Celou akci slavnostně zahájili PhDr. Eva Procházková – prezidentka asociace Palma, doc. Ing. Mgr. Martin Dlouhý, Dr., MSc. – radní pro zdravotnictví, sociální politiku a bydlení a Ing. Jiří Procházka – viceprezident APPS ČR a ředitel Domova pro zrakově postižené Palata.
PhDr. Procházková si vzala úvodní slovo, ve kterém se zamyslela nad spojením slov sexualita a demence. Upozornila na to, že psychobiografický model péče, který se její asociace snaží zavádět i v České republice, je velmi „živý“ a je třeba k němu každých 10–15 let přistupovat s novým pohledem, vzhledem k dalším generacím klientů, kteří budou potřebovat domovy sociální péče. Poukázala na problematiku nástupu generace, která své mládí a nejaktivnější život zažila v 60. letech, tedy v době sexuální revoluce. Tito senioři budou mít samozřejmě jiný pohled na svou sexualitu, než měla generace předchozí. Proto je nezbytné, aby zařízení, která převezmou péči o „květinové děti“, tento aspekt vzala v úvahu a dobře se na něj připravila. Budou totiž fungovat jiné způsoby péče a bude potřeba nejen holistický pohled na tyto členy naší společnosti, ale nezbytností se stane i další vyškolování personálu sociálních služeb a jejich vyrovnání se s touto, pro ně zatím nezvyklou, situací.
Sexualita jako denní aktivita
S první přednáškou vystoupil prof. Erwin Böhm z vídeňského Institutu E. Böhma, zakladatel psychobiografického modelu péče, který zdůraznil, že jak klienti, tak i sociální pracovníci mají svou biografii a je na těch, kteří se o seniory starají, aby se z nich stali iniciátoři péče. Je zde nezbytné uplatnění principu normality, který vychází z emocí klienta a jeho naučeného chování. Je totiž obecnou pravdou, že při narození je každý člověk od přírody vybaven bohatým emocionálním světem, v průběhu života pak při výchově jedince vítězí rozum. Senior, který se najednou ocitne ve světě, kterému již nerozumí, má pak tendenci vracet se k těmto počátečním emocím – k sacímu reflexu z matčina prsu či očekávání pochvaly a odměny při defekaci. To ale v žádném případě neznamená, že bychom měli k těmto lidem přistupovat jako k dětem. Je nezbytné vnímat osobnost klienta, jeho potřeby, i ty sexuální. To ovšem neznamená, že by pracovníci měli být při saturaci těchto potřeb nějak výrazně aktivní, i když v zahraničí již fungují speciálně vyškolení lidé, kteří se tímto oborem přímo zabývají. Je ale nezbytné si uvědomit, že fyzická kastrace bez svolení soudu je trestným činem, nepřistupujme tedy k sociální kastraci těchto lidí bez toho, abychom si celou šíři tohoto problému jasně uvědomili.
Po skončení tohoto příspěvku následoval křest dvou publikací vydávaných divizí Medical Services, a to knihy Práce s biografií a plány péče od PhDr. Evy Procházkové a připravovaný český překlad knihy prof. Böhma – Psychobiografický model péče podle Böhma.
Zahájení vzdělávání v psychobiografickém modelu (PBM) v ČR
Poté vystoupila Marianne Kochanski z Evropské sítě pro výzkum psychobiografické péče (ENPP) a představila novou centrálu Institutu E. Böhma v Rakousku, která funguje i pro Českou republiku. Tato centrála organizuje vzdělávání i přezkušování a zajišťuje certifikaci nejen v ústavní, ale i domácí a akutní péči. Práce s PBM přináší lepší pocit nejen pro klienta, ale i pro pomocný personál, je to model, o který se mohou opřít a který ve svém důsledku znamená menší spotřebu medikamentů i omezovacích prostředků.
Uplatnění PBM v domácí péči
Poslední zahraniční přednášející byla Ingrid Bruckler, která představila zavádění PBM do domácí péče, jeho možnosti, ale i překážky, např. v podobě chybějícího týmového komponentu. Předvedla výsledky výzkumu, který vypracovali pracovníci v domácí sociální péči ze zařízení v St. Pöltenu nedaleko Vídně, kde prováděla zaškolování personálu. Z výzkumu vyplynulo, že pracovníci dostávali pozitivní zpětnou vazbu jak od klientů a jejich rodiny, tak i od managementu, který má rozhodovací úlohu v implementaci tohoto modelu.
