OTÁZKA: Čtvrt století jste pracoval jako lékař, pak jste profesi změnil a stal se právníkem. Paralelně jste si budoval kariéru v námořní plavbě. Souhlasíte s názorem, že věk dožití je dnes tak dlouhý, že člověku jedna kariéra za život často nestačí?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Indové říkají, že muž má žít ve dvacetiletých periodách. Dvacet let být jinochem, dvacet let vojákem, dvacet let obchodníkem a dvacet let mudrcem. Nevím, které ze svých povolání bych ke které z těch period přiřadil, ale prostě to tak nějak vyšlo.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Jste původním povoláním gynekolog a porodník. Jak jste se stal lékařem?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Zaprvé díky rodinné tradici. Můj dědeček byl otorinolaryngolog, 35 let pracoval jako přednosta v nemocnici na Fifejdách. Chodíval jsem za ním jako chlapec do nemocnice a obdivoval jeho operatérskou zručnost. Sám jsem od dětství chtěl být námořníkem, ale maturoval jsem roku 1968 a nemohl jsem pokračovat na námořní škole v SSSR, protože v té době nikoho od nás na žádné obory v žádné ze „spřátelených“ zemí nepřijímali. Tak jsem šel na medicínu.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Jak byste sám sebe charakterizoval jako lékaře?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Ta práce mě extrémně bavila. Měl jsem rád vzrušující situace, ke kterým v medicíně dochází. Díky mimořádné laskavosti našeho pana primáře Mirko Hůlka jsem si mohl odskakovat na moře jako lodní lékař. Po návratu z cesty jsem míval nárok na delší dovolenou, ale nikdy jsem si volno nevybral, vždycky jsem hned první den šel do nemocnice.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Měl jste za sebou dvaadvacet let klinické praxe, psal jste odborné publikace, dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd a navíc vás, jak říkáte, extrémně bavilo být lékařem. Proč jste tedy od medicíny zběhl k právu?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Privatizace zdravotnictví se po revoluci moc nerozjížděla. Kamarádi kolem mě začali být finančně někde úplně jinde než já. Byla to určitá frustrace. Pět let po revoluci jsem se podíval na poměry ve zdravotnictví i na svou výplatní pásku a vyhodnotil jsem, že pravá revoluční chvíle uplynula a lepší už to nebude. Možná hrála roli i nějaká krize středního věku. Podal jsem si přihlášku na práva v Praze i Plzni a plzeňskou fakultu, kam mě přijali, jsem pak poctivě studoval šest let.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Mají medicína a právo něco společného? Existuje vlastnost, kterou by měl mít jak dobrý lékař, tak dobrý právník?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Určitě zodpovědnost. V medicíně mají chyby nebo omyly, kterých se člověk dopustí, daleko drastičtější následky, v právu jsou to častěji následky finanční. Ale v zásadě se chyby neodpouštějí tam ani tam.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Ve své praxi se hodně zaměřujete na případy z oblasti zdravotnického práva, kde můžete využít mimořádné kombinace svého vzdělání a praxe v obou oborech. Koho častěji zastupujete – lékaře a zdravotnická zařízení, nebo pacienty a poškozené?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Daleko raději zastupuji lékaře a zdravotnická zařízení, nicméně asi dvě třetiny případů tvoří pacienti. Zásadně neberu nesmysly, přijímám jen případy, kdy podle mého názoru opravdu došlo k hrubému opominutí. Tedy kdy se nejedná o mylnou diagnózu nebo chybný výběr z několika možných rozhodnutí, ale kdy třeba lékař doslova ignoruje volání pacienta o pomoc a k případu „nevstane“ nebo vyhodí člověka, který měl zůstat v nemocnici. Vzhledem k mému původnímu oboru představují 80 procent případů porodnické spory.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Myslíte si, že na chybu má lékař právo?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Už zmiňovaný primář Hůlek vždycky říkal, že i ten největší chirurg má kolem sebe takový hřbitůvek. Ale ten hřbitůvek nesmí být moc velký. Proto jdu do sporu pouze tehdy, když jsem přesvědčen, že nejde jenom o obyčejnou chybu, ale o závažné zanedbání.