Mastocytóza je klonální porucha charakterizovaná proliferací a akumulací žírných buněk v různých tkáních, především v kůži a kostní dřeni. Může se manifestovat řadou příznaků i mimo základní projev urticaria pigmentosa. Všechny jsou charakterizovány nepřiměřeným uvolněním mediátorů žírných buněk a tomu odpovídajícími příznaky. Nejzávažnějším projevem je anafylaxe. Může vzniknout spontánně, nebo jsou u dospělých spouštěčem anafylaxe alergeny jedu blanokřídlého hmyzu, alergeny potravin a léků. Jako prevence vzniku systémových příznaků je doporučena medikace, alergenová imunoterapie jedem hmyzu, informace o preventivních postupech v případě alergie na potraviny nebo léky u pacientů s mastocytózou jsou velmi sporé.
Klíčová slova
klonální mastocytární choroby • anafylaxe • tryptáza • léková alergie • alergie na jed blanokřídlého hmyzu • REMA skóre
Mastocyty
Žírné buňky, mastocyty, byly popsány v roce 1877 Paulem Ehrlichem. Pojmenoval tak buňky pojivové tkáně, které se anilinovými barvivy barvily červenofialově a jejichž cytoplazma byla bohatě naplněna granuly. Původní terminologie pochází z německého slovesa mästen (krmit), na podkladě představy, že mastocyty (Mastzellen) budily dojem „buněk naplněných tukem“. Klinická, nejprve kožní, forma mastocytózy byla popsána ve druhé polovině 19. století, kdy Nettleship a Tay popsali u dvouletého dítěte léze odpovídající urticaria pigmentosa. Tento pojem užil poprvé Sangster v roce 1877.(1) Později v roce 1933 Tourraine vyslovil předpoklad, že se abnormálně pomnožené žírné buňky mohou ukládat rovněž ve vnitřních orgánech. Předpoklad byl makroskopicky i mikroskopicky potvrzen až v roce 1949 Ellisem při pitvě ročního dítěte.
Mastocyty patří mezi hematopoetické elementy a jsou odvozeny přímo z hematopoetických progenitorů CD 34+. Dnes je již známo, že jde o buněčnou linii odlišnou od bazofilních granulocytů. Buňky potřebují svůj růstový faktor – cytokin SCF (stem cell factor) pro růst a diferenciaci, jenž se váže na receptor KIT; následně je spouštěna kaskáda intracelulárních dějů vedoucí k proliferaci těchto buněk a inhibici apoptózy. KIT je glykosylovaný protein a patří mezi receptory tyrozinkinázového typu. Je tvořen třemi doménami: extracelulární, transmembránovou a cytosolovou. Interakce mezi SCF a KIT způsobí homodimerizaci receptoru následovanou aktivací cesty Ras/MAP a JAK/STAT kináz a fosforylací četných proteinů. Význam KIT je prokázán pomocí deficience mastocytů, která je pozorována u kmene myší s mutací KIT a delecí (W/Wv a B6. Cg-KitW-sh). Případně odstranění SCF vyústí v apoptózu mastocytů.(2) Dále jsou růst a diferenciace mastocytů ovlivněny řadou dalších cytokinů, např. IL-3, IL-4, IL-6, IL-9, IL-10 a nervovým růstovým faktorem (NGF), na sliznici zažívacího traktu se uplatňuje PGE2. Prekurzory mastocytů migrují z kostní dřeně do tkání, velmi krátce se objevují v periferní krvi. Ve tkáních dochází k jejich maturaci – jsou morfologicky odlišitelné od blastické buňky bez granul s tryptázou, blastické buňky s metachromatickými granuly, promastocytu a zralého mastocytu. Podle převažující tvorby různých typů proteáz lze zralé mastocyty dělit na tři fenotypy: 1. „MCT“ – tvoří tryptázu a jsou přítomny zejména ve sliznici GIT a bronchů, 2. „MCTC“ – tvoří tryptázu a