Lupénka může mít mnoho podob. Jak s touto nemocí správně bojovat?

Lupénka na rukou

Objevují se vám na kůži vyvýšená začervenalá ložiska, která jsou pokrytá světlými odlupujícími se šupinkami? Nebo vás trápí hrubý povrch nehtů, na nichž se vyskytují žlutohnědé skvrny? Spouštěčem těchto obtíží by pravděpodobně mohla být lupénka neboli psoriáza, což je jedno z nejčastějších kožních infekčních onemocnění. Poradíme, co na lupénku pomáhá a jaké možnosti léčby dnes existují.

Co je psoriáza?

Pod názvem psoriáza nebo také lupénka (latinsky psoriasis vulgaris) se ukrývá neinfekční zánětlivé kožní onemocnění, které kromě pokožky postihuje také nehty a klouby. Název této choroby, která je známá pro svůj chronický průběh a sklon k recidivám, je odvozen z řeckého slova psora, které se překládá jako šupina, odlupování či škrábání.

České slovo lupénka samozřejmě vychází z typického olupování šupinatých ložisek na kůži pacienta, což je hlavním příznakem daného onemocnění. S těmito obtížemi se dnes potýkají údajně 2-3 % populace, přičemž obě pohlaví a jednotlivé rasy bývají postiženy stejně, pouze s výjimkou indiánských populací Severní a Jižní Ameriky či Eskymáků v Grónsku.

Ačkoliv ke vzniku psoriázy může dojít prakticky v jakémkoliv věku, rozvoj tohoto onemocnění bývá spojený především se dvěma životními etapami, což je pubertální období a poté střední či starší dospělost. Začínající lupénka se tedy u pacientů většinou objevuje mezi 10. a 25. rokem věku nebo později, mezi 35. a 60. rokem života. Kromě toho navíc může docházet k opakovanému výskytu nemoci.

Proč dochází k odlupování pokožky?

U zdravého člověka neustále probíhá proces přirozené regenerace pokožky, přičemž standardně trvá zhruba 4 týdny, než se celá obnoví. V případě pacientů, kteří se potýkají s lupénkou, je však tento proces výrazně urychlený. Regenerace pokožky pak může proběhnout až čtyřikrát rychleji. Na vině je abnormalita kůže, která urychluje produkci kožních buněk i jejich zrání.

Typickým znakem lupénky je tedy nadměrná produkce kožních buněk, které jsou nadbytečné a nedostatečně vyvinuté. V dermis a epidermis pak dochází k zánětlivé reakci a u pacientů se projevují změny v deskvamačním procesu (olupování rohové vrstvy kůže). Jednotlivé vrstvy pokožky se pak skládají na sebe, tvoří se charakteristická ložiska pokrytá šupinkami a pokožka se odlupuje.

Které části těla lupénka postihuje?

Když lidé hovoří o psoriáze, mají na mysli především onemocnění kůže. Zhruba u 10-20 % pacientů však lupénka postihuje i klouby, což se označuje jako psoriatická artritida, a v některých případech bývají zasaženy také nehty a jejich okolí. Kromě velkých kloubů se může psoriáza objevit prakticky na jakémkoliv místě na těle, a to včetně pokožky hlavy, obličeje nebo intimních partií.

Lupénka ve vlasech (vlasová psoriáza)

Jedním z velice častých problémů je psoriáza ve vlasech, která se může šířit také na čelo, na krk nebo do oblasti kolem uší. Psoriatické šupiny někdy dokonce pokrývají také ušní boltce a mohou ucpávat zevní zvukovod, což v nejhorším případě vede až ke ztrátě sluchu.

Lupénka na hlavě

Co se týče obličeje, psoriáza se nejčastěji objevuje v oblasti obočí, ale také na pokožce mezi nosem a horním rtem nebo třeba v horní části čela a na místech, kde začíná vlasová hranice. Tyto obtíže však mohou připomínat celou řadu dalších kožních onemocnění, takže často není jednoduché lupénku rozpoznat.

