Do studie bylo zařazeno 3846 nemocných se srdečním selháním stupně II–IV dle NYHA (New York Heart Association), ejekční frakcí levé komory pod 40 % a intolerancí blokátorů angiotenzinkonvertujícího enzymu. Polovina z nich byla léčena losartanem v dávce 150 mg denně a druhá polovina dávkou 50 mg denně. Primárním výstupem studie byla smrt či hospitalizace pro srdeční selhání.
Za střední dobu sledování 4,7 roku došlo k primárnímu výstupu u 828 (43 %) nemocných ve skupině léčené vyšší dávkou losartanu oproti 889 (46 %) ve skupině léčené dávkou nižší (p = 0,027). Z toho mortalita v obou skupinách byla stejná, rozdíl byl způsoben snížením počtu hospitalizací pro srdeční selhání ve skupině léčené 150 mg losartanu. V této skupině byly však i častější nežádoucí účinky, jako jsou zhoršení renálních funkcí, hypotenze a hyperkalémie; nevedly ale k častějšímu ukončení léčby.
The Lancet, 2009, 374, p. 1840–1848