Zavádění PBM v ČR
V odpoledním programu konference byly představeny čtyři projekty zavádění PBM do péče v českých domovech. Jednalo se o Palatu – Domov pro zrakově postižené, Diakonii ČCE – středisko Sobotín, Dům sociální péče v Kralovicích a Domov Sue Ryder.
Princip normality
Jako první vystoupily Mgr. Eva Švecová, manažerka kvality, a Bc. Ludmila Burianová, vedoucí úseku z Palaty. Hovořily o vytvoření úseku pro klienty se změněným způsobem chování a potřebě prohloubení práce s biografií a novou dokumentací. Na kazuistice z vlastní praxe zdůraznily práci s principem normality, o kterém v úvodu hovořil již prof. Böhm. Předvedly novou společenskou místnost ve stylu 50. let, která pomáhá seniorům s demencí při návratu do aktivnějšího života.
Změna role sociálního pracovníka
S dalším příspěvkem přispěly Mgr. Milena Koubková, manažerka kvality, a Antonie Pleskačová, pečovatelka, která byla po dvou letech praxe zvolena Sociálním pracovníkem roku 2013, z Diakonie ČCE v Sobotíně. V kazuistice klientky Aničky představily mnoho pohledů na jeden případ, na jehož začátku může být nespolupracující senior s plně rozvinutou demencí, který se mění ve šťastného a orientovaného člověka a který se i na podzim svého života dokáže zařadit do denních aktivit v domově, kde žije. Poukázaly na změnu role sociálního pracovníka a důležitost metodické podpory PhDr. Procházkové, která je školila. Rozhodly se zpracovat biografický model i pro své vlastní pracovníky, vydat se do neznáma a překonávat i případné neúspěchy. Důležitý je pro ně lidský přístup, na jehož konci se nachází šťastný klient, který je největší odměnou za jejich práci.
I práce s regionálními tradicemi je důležitá
Ředitel Domu sociální péče v Kralovicích u Plzně Ing. Josef Trčka a pečovatel Libor Formánek, DiS., představili svou práci při individuálním plánování s biografií klienta, jeho mapu osobní historie – mapu zážitků a zkompletování se situací tady a teď. Při své práci používají sběr regionálních zvyků a tradic, kterými klienty dokážou zaktivizovat ke spolupráci. Začali klienta více vnímat jako partnera, který tak přestal být „věcí“, o kterou se pečuje, ale je schopen se zařadit do chodu domova, například při spolupráci na občasníku, který zde vydávají. Pořádají pravidelné porady nad biografiemi a při práci ve skupinách hledají další aktivizační možnosti klientů. Po proškolení veškerého personálu doufají ve změnu myšlení svých zaměstnanců, a tedy i důstojné stáří seniorů, se kterými denně pracují.
Chceme důstojné stáří
S posledním příspěvkem vystoupila Mgr. Michaela Hronová, hlavní metodik Domova Sue Ryder. Při přechodu na psychobiografický model péče se rozhodli pro řízený projekt, který začal na konferenci o PBM v říjnu 2012. Po přednáškách nastalo obrovské nadšení pro tento způsob práce, který byl logickým pokračováním toho, oč v Sue Ryder již dlouhou dobu usilovali. V červnu 2013 se jim podařilo získat grant na projektové řízení vzdělávání zaměstnanců, který by měl být ukončen v roce 2020 žádostí o certifikaci. V současné době zde dochází ke zpracování biografií a školení zaměstnanců. Mgr. Hronová poukázala i na problémy při přechodu na tento model péče, jakými jsou velká časová náročnost nebo i to, že někteří pracovníci nejsou naladěni na stejnou vlnu a tento způsob práce jim zcela nevyhovuje. I přesto bylo z vystoupení Mgr. Hronové cítit obrovské nadšení a snaha dělat svou práci co nejlépe, protože i my budeme jednou staří, budeme potřebovat pomoc a každý člověk má právo na důstojné stáří.
Na závěr konference vystoupila PhDr. Procházková, která všem poděkovala a zdůraznila přístup M. Hronové, která při prvotním zavádění modelu na svém pracovišti pracovala nejen jako hlavní metodik, ale i jako staniční sestra. Ocenila její práci, která je velmi náročná, a jako odměnu za její nadšený a lidský přístup jí věnovala tandemový seskok padákem, aby se alespoň na chvilku odpoutala od přízemních starostí a mohla nahlédnout na život z ptačí perspektivy.