V některých případech se psoriáza na hlavě může rozšířit také na oční víčka, jejichž okraje bývají zarudlé a šupinaté. Na řasách se pak objevují charakteristické kožní šupinky, a pokud zánět trvá delší dobu, mohou se hrany očních víček stáčet směrem nahoru, nebo naopak dolů.

U malého množství pacientů se psoriatické šupiny mohou objevit také přímo na ústní či nosní sliznici. Postiženy pak bývají nejen rty a vnitřní strana nosu, ale také dásně, jazyk nebo třeba vnitřní strana tváří. To následně vede k rozvoji polykacích a žvýkacích obtíží.

Lupénka na rukou a nohou

Mezi typické oblasti, kde se u pacientů trpících psoriázou postupně objevují zarudlá ložiska, patří horní a dolní končetiny.  Velice častým problémem je například lupénka na dlaních nebo lupénka na loktech, ale psoriatické šupiny mohou pokrýt prakticky jakoukoliv oblast rukou či nohou. V některých případech pak může dojít k nepříjemnému popraskání kůže nebo ke vzniku puchýřů a otoků.

Lupénka na nehtech

Dalším typem obtíží je psoriáza nehtů, která se projevuje jejich ztluštěním, zhrubnutím, výskytem ďolíčků a žlutohnědých skvrn.

Lupénka v oblasti genitálií

Výjimkou nejsou ani projevy psoriázy, které se objevují v okolí genitálu a třísel. Kromě této lokalizace onemocnění, která je pro pacienty velice nepříjemná, však lupénka může postihnout prakticky jakékoliv kožní záhyby, protože na těchto místech dochází k častému tření a jsou velmi citlivá.

Formy lupénky

Lupénka patří do skupiny papuloskvamózních kožních chorob a může mít řadu klinických obrazů. Lékaři dnes rozlišují několik různých forem tohoto onemocnění, které se navzájem liší svými projevy, jejich rozsahem, intenzitou, ale i tím, které osoby nejčastěji postihuje. Jaké má tedy psoriáza typy?

1. Diskoidní lupénka (plaková psoriáza)

Forma označovaná také jako Psoriasis discodea, plaque psoriasis nebo jednoduše Psoriasis vulgaris je mezi pacienty ta nejběžnější. Postihuje zhruba 80-90 % osob s lupénkou, přičemž hlavním příznakem jsou rudě zbarvené a vyvýšené plaky, v nichž probíhá zánět. Pokožka v postižené oblasti pak bývá pokryta vrstvou stříbřitých nebo bílých šupinek, které se postupem času olupují.

Mezi místa, která jsou plakovou lupénkou nejvíce zasažena, se řadí lokty, kolena nebo křížová oblast, ale také vlasová část hlavy. Léze bývají rozesety symetricky na obou stranách těla a odškrabávání šupinek může způsobit rozvoj krvácení.

2. Gutánní lupénka

Gutánní lupénku lékaři někdy označují také jako kapkovitou lupénku či Psoriasis guttata, což souvisí hlavně s charakteristickými projevy tohoto onemocnění. U pacientů totiž dochází k výsevu drobných kapkovitých lézí. Jedná se o malé červené papuly, které se objevují na trupu nebo ve kštici. Obvykle bývají vyvýšené, díky čemuž mohou připomínat ložiskovou lupénku.

Tento typ psoriázy se nejčastěji objevuje u dětí a teenagerů (dětská psoriáza), a to obvykle po zánětech HCD (onemocnění horních dýchacích cest). Typické projevy v podobě drobných papul bývají jasnou známkou, která lékařům napoví, že se skutečně jedná o lupénku. Je-li tento problém zachycen včas, poměrně dobře se léčí.

3. Flexurální inverzní lupénka

Inverzní lupénka (Psoriasis inversa) mívá podobu jasně červených lézí, které nejsou na první pohled hrubé, ale působí spíše hladkým a lesklým dojmem. Tato ložiska se přitom objevují hlavně v kožních záhybech a dalších citlivých oblastech, jako jsou například třísla, podpaží, hýždě nebo oblast pod prsy. Vzhledem k většímu tření, k němuž zde dochází, však postižená místa nebývají šupinatá.