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: S jakými typy soudních pří se v českém zdravotnictví setkáváte nejčastěji?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Zaprvé jsou to trestní oznámení, kdy se pozůstalí domnívají (v naprosté většině případů mylně), že lékař je zločinec. Chtějí ho takzvaně dostat do tepláků, chtějí vidět téct krev. 95 procent těch podání je úplně nesmyslných. Často se podávají trestní oznámení, aby se lidé vyhnuli případným finančním důsledkům neúspěchu v občanskoprávním sporu. Dále se setkávám s klasickými občanskoprávními žalobami o náhradu škody na zdraví, kde se domnívám, že ti lidé si odškodnění nezřídka zaslouží. Lékaři tyto spory často berou osobně, což se mi zdá zbytečné. Každý lékař, respektive zdravotnické zařízení si ze zákona platí poměrně značnou pojistku z odpovědnosti, která by tyto náhrady měla pokrýt. Když to lékař pojme jako útok na svou osobu, bije se pak vlastně za pojišťovnu, která mu ale v ničem nepomůže a dá od něj ruce pryč. Třetím typem sporu jsou žaloby na ochranu osobnosti. To je institut, který se tu teprve asi před pěti lety začal brát vážně. Spadá sem třeba záměna novorozenců, případy úplného zmrzačení a podobně. Někdy bývá příčinou jen to, že lékař dostatečně nepoučil pacienta o možném riziku a následcích. V těchto případech se nezřídka dosahuje vysokých částek odškodnění.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Mnoho lékařů se z hlediska odpovědnosti za způsobené škody spoléhá na uzavřené pojistky. Považujete to za dostačující a rozumné?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Určitě to rozumné není. Setkal jsem se s mnoha případy, kdy se pojišťovny zachovaly vůči svým klientům macešsky. Jako při jiných pojistných případech, i při těch zdravotnických často vyhrávají kouzla a kličky, která běžný lékař a někdy ani právník není schopen předvídat. Starší pojistné smlouvy například bývají uzavřeny na nízký pojistný limit, třeba na milion nebo 5 milionů korun, to se však třeba v případě, kdy dojde k trvalému zdravotnímu postižení, velmi rychle vyčerpá. Tyto starší smlouvy také zdaleka nepokrývají všechna rizika. Například poškození ionizujícím zářením. Nebo přenos infekce HIV, což se i při největší pečlivosti může přihodit. Donedávna také pojišťovny nepojišťovaly zdravotní následky po interrupci na žádost, takže u placených umělých přerušení těhotenství nebyly komplikace těmito smlouvami kryty.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Jakých chyb se čeští lékaři při práci dopouštějí nejčastěji?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Česká medicína je na neobyčejně vysoké úrovni, ač si to málokterý český občan uvědomí. Úplně základní chybou je špatná komunikace s pacienty a jejich příbuznými. To naši lékaři většinou nedovedou. Kdyby úroveň komunikace byla taková, jako je naprostým standardem kdekoli na Západě, žalob by podle mě byla polovina nebo třetina. U nás se třeba stává, že když se pozůstalí přijdou zeptat, proč došlo k tomu, k čemu došlo, jsou vyhozeni. Nebo dostanou vynadáno, co si to dovolují. Když se objeví komplikace, které spějí ke špatnému konci, lékaři s rodinou nekomunikují. Po porodu, který nedopadl dobře, se lékař vytratí – za ubohou rodičkou, jíž odvezli dítě na ARO, odkud pak dostane jen úmrtní list, se ani nepodívá, natož aby jí vysvětlil, co se vlastně stalo.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Jakou radu byste dal lékařům, kteří se chtějí vyhnout soudní síni?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Zaprvé nešetřit se a nešetřit svůj spánek. Nekomunikovat se sestrami po telefonu, vždy se na pacienta raději přijít podívat. Vstát ke každému a vstát k němu hned. Dokumentaci psát pečlivě, pravdivě a věrohodně, nedopisovat do ní dodatečně naprosto hloupým způsobem nesmysly, které advokát s lékařským vzděláním na první pohled odhalí. A zejména komunikovat s pacienty, protože osobní kontakt lékaře s nemocným podle mého názoru znamená třetinu úspěchu.