chymázu a vyskytují se hlavně v podslizničních oblastech GIT a v dermis, 3. „MCC“ tvoří chymázu a katepsin G. Jejich přirozená distribuce na sliznicích a v podkoží je určuje jako buňky zcela nezbytné pro vrozenou imunitní ochranu proti infekci. V kůži jsou více zastoupeny v povrchových vrstvách a nejméně v subkutis, jejich zastoupení roste se vzdáleností anatomické lokalizace od středu těla. Uvedené funkční charakteristiky mohou vysvětlovat například i méně častou elevaci tryptázy při anafylaxi indukované potravinou – slizniční mastocyty po homingu mají méně tryptázy – a také lze uvažovat o tom, že část produkce je uvolněna do lumina gastrointestinálního traktu a nikoliv do systémové cirkulace. Rovněž je nejasné, zda požité alergeny aktivují mastocyty přímo ve stěně zažívacího traktu, nebo jsou alergeny absorbovány a aktivují mastocyty asociované s cévní stěnou. Proto detekce histaminu při anafylaxi vyvolané potravinou přináší vyšší užitek k potvrzení role mastocytů. Mastocyty žijí dlouho a proliferují na podkladě aktivace IgE a přítomnosti IL-4, působením komplementu nebo dalšími méně popsanými způsoby. Sekundární vzestup počtu mastocytů je pozorován u řady zánětlivých onemocnění, jako jsou revmatoidní artritida a sklerodermie, u infekčních chorob a v asociaci s klonálními poruchami, jako jsou lymfom či leukémie. Rovněž jej lze pozorovat u osteoporózy, chronického jaterního onemocnění a chronických chorob ledvin. Velmi dobře jsou mastocyty popsány jako efektorové buňky časných alergických reakcí – na svém povrchu nesou vysoce afinitní receptory pro IgE protilátky – Fc?RI. Po jejich aktivaci dochází k uvolnění již preformovaných biologicky aktivních mediátorů či tvorbě dalších – např. histaminu, heparinu, neutrálních proteáz (tryptáza, chymáza), chemokinů (IL-8), cytokinů (TNF, IFN, IL), lipidových mediátorů či růstových faktorů (SCF, GM-CSF, VEGF).
Patologické zvýšení počtu mastocytů s lokálními a systémovými důsledky jsou podkladem onemocnění, která se nazývá mastocytóza. Jde o heterogenní klonální poruchu charakterizovanou proliferací a akumulací mastocytů v různých tkáních. Mastocytózy se dělí na formy postihující výhradně kůži (urticaria pigmentosa, teleangiectasia macularis eruptiva persistans a difúzní kožní mastocytóza), které bývají dominantně vázány na dětský věk a často spontánně regredují, a na mastocelulární sarkom (MCS) – extrémně vzácné onemocnění, pro které je typický destruktivně rostoucí tumor složený z velmi nezralých mastocytů. Formy systémové (systémová mastocytóza, SM) představují postižení jednoho nebo vice extrakutánního orgánů (kostní dřeň, GIT, lymfatické uzliny a slezina) s nebo bez kožního postižení. Většina případů systémové mastocytózy vzniká na podkladě somatické aktivační bodové mutace v kodonu 816 genu pro KIT receptor.(3) Výskyt onemocnění lze hodnotit jako sporadický; současné studie odhadují výskyt systémové formy onemocnění v Evropě na 1,0–1,3 případu na 10 000 osob běžné populace. Mastocytóza může postihnout jakoukoliv věkovou kategorii, postižení žen a mužů je identické. Forma mastocytózy, pro kterou jsou dominantní příznaky způsobené pouze účinkem mediátorů – především na cévní systém, se nalézá u osob se systémovou anafylaxí po bodnutí hmyzem v prevalenci okolo 1–8 %.