4. Lokalizovaná pustulózní lupénka

Tento typ lupénky (Psoriasis pustulosa localisata) se vyskytuje převážně u dospělých pacientů a nejvíce postihuje oblast dlaní a plosky nohou. Má formu drobných puchýřů vyplněných hnisem, které jsou nejprve bílé, ale později se jejich barva mění na žlutohnědou. Bývají bolestivé a často odolávají snaze o vyléčení.

Pokožka v okolí puchýřků je obvykle zarudlá, přičemž v některých případech dochází k jejich rozšíření i na vzdálenější oblasti. K rozvoji puchýřků přispívá například stres nebo vysazení steroidní léčby. Jelikož svým vzhledem mohou pacientovy obtíže připomínat ekzém, někdy bývá pustulózní psoriáza zaměňována za vezikulární dermatitidu.

5. Erytrodermická lupénka

Větší plochu těla obvykle postihuje erytrodermická lupénka (Erytrodermia psoriasis), která se sice objevuje pouze ve vzácných případech, ale je velice nebezpečná. Rozsáhlé kožní postižení má zánětlivou povahu a způsobuje vznik šupinek, které mohou narušit schopnost pokožky zadržovat vodu a kontrolovat tělesnou teplotu.

Odlupování šupinek ve větších plochách může pacientům způsobit velké bolesti a celkový diskomfort. Mezi další možné příznaky se pak řadí i horečka, dehydratace nebo zvýšené riziko infekce, což následně vyžaduje hospitalizaci pacienta.

6. Plenková lupénka

Kromě problémů, které trápí dospělé pacienty, se může objevit také lupénka u dětí. Obzvláště u novorozenců, kojenců a batolat se často jedná o plenkovou psoriázu, která se rozvíjí v místech, kde dochází ke kontaktu pokožky s plenou. Později se však může rozšířit také na další části těla, obvykle na hlavu malého pacienta.

7. Lupénka kloubů (kloubní lupénka)

Psoriatická artritida (Arthritis psoriatica, arthropatická psoriáza) postihuje především drobné klouby rukou a nohou. Tyto obtíže se však nevyhýbají ani krční a bederní páteři nebo oblasti zad. Ačkoliv se kloubní problémy většinou pojí také s kožními projevy lupénky, mohou se vyskytovat i samostatně.

8. Nehtová lupénka (nehtová psoriáza)

Tento druh obtíží postihuje zhruba 50 % pacientů trpících psoriázou a vyskytuje se až u 80 % nemocných, které trápí konkrétně psoriatická artritida. Nejvíce postiženi přitom bývají lidé kolem 40 let věku. Jejich nehty jsou pak podivně deformované, hrubé, objevují se na nich prohlubně nebo žlutohnědé skvrny, což si někteří pletou s plísní.

Další druhy lupénky

Kromě výše zmíněných forem lékaři někdy rozlišují také akutní exantematickou lupénku a chronickou stacionární lupénku. První z nich se objevuje hlavně u mladších jedinců a jejímu rozvoji obvykle předchází angína nebo nějaká viróza. Základními projevy pak jsou různě velká červená ložiska nebo papuly rozeseté na kůži, a to především na trupu a končetinách.

Chronická stacionární forma psoriázy může vzniknout buď přechodem z akutní formy, nebo i samostatně. Mezi typické projevy patří vyvýšená, ohraničená začervenalá ložiska pokrytá šupinami, která se objevují hlavně na loktech, kolenou, trupu a na místech, která jsou více mechanicky namáhaná. Papuly se mohou postupem času zvětšovat, splývají a někdy vytvářejí větší konfigurace, které mohou přejít až v psoriatickou erytrodermii.

Jaké má lupénka příčiny?

Ačkoliv přesná příčina vzniku psoriázy dodnes nebyla odhalena, lékaři ji považují za autoimunitní chorobu a kromě toho jsou přesvědčení, že svou roli zde hrají také genetické faktory a činitelé vnějšího prostředí. Ti nemohou psoriázu sami o sobě vyvolat, ale přispívají k urychlení jejího nástupu a zhoršují její projevy.

