewstoday.com, mayoclinic.org, my.clevelandclinic.org