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Gynekologie a porodnictví je v medicíně nejčastěji žalovaným oborem. Proč?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Především se jedná o to porodnictví. Porodnictví je zrádné – v žádném jiném oboru se nestává, že z plného zdraví, kdy všechno běží jako na drátkách, se během 5 minut vyvine strašné drama ohrožující hned dva lidské životy. Někdo poukazuje na to, že naše babičky rodily na poli nebo doma, kde u toho nikdo nebyl, a taky to šlo. Ale zapomíná se, že ještě ve 30. letech jsme měli mateřskou úmrtnost kolem 2 procent, tedy dvě ženy ze sta ten porod nepřežily. A jestliže dnes v důsledku všech komplikací včetně mimoděložního těhotenství zemře jedna žena z pěti tisíc, ten pokrok a výkon medicíny je obrovský. Samozřejmě se stále ještě může něco přihodit a sem tam se opravdu něco nepovede. Neznamená to ovšem automaticky, že doktor byl lempl.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Doporučujete lékařům, aby vedli přesně dokumentaci, ale zbytečně se nerozepisovali. Je dokumentace pro rozhodování soudu skutečně tak klíčová?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Překvapivě až příliš. Mnohé soudy a soudní znalci, s nimiž jsem se setkal, uvažují způsobem, že co je napsáno v dokumentaci, to se také stalo.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Jak častá je manipulace s dokumentací?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Zcela běžná. Jeden soudní znalec z oboru gynekologie a porodnictví dokonce v časopise Moderní gynekologie uveřejnil návod jak s dokumentací manipulovat. Naprosto běžně se setkávám s případy, kdy dokumentace není vedena v souladu se zákonem a dalšími předpisy – naopak je spíš vzácností, když ji takto správně někde vedou. Dnes se velká část dokumentace vede elektronicky a málokterý z programů, jež k tomu slouží, je zabezpečen tak, aby se jednou uzavřený případ nedal znovu otevřít. Naprostá většina z nich manipulaci umožňuje. Situace oprávněně poškozených je u nás mnohdy velmi obtížná, protože lékařská solidarita často přesahuje daleko za etický rámec. Mohl bych uvést konkrétní příklady, kdy bych jednání lékaře prohlásil za vysloveně zločinné, a soud přitom dostane znalecký posudek z velmi autorizovaných míst, že se vůbec nic nestalo.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Před časem jste napsal, že znalecké instituce, například lékařské fakulty, jeví snahu lékaře šetřit. Vy sám jste pracoval řadu let jako soudní znalec. Bylo pro vás osobně těžké zachovat si profesní nezávislost a nenadržovat kolegům z oboru?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Znalců, kteří by se snažili vypracovat objektivní znalecký posudek, je neobyčejně málo. I pro mě to bylo těžké. Taky jsem pociťoval snahu hledat v tom pro toho konkrétního lékaře vždycky to lepší. Ale měl jsem štěstí, nikdy jsem nemusel psát posudek na případ vysloveného zanedbání.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Myslíte si, že od revoluce se způsob psaní znaleckých posudků nějak změnil? Že změna systému a růst finančních postihů nějakým způsobem ovlivnily samotné znalectví?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Myslím, že ta solidarita je dokonce vyšší, než byla dřív. Tehdy tady byly určité instituce, které (ne že bych chtěl vzpomínat na „staré dobré časy“) představovaly samočinné kontrolní mechanismy. Existovaly poradní sbory okresních a krajských odborníků (bez ohledu na to, jakým způsobem se tito odborníci na ta místa dostávali). Každé úmrtí novorozence nebo úmrtí v souvislosti s těhotenstvím a porodem se muselo na tom poradním sboru projednat. Nebo existovala ústřední komise ministerstva zdravotnictví, která byla velmi nekompromisní. Dnes tu obdobný mechanismus chybí, proto je zjevná snaha všechny stížnosti šmahem odsouvat a nevyhovovat jim.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Které případy z oblasti medicíny považujete ve své právnické praxi za nejsmutnější?