Pokud jde o dědičnost, odhaduje se, že při postižení jednoho rodiče je pravděpodobnost nemoci u dítěte zhruba 30 %, při postižení obou rodičů pak až 70 %. Mezi lidmi se ovšem nedědí přímo daná choroba, ale pouze to, jak je člověk k jejímu vzniku náchylný. Spolu s genetickými faktory pak musí být přítomné i další provokující vlivy, které rozvoj nemoci u pacienta vyvolají.

Rizikové faktory:

  • infekce a záněty (dýchacích cest, močových cest, gynekologické…),
  • léky – například lithium, antimalarika, inhibitory ACE, blokátory kalciového kanálu a další,
  • aktuální klima – ke zhoršení příznaků dochází na jaře a na podzim, lepší jsou naopak v létě,
  • životospráva – nevhodná je přemíra červeného masa, uzenin a cukrů,
  • kouření a přílišná konzumace alkoholických nápojů,
  • hormonální vlivy – puberta, menstruace, poporodní období, menopauza,
  • stres – nadměrná tělesná či duševní zátěž,
  • fyzikální vlivy – poranění, zvýšené tření či tlak,
  • chemické vlivy – poleptání či podráždění pokožky,
  • obezita a další onemocnění (cukrovka, dna, nemoci jater).

Jaké má lupénka projevy?

Vzhledem k tomu, že psoriáza může mít mnoho různých forem, existuje také celá řada různých příznaků, s nimiž se pacienti vlivem této choroby potýkají. Projevy se zároveň mohou vyskytovat na různých místech těla, přičemž postihují velké klouby, horní a dolní končetiny, pokožku hlavy, obličej, trup, ale také oblast genitálií nebo třeba nehty.

Typické příznaky lupénky:

  • ploché červené papuly pokryté stříbřitě lesklými šupinami,
  • odlupování kožních šupin, které připomínají šupinky vosku (fenomén voskové kapky),
  • svědění či pálení postižených míst, k němuž dochází hlavně v akutní fázi,
  • tečkovité krvácení postižených míst, které se objevuje při jejich poškrábání (Auspitzův fenomén),
  • v místě předchozí traumatizace se objevují psoriatické projevy (Koebnerův fenomén),
  • zhrubnutí a ztluštění nehtů, na kterých se vytvářejí mělké jamky,
  • tvorba lupénkových ložisek pod nehtem, což prosvítá jako žlutohnědé (olejové) skvrny,
  • zbytnění nehtového lůžka, které se lžičkovitě prohýbá.

Průběh nemoci

Průběh lupénky je velice individuální a u každého pacienta se může značně lišit. Většinou se střídají období klidu a období vzplanutí choroby, přičemž typické je také sezónní zhoršování jednotlivých příznaků. Zatímco v létě většinou lupénka poleví, na jaře a na podzim mívají symptomy největší intenzitu.


Nejoblíbenější volně prodejné léky na lupénku jsou: ExcipialIchtoxylInfadolan a Kerasal.


Diagnostika

K odhalení lupénky většinou není nutné provádět žádná zvláštní vyšetření. Když pacient navštíví kožního lékaře, obvykle mu pro správnou diagnostiku stačí jeho anamnéza, popis klinických projevů a posouzení projevů na kůži. U těch se hodnotí hlavně rozmístění a typ ložisek, vzhled šupinek, krvácení po jejich odloupnutí, skvrny v okolí postižených míst nebo další faktory.

V některých případech se lékař může rozhodnout, že je nutné provést odběry vzorků pokožky ze zasažených míst, které následně podrobí mikroskopickému vyšetření. Aby bylo možné vyloučit jiné příčiny nepříjemných projevů na kůži (například infekční onemocnění), je možné odebrat také vzorek krve a provést stěr z krku na bakteriální kultivaci.

Léčba lupénky

Pacienty, u nichž se objevily některé z výše popsaných kožních projevů, nejčastěji zajímá, jak se zbavit lupénky, co na lupénku pomáhá a zda existuje pro lupénku přírodní léčba, kterou by mohli vyzkoušet. Hned na začátku je však důležité podotknout, že ačkoliv je psoriáza léčitelná, bohužel není možné tuto nemoc vyléčit úplně.