Tryptáza a její hladina
Tryptáza je enzym obsažený v granulích lidských mastocytů a má podobnou aktivitu jako trypsin. Jelikož je téměř výhradně produkována mastocyty (bazofily jí tvoří nepatrné množství), její přítomnost v periferní krvi je považována za znak aktivace a degranulace nebo poruch žírných buněk – mastocytů (MC). Pacienti s kožní formou mastocytózy mají obvykle hodnoty normální nebo pouze mírně zvýšené. V časných stadiích SM mohou být hodnoty tryptázy normální, stoupají během měsíců nebo let, a poté zůstávají stabilní. Koncentrace bazální tryptázy obvykle koreluje se zátěží MC, tedy množstvím abnormálních buněk v různé lokalitě. Elevace tryptázy není výlučně specifická pro SM, přechodná elevace je samozřejmě nalézána u anafylaxe s hypotenzí, dále lze zvýšené hodnoty nalézt u non-mastocytárních myeloidních hematologických malignit a u nenádorových chorob, jako jsou konečné renální selhání, onchocerkiáza a chronická urtikarie.
Tryptázu lze v séru detekovat standardním postupem ELISA testem s využitím fluorochromu. Komerčně dostupná souprava detekuje obě formy tryptázy (alfa- i beta-tryptázu), pomocí kombinace monoklonálních protilátek. Zvýšené hodnoty jsou nalézány po anafylaktické reakci v období do 4–6 hodin s maximem za přibližně tři hodiny, je proto doručeno provést odběry série vzorků v intervalu 15–60 minut a 30–180 minut po začátku příznaků anafylaxe, vhodné je následné vyšetření po úplném odeznění příznaků po několika dnech. Pro diagnostiku SM je vhodné vyšetřovat tzv. bazální tryptázu, tedy hodnotu v klidovém stavu u asymptomatického pacienta.
Diagnóza a klasifikace systémové mastocytózy
Diagnóza je postavena na hlavních kritériích (histologický nález více ložisek denzních MC infiltrátů ve dřeni nebo extrakutánním orgánu) plus k hlavním kritériím se přidává jedno malé kritérium, nebo tři kritéria malá. Velké histologické kritérium často splněno není, ve dřeni bývají nacházeny pouze malé shluky MC. Pak je nutno hledat další citlivá kritéria, např. aberantní exprese CD25 nebo CD2 v kostní dřeni na membráně mastocytů a identifikace mutace 816 pomocí molekulárněbiologických metod (Tab. 1).
Různé formy mastocytózy jsou klasifikovány podle WHO klasifikace mastocytózy (Tab. 2), která rozděluje systémové formy onemocnění do pěti kategorií se stoupající agresivitou a zvlášť řadí mastocytom. Většina pacientů s diagnostikovanou systémovou mastocytózou splňuje kritéria indolentní systémové mastocytózy (ISM). Její diagnóza vyžaduje nepřítomnost „C“ příznaků (porucha funkce orgánů způsobená masivní infiltrací mastocyty), rozlišujeme tedy izolovanou mastocytózu kostní dřeně (u které je často nízká hladina sérové tryptázy a chybí kožní projevy) a „smouldering“ – doutnající průběh – podtyp, u kterého je prokázána orgánová infiltrace, avšak bez poruchy jejich funkce. Ve spojení s alergickými nemocemi se objevuje hlavně indolentní forma nemoci, které se především údaje v textu týkají. Recentně jsou popisovány další varianty indolentní systémové mastocytózy – dobře diferencovaná SM (WDSM) a indolentní systémová mastocytóza bez kožních projevů (ISM).