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Rozdělil bych to do dvou skupin. U té první se nejedná o vysloveně lékařské záležitosti. Jsou to náhrady škody na zdraví. Dostal jsem například ex offo přiděleno odvolání člověka, který byl odmalička těžce postižený a pohyboval se o berlích. V supermarketu velkého řetězce se zranil tak, že skončil na vozíku a půl roku strávil v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, aby se z toho vozíku naučil alespoň dostat na postel a zpátky. Domáhal se pak na tom velkém řetězci náhrady škody, ale neměl šanci. Nastoupila nacvičená parta svědků z řad zaměstnanců, kteří odrecitovali, co měli, takže nakonec ten nešťastník nejen že nedostal nic, ale ještě má tomu řetězci zaplatit náhradu nákladů soudního řízení ve výši svého půlročního invalidního důchodu. Tak to považuji za nespravedlivé a tristní. A pak samozřejmě považuji za nesmírně smutné, když maminka zaplatí životem porod svého dítěte a já mám pocit, že se to nemuselo stát.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Jak se vy jako právník díváte na dnes hodně diskutované domácí porody?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Dívám se na ně spíš jako porodník a jsem jejich zásadním odpůrcem. Myslím, že jde – jako vždycky – zase jen o peníze. Celý ten marketing kolem porodu – alternativní porody do vody, na balonu, vsedě, v dřepu, vkleče – je veden snahou přitáhnout k sobě zájem klientek. Vytvořili jsme u nás velmi kvalitní systém s minimální mateřskou a novorozeneckou úmrtností, a najednou přijde někdo s nějakými alternativami? Jen porodník může vědět, co všechno se při porodu může stát. A stane se to, jak už jsem říkal, často naráz, hned. Porodní asistentky sice nemají lékařské vzdělání, ale přesto by si chtěly sáhnout na soukromou praxi tak, jak to – přiznejme – na Západě leckde legálně možné je. Ovšem tam je jejich vzdělání na podstatně vyšší úrovni, než na jaké donedávna bylo u nás. Teprve nová generace středních zdravotnických pracovníků začíná mít vzdělání odpovídající možné samostatnější práci. Nastává tady snaha jinými než medicínskými aspekty zdůvodnit proč rodit doma. Vytahují se nesmyslné feministické argumenty. Některé porodní asistentky a aktivistky se snaží přesvědčit ženy, že lékař je jejich nepřítel, že porodní sál je místo, kde je budou týrat a chovat se k nim s neúctou. To se bohužel pořád ještě stává, nicméně porodní sál je také místo, kde se jim v případě komplikací dostane pomoci. Už tu také máme nesmyslný precedens, kdy bylo nemocnici uloženo postarat se o domácí porod, u něhož nastaly komplikace. Ale jestliže je lékař takto odvolán, kdo se bude starat o rodičky, které důvěřují systému a jsou v porodnici? Rodička má sama za sebe právo podstoupit riziko domácího porodu, ale podle mého názoru nemá právo rozhodnout takto o životě nebo zdraví svého dítěte. Je to stejné, jako když se svědkové Jehovovi snaží zabránit lékaři, aby podal dítěti, které jinak třeba umře, krevní transfuzi. Ani oni podle mého mínění nemají právo za dítě takto rozhodnout.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Do soudní síně se často dostávají případy, kdy se pacient v důvěře spolehl na lékaře, který však něco zanedbal, v něčem zklamal. Lze stanovit pomyslnou hranici, kde má důvěra pacienta v lékaře začínat a končit?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Ve světě se často uplatňuje second opinion, tedy nárok pacienta na další lékařský názor. Jestliže lékař něco doporučí, pacient s veškerou dokumentací navštíví jiného lékaře a vyžádá si druhé stanovisko. Původní lékař by se tím neměl cítit dotčen jako něčím, co snižuje jeho důstojnost. Předpokladem je samozřejmě slušný kolega, ne obchodník se zdravotnictvím, který místo aby pacienta po potvrzení diagnózy odeslal zpět k jeho lékaři, se jej bude snažit přesvědčit, že mu daný zákrok sám provede lépe. Problémem také je, že někteří lékaři říkají to, co pacienti chtějí slyšet, ačkoli je to v rozporu se skutečností. Zastupuji například pacientku, které v 25 letech jeden lékař nabídl odběr tkáně z děložního čípku pro podezřelý nález. Ona běžela za populárním lékařem, kterého jí všichni doporučili, a pět let se v něm zhlížela, protože jí řekl, že žádný odběr nepotřebuje. Nyní ve třiceti skončila s těžkou inoperabilní rakovinou děložního čípku a její stav je mimořádně vážný. Kdyby během uplynulých 5 let požádala o second opinion, okamžitě by jí provedli příslušný zákrok a mohla být zcela v pořádku.