V současné době existuje hned několik možností, jak k léčení lupénky přistupovat, terapie nicméně musí být dlouhodobá, měla by odpovídat konkrétní formě onemocnění a zároveň by měla být zvolena individuálně dle rozsahu postižení, věku pacienta a jednotlivých příznaků. Důležitá je přitom hlavně komplexnost léčby, tedy pravidelnost, pečlivá péče o kůži i dodržování preventivních opatření.

Pokud jde o léčebné metody, které se u pacientů s lupénkou nejčastěji uplatňují, lékaři mají na výběr z několika různých druhů přípravků a terapeutických postupů. Jedná se o léčbu zevní, která se provádí za pomoci různých krémů, roztoků a šamponů, léčbu vnitřní (orální či nitrožilní léky na lupénku), světloléčbu a dále také různé alternativní metody.

Lokální léčba psoriázy

V tomto případě se jedná o lokální přípravky na lupénku, které se aplikují přímo na postiženou pokožku, tedy na konkrétní místa zasažená psoriázou. Tato místní léčba se používá především u méně závažných forem nemoci, přičemž mezi dostupné varianty tohoto druhu terapie patří například krém na lupénku, mast na lupénku, šampon na lupénku ve vlasech, různé gely nebo třeba tělová mléka.

Jelikož účinné látky v tomto případě pronikají rovnou do kůže, pacienti se většinou nepotýkají se žádnými výraznějšími nežádoucími účinky. Zevní přípravky určené pro léčbu lupénky pak lékaři rozdělují podle toho, jakou konkrétní účinnou látku obsahují. Může se jednat například o:

  • keratolytika,
  • kalcitriol,
  • kalcipotriol,
  • kortikosteroidy,
  • retinoidy,
  • hydratační přípravky,
  • dehtové deriváty.

Pokud jde o látky s keratolytickým účinkem, jedná se o přípravky, do nichž lékaři zapracovávají kyselinu salicylovou nebo ureu (močovinu). Jejich úkolem je rozpustit keratin v buňkách pokožky, čímž se kůže pacienta stává měkčí, šupiny na jejím povrchu se lépe odstraňují a je následně připravena na aplikaci dalších terapeutických přípravků.

Dalším účinným způsobem boje proti lupénce jsou deriváty vitamínu A (retinoidy) nebo analoga vitamínu D, což je kacipotriol, tekalcitol nebo kalcitriol. Tyto látky inhibují buněčnou proliferaci a stimulují diferenciaci keratocytů, v některých případech mohou mít ovšem nežádoucí účinky v podobě lokální iritace kůže nebo hyperkalcémie.

Klasickým lékem psoriázy je také Cignolin (antralin, ditranol). Jde o syntetický dehtový derivát, jehož výhodou je nízká cena a relativně bezpečné používání. Nevýhodou naopak může být skutečnost, že barví kůži i oblečení, zapáchá a někdy způsobuje podráždění. Nesmí se proto aplikovat na příliš citlivou pokožku nebo na obličej. Dalšími dehtovými preparáty jsou pak kamenouhelný dehet či ichtamol.

Lokální kortikosteroidy se používají především pro akutní či zánětlivé stavy. Mají totiž nejsilnější protizánětlivý účinek a jsou vhodné u všech forem lupénky, mohou ovšem způsobit nežádoucí obtíže, a proto je nutné množství konkrétní látky a frekvenci jejího užívání vždy konzultovat s lékařem.

Jako doplněk léčby se používají také hydratační prostředky a emolencia, která by měla pomoci v klidových i akutních fázích nemoci. Zvláčňují suchou pokožku, zmírňují tvorbu šupinek a celkově zvyšují hydrataci rohové vrstvy. Pravidelné používání hydratačních přípravků by proto mělo pokračovat i během klidových fází psoriázy.

Systémová léčba psoriázy

V závažnějších případech se využívají systémové léky na lupénku, které jsou podávány ve formě tablet nebo nitrožilně. Účinné látky se pak skrze krevní oběh rozšíří do celého organismu pacienta, čímž se ovšem zvyšuje také riziko rozvoje nežádoucích účinků. Právě proto se systémové léky obvykle kombinují také s jinými terapeutickými metodami.