Řada pacientů však má klinické projevy aktivace MC (tedy projevy anafylaxe), mají i elevaci BT, ale nesplňují výše uvedená kritéria SM. Schopnost diagnostiky závisí na senzitivitě a specificitě uplatňovaných diagnostických postupů, které mohou přispět k objasnění anafylaktických projevů s účastí MC bez kožních projevů. Klonální charakter nemoci je u nich velmi často potvrzován právě průkazem mutace tyrozinkinázové domény KIT v kožních lézích nebo v mastocytech kostní dřeně. U většiny dospělých pacientů jde o D816V mutaci. U těchto syndromů, které striktně nesplňují kritéria WHO pro SM, jsou proto doporučovány názvy syndrom (mono) klonální aktivace žírných buněk (MMAS), primární MC syndrom aktivace (MCAS) a klonální poruchy aktivace MC (c-MCAD).(4)
Systémová mastocytóza a alergické nemoci
Prevalence atopie u pacientů se SM se neliší od prevalence v běžné populaci, ale incidence anafylaxe je u mastocytózy výrazně vyšší. Kumulativní prevalence anafylaxe u pacientů s mastocytózou je popisována v rozsahu 22–49 % u dospělé populace a 6–9 % u populace dětské. Diagnóza anafylaxe je založena na souboru typických příznaků, které jsou (obvykle, nikoliv však výlučně) v souvislosti s kontaktem s vyvolávajícím agens. Jde o systémovou alergickou reakci, proto jsou příznaky nejméně na dvou tělních systémech. Jedním z prvních postižených systémů je kůže (postižena u 80–90 % případů), což diagnostiku počátečních fází anafylaxe výrazně usnadňuje. Avšak u klonálních mastocytárních onemocnění je vedoucím příznakem anafylaxe hypotenze často bez kožních projevů a bez patrného vyvolávajícího činitele.
Spouštěče masivní degranulace MC a anafylaxe u SM jsou různé, nejčastější je alergie na jed hmyzu (19–53 % případů anafylaxe), poté potraviny (3–16 %) a léky (5–9 %). Alkohol, fyzická zátěž a změny teploty jsou dalšími možnými spouštěči, ale především se uplatňují jako kofaktory. Je poměrně časté, že se tyto faktory uplatní pouze v kombinaci. Posléze lze pozorovat u pacientů s SM idiopatickou anafylaxi (39 % případů anafylaxe). Fatální případy anafylaxe jsou vzácné, nicméně jsou popsány nejčastěji bez vyvolávajících příčin nebo po bodnutí hmyzem. Literatura udává i případy po chirurgickém zákroku a podání léčiv (nesteroidní antirevmatika, opiáty), vzácně po jídle.(5) Protože je anafylaxe častou manifestací mastocytárních choroba (MC a MCAS), byl španělskou pracovní skupinou pro mastocytózy (REMA) navržen diagnostický a prediktivní model, založený na klinických a laboratorních nálezech, který umožňuje predikovat přítomnost klonální MC poruchy nebo SM u pacientů s anafylaxí se senzitivitou 92 % a specificitou 81 % (Tab. 3).(6) Je vhodné model uplatnit ke zhodnocení stavu před vyšetřování kostní dřeně.
Alergie na jed hmyzu a systémová mastocytóza
Literární údaje přesvědčivě ukazují na významnou asociaci mezi alergií na jed hmyzu (hymenoptera venom allergy – HVA) a SM. Prevalence alergie na hmyz se systémovou reakcí u dospělé populace v západních zemích je kolem 3 %, avšak prevalence u osob s jakoukoliv formou mastocytózy je 20–30 %. Navíc mají pacienti s mastocytózou a alergií na hmyz vyšší pravděpodobnost závažné reakce než jedinci bez mastocytózy. Prevalence SM v obecné populaci je kolem 1–1,3 případu na 10 000 osob, avšak prevalence SM u osob s hmyzí alergií je významně vyšší (elevace BT 1,2–15,9 %, klonální MC choroba 2–7,9 %). Většina autorů pozoruje korelaci zvyšujícího se rizika anafylaxe s rostoucí hodnotou tryptázy, odpovídající větší zátěži množství mastocytů. Překvapivé však je, že u pacientů s agresívní formou SM je riziko anafylaxe nižší. Nejvyšší prevalence anafylaxe (50 %) byla nalezena u jedinců s ISM a hodnotou tryptázy mezi 20,4 a 29,9 ug/l. Podrobnější analýza pacientů s mastocytózou nebo MCAS sledovala současný výskyt typických kožní lézí a vztah ke spouštěči anafylaxe. Pacienti s SM bez kožních projevů, s anafylaxí na jed hmyzu byli častěji muži (78 % vs. 53 %), měli jiné příznaky, a především nižší hodnoty bazální tryptázy (22,4 µg/l vs. 45,8 µg/l) ve srovnání s pacienty s ISM s kožním postižením, případně anafylaxí vyvolanou jiným spouštěčem. Obdobně měli i nižší výskyt MC agregátů v kostní dřeni. Tato skupina byla tedy charakterizována jako podskupina s málo agresivní SM.