Sociopatům chybí empatie i pocit viny. Na první pohled je ale prakticky nepoznáte

Sociopat

Zdroj: Depositphotos

Sociopatie patří mezi poruchy osobnosti a vyznačuje se systematickým porušováním předpisů a norem, zvýšenou agresivitou i neschopností budovat úzké vztahy. Ačkoli jsou jeho rysy jasně vymezené, sociopata obvykle na první pohled nepoznáte. Svou pravou tvář většinou odhalí až v momentě, kdy jej hlouběji poznáte. Nebezpečí této poruchy spočívá v tom, že si ji nemocní zpravidla nepřiznávají, problém vidí naopak ve svém okolí.

Je okouzlující a zajímavý. Jakmile ho však dotyčný skutečně pozná, rychle pochopí, že se jedná o duševně narušeného člověka. Řeč je o sociopatovi, člověku, který je charakteristický porušováním pravidel a společenských norem, které souvisí s nulovým svědomím a chybějící empatií. Jedinci trpící sociopatií se velice často dostávají do konfliktu a nejsou schopni udržovat dlouhodobé ani úzké vztahy. Ve společnosti jsou však paradoxně často za šarmantní jedince.

Sociopatie patří mezi poruchy osobnosti, které nejsou klasifikované jako duševní onemocnění, ale jako osobnostní odchylky, které spolu s dalšími faktory vytvářejí nevyváženou nebo zvýrazněnou osobnost, jejíž některé složky vyplouvají důrazně na povrch a jiné jsou zcela potlačeny. Tyto poruchy mají silný vliv na chování i prožívání postiženého a zpravidla ztěžují jeho zařazení do společnosti. Problém tito jedinci mají také s vytvářením a udržováním hlubších mezilidských vztahů. Vzhledem k tomu, že se nejedná o duševní onemocnění jako takové, postižený si plně uvědomuje realitu a za své chování taky nese plnou zodpovědnost.

Sociopatie se společně s dalšími poruchami osobnosti rozvíjí už během dospívání a trvá obvykle po celý život. Během pozdní dospělosti a stáří se však může stát méně výraznou. Co za jejím rozvojem stojí, odborníci ale přesně nevědí. Zásadní roli by podle nich mohla hrát výchova, stres a faktory prostředí, ve kterém dotyčný vyrůstá.

Kromě sociopatie se mezi poruchy osobností řadí například také:

  • paranoidní porucha osobnosti,
  • schizoidní porucha osobnosti,
  • disociální porucha osobnosti,
  • emočně nestabilní porucha osobnosti (hraniční a impulzivní),
  • histrionská porucha osobnosti,
  • anankastická porucha osobnosti,
  • anxiózní porucha osobnosti,
  • závislá porucha osobnosti,
  • narcistická porucha osobnosti. [1, 2, 3]

Definice sociopata – jak ho poznat?

Vzhledem k tomu, že jsou sociopaté často velice společenští a na první pohled působí jako zcela normální lidé, může být jejich rozpoznání velice složité. Z toho důvodu je důležité vědět, jakých znaků si je třeba všímat.

Sociopaté působí na ostatní jako magnety a často bývají středem pozornosti. Sálá z nich silný sexappeal a často mají i různé sexuální úchylky. Žijí v iluzi toho, že jsou nadřazeni ostatním a věří tomu, že mají nárok na nejrůznější výsady. Své myšlenky považují za ty nejsprávnější a na názory ostatní neberou žádný zřetel. Sociopata lze poznat také podle toho, že zpravidla nikdy není nesmělý nebo nejistý. Naopak má vždy co říct. Nedokáže rovněž příliš dobře potlačovat emoce, jako je vztek, netrpělivost nebo nepohodlí. Na tyto podněty pak často reaguje přehnaně.

Postižení jedinci jsou typičtí svou spontánností. Často se pouštějí do nebezpečných věcí, neřídí se přitom společenskými normami a mají bizarní, riskantní či nebezpečné koníčky. Mnoho sociopatů se nachází mezi kriminálníky a zločinci. Bývají podvodníky, kleptomany a dokonce i vrahy. Samozřejmě to ale není podmínkou.

