Zpátky do popelnic
Dal jsem si tu práci a Úmluvu o právech dítěte si přečetl. Je to poněkud utopický text, který beze zbytku nenaplní žádný stát na světě. Mnohá ustanovení jsou dost vágní a relativizovaná výrazy typu „je-li to možné“, „učinit maximum proto to, aby“.
Pro nás je relevantní už preambule, která obsahuje výroky jako „zabezpečit dítěti zvláštní péči“, „zvláštní záruky“, „odpovídající právní ochrana“, „ochrana před všemi formami diskriminace“. Dále upozorňuji na článek 6: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.“
Článek 7 pak praví, že „každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči“. Z toho plyne, že není-li to možné, nelze dikci článku naplnit za cenu smrti dítěte. Tak, a teď to prasklo: Celý slavný výbor nezná ani svůj vlastní materiál. Nebo se kolektivně zbláznil, což je neméně smutná varianta. Třetí vysvětlení mě nenapadá.
Vůbec totiž nepochopili, o co běží. Babyboxy prý vyzývají k neodpovědnému chování. Zase jednou se zaměňuje příčina a následek. To je nějaký mor intelektu, toto. Mozková plíseň jakási. Určitě nikdo neodhodí dítě jenom proto, že je kam. Vždycky je totiž kam. A počet mentálně retardovaných sociopatů byl, je a bude konstantní. Gaussova křivka je nemilosrdná. Těžko je vychovávat k odpovědnosti tím, že jim místo babyboxů nabídneme zpátky osvědčené popelnice.
Což takhle blboboxy?
Zkouším si načrtnout, jak by mohla v reálu vypadat příslušná konverzace osob stižených tou fungl novou ženevskou výchovou k odpovědnosti. Vezměme si třeba takovýto scénář:
Venca (zdrogovaný debil, usilovně souložící) z ničeho nic vyhekne: „Mařeno, bereš vůbec ty prášky?“
Mařena (zdrogovaná debilka, usilovně souložící) vyjekne: „Ach, božínku, jsem já to ale hlupačka! Úplně jsem zapomněla. Honem slez, drahý Václave, a běž koupit kondom! Vždyť přece víš, že nám OSN zrušila babyboxy.“
Že by si to utopičtí sociální inženýři v Ženevě představovali takhle? Ach jo.
Co v tom výboru prokrista sedí za lidi? Nedalo mi to, abych se nepodíval. Ono ctihodné těleso se skládá z 18 osob, z nichž prakticky polovina reprezentuje země, kam bych rozhodně neradil posílat děcka na výlet. Mohla by se snadno stát harémovými souložnicemi, otroky nebo dětskými vojáky.
Zírám v němém údivu, s čelistí až na vestu pokleslou, jak takové jednoduché a život zachraňující udělátko vůbec může vzbudit jakoukoli diskusi. O čem, proboha? Stejné paralogické myšlení by mělo vést k návrhu zakázat v autech pásy a airbagy. Vždyť řidiči se pak cítí příliš bezpečně, a jezdí proto méně opatrně. Navíc je flagrantně porušeno jejich nezadatelné lidské právo kdykoli se dle libosti zabít.
Zdá se to být otázkou mentální hygieny a epidemiologie. Čím méně mediálního prostoru totiž lidská blbost dostává, tím pomaleji se šíří. Což zřídit pro ni nějaké blboboxy? Ne aby se tam zachraňovala. Naopak. Ke sterilní likvidaci. Hermeticky zaklapnout, obšlehnout tvrdým gama zářením, posypat chlorovým vápnem a zakopat dva metry hluboko. Na světě by hned bylo líp.
Bez paragrafu ani ránu
Jenže ani našemu MZ se tohle zařízení moc nezdá. Byrokratům vadí, že to neupravuje žádný speciální zákon. Bez paragrafu ani ránu. Každý detail musí být popsán v nějakém předpisu. Stovky, tisíce, miliony foršriftů, v nichž už se nikdo nevyzná. Tak si to žádá pozitivistické právo, které však nemůže být v tomto směru nikdy ukojeno. Už mi to taky leze na mozek. Když si kupříkladu stahuji na záchodě kalhoty, mám poslední dobou takový nejistý pocit. Činím tak totiž extra legem. Žádný paragraf tuhle věc nepopisuje. Je to hrůza. Jeden by se z toho po… mátl.