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Které problémy v oblasti zdravotní péče by se podle vás měly řešit právní cestou, ale momentálně pro to u nás nejsou podmínky, vůle a vhodná doba?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Rozhodně tu chybí mediace. V cizině většina sporů pacient versus nemocnice končí u mediačních agentur, které zprostředkovávají mimosoudní vyrovnání. U nás pojišťovny nechtějí nic dobrovolně platit. I u případů, které zjevně musejí skončit v jejich neprospěch, se raději nechají odsoudit a za 5 let zaplatí dvakrát tolik, než kdyby se ihned mimosoudně vyrovnali. Aktivitu spojenou se zavedením mediace by mohlo vyvinout například ministerstvo zdravotnictví nebo Česká lékařská komora.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Před časem jste podepsal petici za to, aby členství v komoře nebylo povinné. Jak nahlížíte na fungování ČLK jako celku?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Myslím si, že komora v mnoha ohledech selhává ve svých funkcích. Týká se to třeba vykonávání dohledu nad lékaři nebo urovnávání sporů mezi lékaři. Osobně nepovažuji povinné členství za správné. Kdyby se náhle stalo dobrovolným, kolik by v komoře zůstalo členů? Čtvrtina? Vždyť se podívejte, jaká je účast na okresních shromážděních, kde se volí okresní orgány.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Povolání lékaře je českou společností stále hodnoceno jako nejprestižnější, zatímco právní profese obsadila až osmé místo pomyslného žebříčku. Nemáte pocit, že jste si přestupem od medicíny k právu přeci jen v něčem pohoršil?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Záleží na úhlu pohledu. Když jako lékař (neboť stále ještě jsem i lékař) přijedu do zahraničí, samozřejmě to vzbuzuje velikou úctu. U nás se popularita lékařské profese projevuje spíš ve volbách a statistikách, v běžném životě příliš ne. Dokud budu muset držet hodinovou službu v nemocnici, abych si mohl na tutéž hodinu zaplatit na víkend na chalupu ukrajinského kopáče, bude ve společnosti přetrvávat určitá deformace. Důsledkem je, že ti nejlepší, kteří podle mého soudu dříve chodili na medicínu, se dnes hlásí na informační technologie, zahraniční obchod a další obory, v nichž cítí lepší perspektivu.
Na právnické fakultě jsem měl několik mladých spolužáků z lékařských rodin, kteří by za jiných okolností jistě byli na medicíně. Dneska už to prostě není natolik prestižní povolání, aby motivovalo schopné lidi uplatnit se v něm. Naopak na právníky se nahlíží jako na poťouchlíky, kteří mají v počítači mustry smluv, v nichž za strašlivé peníze jen mění datum. Ale v praxi k právníkovi lidé přicházejí hledat pomoc a někoho, kdo jim pomůže vyrovnat se se situací, která u nich nastala. Prestiž je jedna věc, bohužel společnost soudí člověka hlavně podle toho, co má v kapse.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Vaším velkým koníčkem jsou lodě, řadu let jste pracoval jako lodní lékař na zaoceánských plavbách. Jak jste se k této práci dostal?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Jak už jsem zmínil, od útlého dětství jsem chtěl být námořním kapitánem. Když jsem nemohl studovat námořní školu, toužil jsem se stát alespoň lodním lékařem. Chtěl jsem na loď nastoupit hned po promoci, ale vysvětlili mi, že si nejdřív musím odbýt 5 let praxe v nemocnici. A tak jsem na palubu stoupal poprvé až za 4,5 roku. Bylo to v jugoslávském Ploče, loď se jmenovala Blaník a vezla raketomety Kaddáfímu.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Kolik mělo Československo před revolucí lodních lékařů?