Kromě toho jsou profesionálními lháři, dokáží vymyslet nepravdivé historky, o kterých jsou následně přesvědčení, že jim všichni ostatní lidé věří. Mají také tendenci stavět se do čela společnosti, je mezi nimi řada dominantních vůdců, kteří mají celou řadu příznivců. Těmi jsou obvykle slabší pasivnější lidé, kteří se snadno nechají okouzlit a zároveň nejsou schopní sociopaty prohlédnout.

Problémem je, že sociopaté kvůli svému chování a jednání necítí lítost nebo výčitky. Lidem ve svém okolí často ubližují a za své činy se zpravidla neomlouvají. A to i přesto, že si důsledky uvědomují. Někteří z nich se v bolesti druhých dokonce vyžívají. Sociopaté jsou mistři manipulace a velmi špatně snášejí kritiku. Pochvalu si často vynucují, aniž by na ni měli skutečný nárok.

Vztahy těchto lidí bývají povrchní, většina z nich nikdy neprožije lásku a zdravý milostný vztah. Zajímají se totiž pouze o své vlastní potřeby a soucit využívají pouze jako nástroj k ovlivňování ostatních. Antisociální jedinci se velmi často stávají závislými na alkoholu a drogách. Jsou rovněž náchylní k promiskuitnímu chování, přičemž na jakékoli porušení jejich tužeb a omezení svobody reagují velice agresivně. Pokud se někdo s takovým člověkem dostane do potyčky, měl by být ostražitý. Sociopaté se nebojí použít fyzickou sílu. [4, 5]

Sociopat vs. psychopat

Ačkoli označením sociopat či psychopat myslí mnoho lidí jeden a ten samý problém, ve skutečnosti se jedná o dva rozdílné pojmy. Sociopat i psychopat mají podle odborníků mnoho společného, existuje ale minimálně jeden zásadní rozdíl. Psychopat se na rozdíl od sociopata se svým problémem totiž už narodil. Jinými slovy se psychopatie projevuje psychologickou poruchou, která vznikla v důsledku nedostatečného vyvinutí té části mozku, která odpovídá za sebekontrolu a emoce. Sociopatie naopak často vzniká v důsledku nějakého prožitého traumatu.

Psychopat na rozdíl od sociopata není schopen citu, emocí ani empatie, dokáže je ale velmi dobře předstírat, díky čemuž na své okolí umí velmi rychle zapůsobit a okamžitě si získává jeho důvěru. Psychopaté bývají velice inteligentní a vzdělaní, jsou ale zcela chladnokrevní, klidní a přesní. Pokud něco plánují, tak do naprostého detailu. Z toho důvodu jsou mezi nimi špatně dostihnutelní zločinci. [6, 7]

Diagnostika sociopatie

Ačkoli je na internetu k dohledání test sociopatie, o tom, zda se skutečně jedná o sociopata, může rozhodnout pouze odborník. Ten diagnózu stanoví na základě následujících kritérií, přičemž splňovat pacient musí minimálně tři z nich:

  • tendence k agresi, která se snadno mění v tělesné násilí;
  • nedostatečná schopnost vyvodit závěry, cítit se provinile,
  • naprostá lhostejnost k pocitům druhých,
  • nedostatek empatie,
  • trvalé zanedbávání morálních povinností a sociálních norem,
  • jasné vyjádření nihilismu,
  • neochota vytvářet sociální kontakty a neschopnost je udržovat,
  • tendence obviňovat životní prostředí a uplatňovat své neopodstatněné nároky,
  • pohodlný pocit v jakékoli konfrontaci. [8]

Léčba sociopatie

Léčba sociopatie je poměrně obtížná, většina studií navíc ukazuje, že toto onemocnění nelze zcela vyléčit. Existují však způsoby, jak závažnost projevů sociopatického chování alespoň snížit. Nápomocná v tomto ohledu může být například kognitivně behaviorální terapie, jejímž cílem je získat kontrolu nad myšlenkami, které vedou k nesprávnému chování. Ale vzhledem k tomu, že sociopaté nejsou schopni navázat stabilní psychoterapeutické kontakty, mnoho metod nepřinese vesměs žádné výsledky.