Že by něco mohlo fungovat samo, prostě jen tak, bez nich, to je pro byrokraty obludná myšlenka, při níž se v noci budí zbroceni studeným potem zvaným lidově smrtlák. Je to jejich noční můra: Velký park a na každém stromě visí jeden problém bez zákona. Či vyhlášky. Nebo aspoň jen malinkatého metodického opatření. Jen jeden prstíček si tam strčíme a trošičku ohřejeme.
Jejich hlavní námitka svědčí pro skutečně zrůdné myšlení: Kdo bude odpovědný, kdyby se v tom boxu s dítětem něco stalo? Je tu prý otázka vyhřívání a spolehlivosti signalizace. Velká právní potíž. Stát se něco může výlučně živému dítěti. Takže? Ano, závěr je jediný možný: Jen mrtvé je právně bezpečné. Vodotěsné, prachotěsné, ohnivzdorné, antimagnetické a neprůstřelné alibi.
Tak jo. Skvěle. Zrušte to. Kontejner na sídlišti je pro dítě mnohem vhodnější. Zvláště v zimě. Vše je rázem v souladu se zákonem. Samozřejmě z hlediska provozovatele svozu odpadu. Potíž se signalizací a vyhříváním tu vůbec nevzniká. Co není, nemůže selhat. Všechna práva dítěte jsou formálně dodržena. A na likvidaci malé mrtvolky už podrobné předpisy máme. Tady se pohybujeme na pevné půdě. Pokud si ovšem tělíčka ve špinavé igelitce vůbec někdo všimne.
Keep smiling
Veřejnost je masírována v jednotlivostech sice pravdivými, ale vzhledem k podstatě věci i kontextu zcela zavádějícími titulky: Den v nemocnici se prodraží na 100 korun. Průvan v peněženkách začíná. Hegerova reforma prošla, podraží den v nemocnici i léky. Přesto se projednávání reformy zdravotnictví hladce rozbíhá a nabývá na obrátkách. Ono se vyplatilo bez válečného pokřiku a mediálních tanečních figur, klidně a s rozmyslem všechno připravit a ignorovat hloupé řeči o pomalosti.
Prý neproběhla veřejná diskuse. Říkají hluší. Nevšiml jsem si. Ona běží již 20 let. Ministr prý také reformy málo vysvětluje. To jsem si také nevšiml. Objasňuje i ty nejjednodušší věci opakovaně, až do úplného zblbnutí. Vysvětluje, kudy chodí, na každém fóru, jaké je k dispozici. Být na jeho místě, byl bych už dávno pod drnem. Skutečný profesionál však neztrácí trpělivost. Keep smiling. Víc opravdu dělat nelze. Ministerstvo propagandy nemáme. Naštěstí.
Odboráři se hned po kolosálním fiasku dali slyšet, že si na podzim chtějí dát repete v mnohem grandióznějším rozměru. Že by masochismus? Jako hors d’oeuvre, malý předkrm v jejich menu, má být rozcvička před ministerstvem zdravotnictví 12. července. Po dovolených pak na to skočí pořádně. Všechno zablokují. Generálně. Tak bych docela rád viděl policii, jak už kuje plány a krizové scénáře k zajištění plynulosti a bezpečnosti silničního provozu. Proti komukoli a kdykoli.
Stát je povinen ochránit normální občany před skupinami bojůvek. Jinak by se z toho mohl stát nepříjemný precedens. Nejste spokojeni s vyřízením žádosti na úřadě? Zahýbá vám manželka? Štve vás šéf? Zablokujte silnici! Nesmysl? Že zablokovaná silnice nemá žádný vztah k podstatě vašeho problému? Nic si z toho nedělejte a kandidujte na funkci v odborech. Pak pochopíte, jak je to geniální. Ale pozor, genialitu od šílenství odděluje jen docela nízký plot. Ani se nenadějete, zakopnete a přepadnete na druhou stranu. A rovnou na hubu.
Celý komentář si můžete přečíst v aktuálním vydání Zdravotnictví a medicína.