Kromě neuronů a synapsí umírají v mozku při nedokrvení některých jeho částí také takzvaná myelinizovaná nervová vlákna. Za minutu jich při mrtvici odumře až 12 kilometrů. „Muž má ve 20 letech něco kolem 176.000 kilometrů těchto vláken, žena o něco méně. Osmdesátník jich má už jen 97.000 kilometrů,“ dodal Tomek.
Právě věk je nejvýznamnějším rizikovým faktorem mrtvice. Se zlepšující se péči o pacienty jich méně mozkové příhodě podléhá a více se podaří zcela uzdravit. „V roce 1980 bylo mrtvic asi dvojnásobně, přestože populace jako celek byla mladší než teď,“ vysvětlil.
V roce 2016, z nějž pocházejí poslední data Ústavu zdravotnických informací a statistiky, bylo hospitalizací kvůli cévní mozkové příhodě asi 50.000. V posledních letech jich ubývá podle Tomka mezi 1000 a 2000 ročně. První mrtvici má asi polovina pacientů.
Během života postihne mrtvice asi každého šestého Čecha a každý desátý na ni zemře. Asi pětina pacientů nepřežije, polovina je postižena různým stupněm invalidity a třetina bývá zcela bez následků. Typickými příznaky mozkové mrtvice je ochablá ruka nebo celá jedna polovina těla, svěšený koutek úst, potíže s řečí.
Nejzásadnější pro další prognózu je doba, za jak dlouho po propuknutí cévní mozkové příhody dostane pacient správnou léčbu. „Cílem je, aby ve všech centrech byla léčba zahájena do 20 minut od příjezdu sanitky,“ dodal Tomek.
Pokud se pacient dostane na sál do 1,5 hodiny od mrtvice, podaří se lékařům díky podání léků rozpouštějících krevní sraženinu zachránit každého druhého. Za tři hodiny je to už jeden ze sedmi a po 4,5 hodinách jeden ze čtrnácti. Později musí lékaři cévní sraženinu přímo z mozku vyjmout pomocí zákroku skrz tříslo a tepnu. Takzvanou mechanickou trombektomii musí stihnout do šesti hodin od příhody, později je vhodná jen u desetiny pacientů.
Mozek spotřebuje pětinu tělu dodaného kyslíku a bez něj vydrží jen pět minut, než začnou jeho buňky odumírat. Většina případů mrtvic jsou případy nedokrvení a tím neokysličování mozku.