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Československá námořní plavba měla v dobách největší slávy 18 námořních lodí a dalších 5 mělo námořní oddělení Československé plavby dunajské, takže po Švýcarsku jsme z vnitrozemských států disponovali daleko největším loďstvem z hlediska tonáže, navíc špičkové kvality. Ne všechny lodě však byly vždycky obsazeny lodním lékařem. Lékaři se rekrutovali ze dvou skupin. První tvořili ti, co si odkroutili jednu plavbu, zjistili, že se jim stýská nebo je jim špatně, a řekli, že už nikdy. A pak byla hrstka doktorů, kteří tomu propadli a nevynechali žádnou příležitost k dalšímu výjezdu. To jsem byl i já. Tady bych opět s láskou vzpomenul na pana primáře Hůlka, který rozhodně nepřipustil, aby lodní lékařství zpomalilo mou kariéru v nemocnici. „My jsme nikdy nikam nesměli, já ti to strašně přeju, jeď,“ říkal. Myslím, že nás doktorů, kteří toho najezdili víc, bylo v historii asi 5 až 8. Někteří z nich dělali už jenom na lodích. Já sám jsem za 13 let, co jsem působil jako lodní lékař, strávil na palubě velké námořní lodi čistého času 4 roky.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Jaké povinnosti jste jako lodní lékař nejčastěji vykonával? Kolikrát jste využil svou specializaci na gynekologii a porodnictví?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Téhle otázce čelím téměř vždy, když se hovoří o tom, co mi ta práce dávala. Vychází ze zjednodušené představy gynekologie, jež se odehrává jenom v té ordinaci s vaginálními zrcadly. Gynekologie je však velice komplexní obor, který zahrnuje internu, chirurgii a spoustu dalších. Pokud nějaká žena otěhotní, s každým onemocněním ji odvezou do porodnice na rizikové těhotenství, kde tudíž občas leží pacientky s prakticky všemi chorobami kromě infekčních. Gynekolog a porodník tak má podle mého názoru podstatně větší šanci být úspěšným lodním lékařem než třeba praktický lékař, který v dnešním pojetí sám žádné zákroky neprovádí, jen odesílá pacienty do špitálu. Protože na spolujízdu s námořníky tehdy jezdívaly i manželky, třikrát se stalo, že tam otěhotněly. Všechny již byly v poměrně pokročilém věku s dospívajícími dětmi a rozhodně nestály o další miminko, tak jsem byl třikrát požádán, jestli bych na lodi neudělal interrupci. Což jsem sice odmítl, ale pomohl jsem jim to vyřešit jinak.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Čím jsou zaoceánské plavby ze zdravotního hlediska rizikové? Proč jste na těch lodích musel být?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Především tam dochází k úrazům, a to poměrně těžkým. Jsou to zlomeniny, vykloubeniny, spáleniny, cizí tělesa zapíchnutá v oku a taková ta malá chirurgie. Potom samozřejmě kožní lékařství. Jednou jsem přišel na loď a sloužil tam chlapec, kterého půl roku neúspěšně léčili nějakými mastmi. Podíval jsem se na něj lupou a ukázalo se, že má svrab. Za dva dny byl zdravý a podařilo se zabránit tomu, aby se to rozšířilo dál po lodi. Ale nejčastěji jsem byl asi psychiatr a lodní kaplan. Za celou dobu existence Československé a pak České námořní plavby, dokud tam sloužili lodní lékaři, na lodi nikdy neumřel námořník. Možná to bylo štěstí, nevím. Každopádně krátce poté, co lodní lékaře zrušili, se několik úmrtí – ať už na infarkty nebo v důsledku úrazů – odehrálo. Na velkých lodích se už za socialismu dřelo zcela kapitalisticky, 8 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Ve strojovně je hladina hluku jako ve válcovně, ne-li horší, a teplota vzduchu tam dosahuje v teplejších mořích až 65 stupňů. Do toho všechny ty vibrace a výpary. V takovém prostředí se pracuje. Dále se projevuje střídání klimatických podmínek: Vyjedete z Montréalu, kde je minus 20, když jedete po řece svatého Vavřince, kolem lodi křupe led, a za týden jste v Karibském moři, kde naměříte 35 stupňů. U palubních důstojníků hraje roli také stres z pocitu odpovědnosti. Námořníci jsou ze všech těchto důvodů velmi nemocní a penzi si obvykle moc dlouho neužívají. Ve velké míře trpí kardiovaskulárními chorobami, mozkovými mrtvicemi, nádory a podobně. Je to nesmírně náročné povolání.