Ve společnosti je malé povědomí o lupénce. Mnoho lidí si nesprávně myslí, že jde o nakažlivé onemocnění. Postižených se z tohoto důvodu štítí.
Nový mezinárodní průzkum ukázal, že lidé s lupénkou jsou i nadále ostatními zavrhováni. Zhruba polovina lidí by nemocného nepolíbila nebo neobjala. Nešla by si s ním ani zaplavat nebo by nejedla jídlo připravené člověkem trpícím lupénkou přesto, že by věděla, že toto kožní onemocnění není nakažlivé.
Na diskriminaci lidí s lupénkou upozornil 1. světový den psoriázy, který se uskutečnil 29. října. V České republice je lupénkou postiženo jedno až dvě procenta populace, asi 200 tisíc obyvatel trpí velmi lehkou formou onemocnění, dlouhodobě léčeno je 100 tisíc pacientů. Z tohoto počtu přibližně 15 tisíc pacientů trpí středně silnou formou a 3100 silnou formou onemocnění.
Při nezávislém telefonickém průzkumu, provedeném v pěti zemích (Velká Británie, Francie, Německo, Španělsko a Itálie) mezi více než pěti tisíci jednotlivci, vyšlo najevo, že méně než jedné třetině respondentů je známo, že lupénka neboli psoriáza je běžné onemocnění.
Zhruba tři čtvrtiny lidí vědí, že psoriáza je kožní onemocnění způsobené jak genetickými faktory, tak faktory životního prostředí.
Téměř dva z deseti však považovali za hlavní příčinu nemoci špatnou hygienu. To může pomoci k vysvětlení, proč i nadále lidé vyřazují nemocné lupénkou ze společnosti.
„Psoriáza a psoriatická artritida jsou onemocnění, jež zbavují člověka způsobilosti. Pro 125 miliónů lidí po celém světě, kteří trpí psoriázou, může být život mimořádně obtížný,“ říká Lars Ettarp z International Federation of Psoriasis Associations IFPA.
„Jsme diskriminováni kvůli nevábnému vzhledu naší pokožky. Požadujeme lepší standard lékařské péče pro lidí trpící psoriázou. Zkrátka chceme naději na lepší budoucnost,“ dodává.
Jak vysvětluje předseda České dermatovenerologické společnosti a přednosta Dermatologické kliniky Fakultní nemocnice na Královských Vinohradech Petr Arenberger, lidé s lupénkou mají často psychické potíže, které dokonce mohou skončit i sebevraždou. Jde především o úzkost či deprese.
Nákaza nehrozí
Přibližně do poloviny dvacátého století měli lidé trpící psoriázou jenom malý výběr možností, jako toto onemocnění léčit.
Protože kožní choroba byla mylně pokládána za nakažlivou, lidé se osob s psoriázou stranili a dokonce je vykazovali do leproserií.
Dnes již sice existují léky, které dokáží nemoc ve většině případů alespoň zlepšit, ale nemocní se stále potýkají s diskriminací.
Sheri Decker, prezidentka National Psoriasis Foundation ve Spojených státech, připomíná situace, které jsou pro lidi s lupénkou nejkomplikovanější. Jsou to například návštěvy veřejných bazénů či fitness klubů.
Lupénka, přestože není nakažlivá, je důvodem, proč postižení bývají z této aktivity vylučováni.
Dědičnost a stres
Ačkoliv je psoriáza známa již od biblického období, nikdo přesné příčiny jejího vzniku nezná. Předpokládá se, že určitou roli hraje dědičnost, asi polovina pacientů má nemoc v rodině.
Je také známo, že existují faktory, které psoriázu vyvolávají nebo ji zhoršují, jako jsou psychologický stres, poškození kůže, některé léky či infekce.
Existuje několik navzájem odlišných forem psoriázy, které se liší nejen vzhledem, ale také mohou vyžadovat různé typy léčby.
Nejběžnější je takzvaná plaková psoriáza (75 - 80 procent případů). Je charakterizována vyvýšenými a ztluštělými červenými skvrnami. Nejčastěji jsou postiženy oblasti kolen, loktů, pokožky temene hlavy, za ušima, na kosti křížové, okolo pupku, mezi hýžděmi a v okolí genitálií.
„Nemoc je imunitního původu, a to znamená, že dochází k nepřiměřené reakci, v tomto případě kůže, která se projevuje abnormálním růstem povrchové vrstvy kožních buněk. Ty zcela nedozrávají a pak se olupují každé tři až čtyři dny místo obvyklého cyklu 28 - 30 dnů. Tyto přebytečné kožní buňky vytvářejí na povrchu kůže červené, vločkovité, šupinaté a zanícené léze, které mohou svědit, praskat, krvácet a být mimořádně bolestivé,“ vysvětluje Petr Arenberger. Léze postiženou osobu zohyzďují, přitahují nežádoucí pozornost.
Téměř třetina pacientů nemá potíže jen s kůží, ale trpí psoriatickou artritidou. Jde o zvláštní typ artritidy způsobující záněty a otoky především na rukách, nohách nebo kolem větších kloubů, jako jsou kolena, kyčle, lokty a u páteře. Může vést ke ztuhlosti, bolestivosti a poškození kloubů.
Léčba mírní příznaky
Existují účinné léky, které upravují její projevy, vyléčit lupénku ale nelze. Žádný lék navíc nepůsobí u všech pacientů. Léčbu lze rozdělit do tří základních kategorií, nejčastěji se používají léky, respektive masti, které se nanášejí na kůži.
Jsou účinné, ale pro pacienta je velmi nepříjemné, že nanášení trvá dlouho a navíc masti špiní.
Lupénku lze zmírnit také fototerapií, tedy UVB a UVA zářením. Ta se ale hodí je pro některé pacienty a navíc urychluje stárnutí kůže. U některých pacientů zabírají léky ve formě injekcí a tablet - nejčastěji hormonů (kortikosteroidů) a vitamínu D. Ordinují se retinoidy (deriváty vitamínu A) či cyklosporin a metotrexát.
Polední dva preparáty se však nesmějí používat dlouhodobě, většinou ne déle než rok. Všechny pak mají vedlejší účinky. Účinnou se v poslední době zdá být kombinace kortikoidů s deriváty vitamínu D3.
Markéta Grosmanová, Hospodářské noviny