PRAHA - Tak lze shrnout výsledky nového výzkumu vědců z univerzity v Sydney, který minulý týden zveřejnil odborný časopis Journal of Neuroscience.
Leanne Williams s kolegy požádala 242 dobrovolníků ve věku od 12 do 79 let, aby si prohlédli sérii fotografií ukazujících různé výrazy obličeje. Při tom vědci sledovali jejich mozky pomocí zobrazovací metody zvané funkční magnetická rezonance. Účastníci pokusu měli vybrat tváře, v nichž se zračily obavy a strach nebo štěstí. Výzkumníci je zamíchali mezi snímky znázorňující hněv, znechucení či třeba smutek.
Výsledky naznačily, že starší lidé lépe identifikují šťastný výraz, zatímco -náctiletí najdou ve tváři snadněji spíše obavy a strach. Jak ukázala magnetická rezonance, byla u osob vyššího věku při zpracování negativních pocitů mnohem aktivnější oblast střední prefrontální kůry. Tato část mozku je spojená s ovládáním emocí. Výsledky také naznačují, že starší lidé dovedou mnohem lépe kontrolovat reakci na negativní události.
Dlouholeté zkušenosti, nebo genetické naprogramování?
„Studie je velmi zajímavá. Prokazuje totiž, že stáří nepřináší nutně jen negativa, ale že mohou být posíleny pozitivní vlastnosti. Lidé jsou ve vyšším věku rozvážnější, klidnější, dívají se na mnoho věcí s nadhledem,“ poznamenává Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze. S tím souhlasí také Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK a VFN: „Míra úzkostnosti s přibývajícím věkem klesá.“ Mozek totiž musí kompenzovat řadu negativních dopadů - starší lidé často ztratí partnera, žijí osaměle, jsou nuceni vystačit s poměrně omezeným množstvím peněz. Kdyby byli stejně neurotičtí jako v mládí, nemohli by podle profesorky Topinkové vůbec normálně fungovat.
„Domnívám se, že australský výzkum ukazuje neobvyklý příklad přizpůsobivosti mozkové kůry ve staří. Může být vyvolána dlouholetou životní zkušeností. Možná je však také naprogramována geneticky,“ spekuluje neurolog Aleš Stuchlík z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR.
Přesná příčina rozdílu mezi mladým a starým mozkem však zůstává nejasná. Experimenty provedené na hlodavcích ukázaly, že vysoká hladina stresových hormonů, takzvaných glukokortikoidů, může omezovat aktivitu střední prefrontální kůry. „Změny ve fungování lidského mozku mohou být zapříčiněny právě působením těchto hormonů,“ uvádí v časopise New Scientist jedno z vysvětlení Jason Radley ze Salkova institutu biologických věd v kalifornské La Jolla.
„Nedávné výzkumy také naznačily, že se u seniorů na zpracování emocí podílejí trochu jiné oblasti mozku.
Mladý mozek využívá spíše podkorové struktury, u starších lidí se tyto procesy přesunuly více do mozkové kůry,“ vysvětluje Aleš Stuchlík. Nervové buňky tak patrně poněkud „napravují“ sníženou funkčnost podkorových struktur ve staří.
„Zobrazovací metody v poslední době ukázaly, že mladí používají při řešení určitých problémů spíše úzce specializované oblasti,“ poznamenává profesorka Topinková. Mozek starších lidí reaguje naopak ve stejné situaci zpravidla komplexněji. S přibývajícím věkem začíná fungovat jinak, i když se jeho celková výkonnost nemusí vůbec změnit. „Otázkou zůstává, zda je odklon od využívání specializovaných oblastí určitou adaptací - mozek už neovládá původní mechanismy - nebo pozitivní změnou. Člověk se v průběhu let naučil zapojit více oblastí a lépe vyhodnotit vzniklou situaci,“ poznamenává Eva Topinková.
Starším lidem také postupně ubývají nervové buňky. (I když výzkumy z poslední doby ukázaly, že se nové neurony mohou vytvářet také v dospělosti.) „Výběžky nervových buněk, které zajišťují jejich vzájemnou komunikaci, začínají zakrňovat,“ vyjmenovává další změny doktor Stuchlík.
S přibývajícím věkem se mění také hladina neuropřenašečů, chemických látek majících na starosti komunikaci mezi jednotlivými částmi mozku. „Snižuje se například množství dopaminu v čelních lalocích mozkové kůry. Tato chemická látka vylaďuje optimální výkon mozku,“ vysvětluje Aleš Stuchlík.
Lidovky.cz