Pacienti, kterým je celková léčba lupénky doporučena, musí důsledně dodržovat lékařské pokyny a chodit také na pravidelné lékařské kontroly. Používají se přitom hlavně vitamíny, léky, které ovlivňují rohovění kůže (retinoidy), léky na imunitu a biologické léky. Mezi nejčastěji užívané přípravky pro léčbu psoriázy patří:

  • metotrexát,
  • cyklosporin A,
  • acitretin.

Biologická léčba lupénky

Za nejlepší lék na lupénku se v současné době často považuje biologická léčba psoriázy, která se indikuje především u těžších forem nemoci (lupénka pokrývá více než desetinu povrchu těla) nebo když jiné způsoby léčby selhávají. Používají se zde látky vyráběné genetickým inženýrstvím, které napodobují přirozené molekuly v lidském organismu a účinkují na konkrétní aspekty imunitní reakce organismu.

Biologická léčba lupénky tlumí zánět v rané fázi a pomáhá vyčistit pokožku. Kromě toho snižuje riziko výskytu přidružených onemocnění, která se společně s psoriázou mohou objevit (například metabolický syndrom, kardiovaskulární nemoci, deprese, záněty kloubů). Díky tomu pomáhá pacientovi, aby se mohl znovu zapojit do běžného sociálního života.

Tuto terapii poskytují pouze specializovaná centra, takže pacienti často musí být zařazeni do různých programů a čekat, až na ně přijde řada. Biologická léčba je pak sice účinná a z dlouhodobého hlediska bezpečná, jedná se ovšem o poměrně nákladnou metodu.

Fototerapie lupénky

Významnou součástí terapie psoriázy je také světloléčba. Lékařské poznatky totiž jasně prokázaly, že vystavení organismu slunečním paprskům (ideálně po dobu 15-30 minut denně) zmírňuje příznaky lupénky, přičemž za příznivé výsledky je zodpovědné především UVB záření (fialová složka světla). Pokud jde o tento druh terapie, pacientům může pomoci přirozené slunění, pobyt u moře, pobyt na horách nebo různé přístroje, které vytváří UV světlo různé vlnové délky.

Léčba světlem by měla probíhat pod lékařským dohledem. Přistupuje se k ní především ve chvíli, kdy zevní léčba není dostatečně účinná, nebo u pacientů, kde postižení pokožky překračuje 30 % tělesného povrchu. Další možností je pak kombinace psoralenu a UVA záření (PUVA nebo také fotochemoterapie). Dávkování účinných látek zde však musí být přísně kontrolováno.

Léčba lupénky laserem

Mezi moderní prostředky, které se k léčbě psoriázy používají, patří také excimerový laser. Tato technologie funguje na podobném principu jako horské slunce, ale světelný paprsek má pouze jednu vlnovou délku, což odpovídá UVB záření. Laserový paprsek pak zasáhne pouze postižené buňky, které se rychle odhojí.

Alternativní léčba lupénky

Ať už pacienty trápí zarudlá ložiska pokožky s odlupujícími se šupinkami, lupénka v kloubech nebo nehtová psoriáza, stále častěji se obracejí také k alternativním terapeutickým metodám. Přírodní léčba lupénky zahrnuje například používání soli z Mrtvého moře či krémů z aloe vera.

Další možností je balneoterapie (lázně na lupénku) či balneofototerapie. V některých zemích pak v lázních nabízejí také léčbu lupénky za pomoci ryb (například Garra rufa), které se přisají k šupinám kůže a odstraní je. Kromě výše zmíněných metod samozřejmě může pomoci také psychoterapie a různé relaxační techniky.

Lupénka: dieta

Specifická dieta přímo pro lupénku sice neexistuje, pacienti by ovšem měli dodržovat pravidla správné výživy. Doporučuje se zredukovat množství živočišných tuků a červeného masa. Důležitá je naopak konzumace tučných ryb, jako je tuňák, losos nebo třeba makrela, které obsahují omega-3 mastné kyseliny podobně jako lněný olej.