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Zažil jste na moři nějaké z medicínského hlediska kritické situace?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Standardně se deset dní po odjezdu z východoasijského přístavu na lodi rozšíří epidemie jakési chřipkové virózy. Totéž se děje v Evropě, jakmile přijedou náhrady posádky – vždycky z domova něco přivezou. Někdy i taková banální infekce může ohrozit akceschopnost posádky, když s horečkami ulehne více než polovina mužstva nebo onemocní těžkou úplavicí všichni tři kuchaři, kteří mají vařit a distribuovat stravu pro ostatní. Já měl štěstí, že jsem na moři nemusel nikdy operovat. Ale rozhodování někdy bývá velmi těžké. Přijde třeba chlapec a předpokládá se, že by to mohl být apendix. U nás panuje taková ta lidová představa, že apendix v nemocnici operuje vrátný, ale ve skutečnosti může být v případech, které nejsou zcela typické, diagnostika obtížná. Loď nedávno minula Azorské ostrovy, lékař rozhodne, že se má otočit, jet zpátky a vyložit ho tam v nemocnici. Odtud ale pacienta za dvě hodiny vrátí helikoptérou na loď s tím, že mu nic není. Akorát mezitím někde uletí 50 tisíc dolarů na exploatačním čase. Při takovém rozhodování pak nastupují i mimomedicínské tlaky. A potom se nám také stalo, že se někdo na palubě opravdu zbláznil. Museli jsme použít nátlakové prostředky, zavřít ho do kajuty a udržovat pod injekcemi až do chvíle, kdy bylo možné jej v lékařském doprovodu eskortovat domů.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Setkal jste se během svých námořních cest s lékaři, kteří vás něčím zaujali?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Setkal jsem se s různými lékaři. Třeba se správnými praktiky, kteří pracovali jako u nás před válkou. Od zubní vrtačky po porodní kleště tam měl takový doktor připravené úplně všechno a byl ochoten a schopen to i provozovat. Velmi zajímavé bylo setkání s čínskými lékaři, ačkoli podle mě jenom v oblasti akupunktury. Číňané jsou přesvědčení, že jejich lékařské umění strčí do kapsy celou západní medicínu – s tím bych nesouhlasil. Ale akupunkturu jsem považoval za naprosto seriózní součást medicíny už v době, kdy u nás byla ještě v plenkách. Přestože jinak nejsem obdivovatelem módních trendů, všelijaké alternativní medicíny, homeopatie a podobně. Ze stejného důvodu, z jakého jsem odpůrcem domácích porodů. Také jsem se ale třeba v Bangladéši setkal s dentistou, který ještě používal šlapací vrtačku a na dřevěném stolku měl poházené nástroje s chuchvalci zaschlé krve předchozích pacientů. Tehdy jsem řekl, že tady se můj námořník ošetřit nenechá.
1.8.2013 10:41:38
OTÁZKA: Co se stane, když onemocní lodní lékař?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Tak to je špatné. Šíří se samozřejmě takové ty povídačky, jak si sovětský lékař sám na ponorce odoperoval apendix. Já si ale neumím představit, že bych někoho dirigoval při své operaci nebo že bych si to pod zrcadlem provedl sám. Naštěstí se mi to zatím nestalo. Akorát když jsme po větru obepluli mys Horn, to je taková obtížná námořnická meta, a mohli jsme si podle tradice dát na znamení toho náušnici do ucha, tak jsem to napíchal celé posádce a mně to pak dělala učitelka.
1.8.2013 10:41:39
OTÁZKA: Čeho byste chtěl v životě ještě dosáhnout?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Mám pocit, že mezi mými tituly na vizitce chybí ještě JUDr. Tak tomu bych chtěl věnovat trochu píle a času. Třeba abych to měl na parte, aby to tam bylo symetričtější. Dále mám na rekreačních jachtách jako kapitán najeto 85 tisíc námořních mil, tak bych chtěl spolykat ještě další a pokořit hranici 100 tisíc.
1.8.2013 10:41:39
OTÁZKA: A potom znovu obeplout mys Horn, tentokrát tou obtížnější cestou, proti větru?
ODPOVĚĎ:
Mgr. MUDr. Igor Piňos, CSc.
Víte, já nemám rád adrenalin. Na moře nejezdím hledat vzrušení, ale klid a mír. Takže když cestuji kolem světa, raději po větru, po proudu a v teplých krajích.
1.8.2013 10:41:39