Nejúčinnější se ukázaly být skupinové a rodinné terapie, přesto je ale v každém případě vyžadován individuální přístup k disociálním poruchám. Hlavním úkolem psychoterapeuta je naučit pacienta, aby toleroval blízké prostředí a adaptivní mechanismy ve společnosti. Je nutné, aby sociopat začal přemýšlet o potřebách svého okolí a jejich pocitech. Často také dochází k pokusům o manipulaci s terapeutem.

Léky na léčbu sociopatie neexistují. Některé lze ale použít alespoň na zmírnění jednotlivých symptomů. Takto lze cílit například na depresivní stavy a úzkost, které jsou běžnými průvodními znaky disociálních poruch osobnosti. Z toho důvodu předepisují lékaři antidepresiva. Pro pacienty náchylné k impulzivnímu chování se doporučují stabilizátory nálady.

U barbiturátů nebo trankvilizérů je pak třeba zvýšené opatrnosti. Sociopatičtí pacienti představují kategorii zvýšeného rizika zneužívání návykových látek. Z antipsychotik jsou často předepisovány Haloperidol a Sonapax. Přípravky solí lithia se používají k úpravě epizod agresivního chování. [9, 10]

Jak komunikovat se sociopatem?

Odborníci se shodnou na tom, že úplně nejlepší je, když se sociopatovi zcela vyhnete. Pokud to není možné, je dobré držet se několika doporučených zásad. V první řadě musíte myslet jako on, to jinými slovy znamená, že je třeba poznat způsob, jakým přemýšlí. Jakmile se s ním totiž budete snažit mluvit jako s „normálním“ člověkem, nikam se v konverzaci nedostanete.

Při jednáním se sociopatem buďte ostražití a nesnažte se mu jeho chování vymluvit nebo mu vysvětlit, co dělá špatně. Musíte myslet na to, že takový člověk není motivován například láskou, ale mocí. Je mu tedy třeba dát jasně najevo, že mu žádnou moc nedopřejete. Dále se zkuste držet těchto bodů:

  • snažte se tomuto člověku vyhýbat,
  • mějte se na pozoru,
  • ke všemu, co vám řekne, přistupujte skepticky,
  • mluvte se sociopatem neutrálně,
  • stůjte si za svým, aniž byste projevili jakékoli emoce,
  • neříkejte mu, že se mýlí,
  • naučte se říkat ne,
  • nesdílejte s ním žádné osobní informace,
  • neodkrývejte své plány, soukromí,
  • dejte mu najevo, že jste si vědomi toho, co dělá,
  • nikdy mu nebuďte nic dlužní,
  • pokud se vás takový člověk pokusí utlačovat nebo ponižovat, zdokumentujte si to a požádejte o profesionální pomoc. [11]

Zdroje: healthline.com, mayoclinic.com, medicalnewstoday.com

3 comments

  • Nikokrupi /

    No to urcite XD rikat ne, naopak cizim ne a my si krasne rikat ano a vse si plnit 🙂

  • Kazdy by mel mit povedomi o psychopatii (podtypy opravdu nejsu dulezite) uz od zakladni skoly. Pro preziti nasi civilizace je to nezbytne nutne. Je potreba, aby lide jako treba Putin apod. byli odhaleni drive, nez se dostanou do vysoke funkce.

    Bohuzel v mnoha kulturacj je bezohlednost povazovana za prednost a to vede treba k tomu, ze se do vysoke politky dostanou lide jako Babis. Osveta, osveta.

Napsat komentář

Vaše emeilová adresa nebude zveřejněna

top