Strava by samozřejmě měla být bohatá na ovoce a zeleninu, které obsahují velké množství antioxidantů a vitamínů. Velkou roli hraje také dodržování pitného režimu, přičemž vynechat by pacienti měli hlavně alkohol a kouření.

Co ještě můžete udělat?

  • Ráno si dejte studenou sprchu, která pomáhá proti svědění.
  • Udržujte svou pokožku hydratovanou, čímž zmírníte šupění.
  • Vyhněte se nešetrným kosmetickým přípravkům nebo třeba pracím práškům.
  • Zkuste se vyhnout také pobytu v klimatizovaných místnostech.
  • Neškrábejte si pokožku a nesnažte se šupiny odstraňovat za pomoci násilí.
  • Chraňte kůži před poraněním či třením.
  • Noste pohodlnou obuv a oblečení.
  • Používejte vhodné hydratační a ochranné krémy.
  • Ačkoliv je slunění pro pokožku dobré, dejte si pozor na spálení.
  • Pečujte o celkové duševní i tělesné zdraví.
  • Pečlivě dodržujte zvolený léčebný plán a aplikujte předepsaná léčiva.

Zdroje: solen.cz, wikiskripta.eu, revmaticke-nemoci.cz, pediatriepropraxi.cz

Co je lupénka?

Lupénka neboli psoriáza je neinfekční zánětlivé kožní onemocnění, které postihuje pokožku, ale i nehty a klouby. Dnes tato choroba trápí zhruba 2-3 % populace, přičemž nejčastěji bývají postiženi pacienti mezi 10. a 25. rokem věku a osoby mezi 35. a 60. rokem života. Typický je také chronický průběh tohoto onemocnění a sklon k recidivám.

Jaké má lupénka příčiny?

Přesný mechanismus, který stojí za rozvojem lupénky, lékaři prozatím neznají. Jsou ovšem přesvědčení, že se jedná o autoimunitní chorobu, na jejíž rozvoj mají vliv genetické faktory a činitelé vnějšího prostředí. Mezi rizikové faktory se řadí například infekce a záněty, užívání některých léků, špatná životospráva, kouření, přílišná konzumace alkoholu, stres, poranění či podráždění pokožky, obezita nebo další onemocnění.

Jaké jsou příznaky lupénky?

Mezi typické projevy lupénky patří vznik plochých červených papul, které jsou pokryté stříbřitě lesklými šupinami. Ty se později odlupují, čímž připomínají šupinky vosku. Kromě toho se může dostavit svědění či pálení postižených míst, tečkovité krvácení po jejich rozškrábání a výsev psoriatických projevů na místě předchozí traumatizace pokožky. V případě zasažení nehtů dochází k jejich zhrubnutí a ztluštění, ke vzniku mělkých jamek a rozsevu žlutohnědých skvrn.

Jaká léčba lupénky existuje?

Ačkoliv lupénku není možné zcela vyléčit, existuje mnoho různých metod, které pacientům uleví od příznaků. Léčba ovšem musí být komplexní a individuální. Momentálně se využívá lokální léčba (například šampony a krémy na lupénku), systémová léčba pomocí nitrožilně či orálně užívaných léků, biologická léčba, fototerapie, léčba lupénky laserem, ale i alternativní metody.

Lupénka může mít mnoho podob. Jak s touto nemocí správně bojovat?
3.9 (77.33%) 15 hlasování

2 comments

  • Moje problémy jsou dobře vystiženy na fotografii zde https://vsestihnu.cz/media/lupenka-ve-vlasech
    Můžete mi prosím poradit, co více pomůže na další fázi lupénky ve vlasech?
    Předem děkuji.

    • Redakce Zdraví.Euro.cz /

      Dobrý den, Kamilo,

      lupénka je nepříjemné chronické onemocnění, které se u každého pacienta může jinak manisfestovat. O léčbě se proto poraďte se svým dermatologem, který Vám léčbu uzpůsobí přesněji na míru.

      Redakce Zdraví.Euro.cz

Napsat komentář

Your email address will not be published.

top