Jde o krevní dopink, který je blízký známějšímu erytropoetinu (EPO), ale dosud na černé listině zakázaných prostředků nefiguroval. Průmysl výroby syntetických drog podporujících výkon pokročil opět kupředu a stále existují poměrně účinné způsoby, jak preparáty v organismu zamaskovat.
Podobá se erytropoetinu
„Darbepoetin je analog erytropoetinu, a to chemickou stavbou i farmakologickým účinkem, a ten je vysloveně zakázán,“ cituje ČTK šéfa exekutivy Antidopinkového výboru ČR Jana Chlumského. On se domnívá, že látku nepoužívali jen tři přistižení běžci na lyžích. „Jedná se o masívní projev. Je vidět, že realizační týmy a jejich pomocníci neustále spekulují, jak komisaře a dopinkové laboratoře přelstít a předběhnout stupeň našeho poznání,“ konstatuje.
Zlepšuje výkonnost
Krevní dopink pomáhá zvyšovat výkonnost závodníků především ve vytrvalostních lyžařských a atletických disciplínách a také třeba cyklistů. „Zvýšená hladina červených krvinek sportovcům umožňuje absolvovat kvalitnější a intezívnější přípravu,“ míní Jan Hnízdil, zabývající se problémy dopinku. Houstnutí krve lze podle něj vedle přirozené cesty dosáhnout v uměle vytvořených atmosferických podmínkách, které využívala také Kateřina Neumannová, jež pobývala v tzv. kyslíkovém stanu. Třetí cestou je zmíněný dopink, Hnízdil ale odhaluje jeho nebezpečí: „Když sportovci, kteří jsou vystaveni velké fyzické a psychické zátěži, sáhnou k lékům, které užívají pacienti s onemocněním ledvin, vystavují své zdraví riziku. Není to jen o vysokém tlaku, hustší krev může být příčinou ucpávání cév, dává víc zabrat srdci, což může skončit i jeho selháním.“ Hnízdil zastává názor, že potřebu nedovolených prostředků vyvolává sama podstata vrcholového sportu založeného na zvyšování výkonnosti. Bez tohoto trendu by ztratil na atraktivitě, netáhl by sponzory ani diváky. „Kdyby v atletice světoví sprinteři běhali stovku za dvanáct vteřin, tak by tribuny na stadiónech byly prázdné,“ uvádí příklad Hnízdil, jenž se nejednou zastával českých závodníků, kteří propadli při dopinkových testech.
Chaotické kontroly
Za absurdní potom považuje skutečnost, že veškerá vina padla jen na hlavy zmíněných olympioniků. „Oni jen dovedli k dokonalosti to, co se po nich žádá.“ Hnízdil kontroly na olympiádě označil za chaotické. „Když padlo na lyžaře podezření, že dopovali, neměli už startovat, byť podmínečně na 50 a 30 kilometrů. Co tomu měli říkat lidé, kteří sledovali jejich úžasné výkony, a za pár hodin se dověděli, že jim medaile už nepatří.“
Miloš Jerie, Právo, 26.2.2002