(7) Rutinní měření tryptázy a odhad skóre podle REMA jsou tedy doporučovány během vyšetřování pacienta s alergií na jed s důvodem odhalit případnou koincidenci s klonální chorobou mastocytů. Je velmi vhodné, aby následné vyšetřování kostní dřeně provádělo zkušené hematologické pracoviště. Diagnostické postupy alergie na jed hmyzu se neliší od pacientů bez mastocytárního onemocnění, je však vhodné, aby pracoviště bylo plně schopno poskytnout léčbu komplikací, které mohou být častější. Metody detekce specifického IgE mohou nalézt u pacientů s klinickým obrazem alergie na jed negativní výsledek, a to současně s negativním kožním testem. Tito pacienti představují diagnostický problém, který někdy může být řešen použitím testu aktivace bazofilů (BAT). Data o jeho přínosu nejsou shodná – Bonadonna nenachází přídatnou diagnostickou informaci získanou BAT, další autoři ověřili přínos BAT u falešně negativních pacientů (senzitivita 81–87 %).(8) Alergenová imunoterapie jedem (VIT) je standardní, zachraňující léčebná metody pro pacienty s alergií na jed. Po počátečních obavách z bezpečnosti je v současnosti plně akceptováno, že jde o bezpečnou a účinnou léčebnou metodu u pacientů s alergií na jed a mastocytózou. Tolerance je velmi dobrá, i když u sledovaných pacientů se zrychlenými úvodními postupy byl nalezen mírně vyšší výskyt nežádoucích účinků. U velké většiny VIT poskytovala úplnou ochranu před dalším rozvojem reakce po bodnutí. Tak jako u některých pacientů bez mastocytózy je u jedinců se SM a alergií, kteří nebyla zcela chráněni, doporučeno zvýšit udržovací dávku alergenu na 200 µg. Vzhledem k nízkému počtu pacientů s kombinací těchto chorob jsou počty pacientů sledovaných pro určení účinnosti imunoterapie nízké. Avšak analýza účinnosti této léčby efekt potvrzuje. Nejsou však dostupná žádné data o dlouhodobé účinnosti imunoterapie. Toto jsou výsledky, ze kterých plyne doporučení, že tito pacienti by měli být vybaveni nejméně dvěma baleními adrenalinového autoinjektoru.
Léková alergie a mastocytóza
Léčiva mohou spouštět anafylaxi u osob s mastocytózou, avšak data o výskytu jsou velmi chudá a nespolehlivá – reakce nebyly obvykle potvrzeny kožními nebo provokačními testy. V literatuře se udává, že kolem 14 % případů anafylaxe u SM je spouštěno nesteroidními antirevmatiky, významnou skupinou jsou léky podávané při anestézii. Pozornost je upřena především na plánované chirurgické výkony v celkové anestézii u pacientů se SM. Jsou doporučovány léky s minimálním potenciálem uvolnění histaminu (např. fentanyl a vecuronium místo morfinu a atracuronia jsou doporučovány v dospělém i dětském věku). V riziku vyšší pravděpodobnosti reakce jsou dospělí se SM, s ISM, nezávisle na kožním postižení. U nemocných s SM a anamnézou anafylaktické reakce při anestézii je nutno se vyvarovat náhlého ochlazení, infúze chladných roztoků, mechanických podnětů. Jsou doporučena i některá léčiva, jež by měla být preferenčně podávána. Nejrizikovější jsou roccuronium, succinylcholin, pancuronium, cisatracuronium, doporučeny nejsou morfin a kodein.
Mezi další léčiva, kdy je předpokládáno zvýšené riziko spuštění příznaků z aktivace MC u c-MCD, patří radiokontrastní látka, interferon alfa, kladribin a koloidy.
Prevence a léčba
Pacienti a jejich příbuzní by měli obdržet adekvátní informace a praktický trénink pro zvládnutí akutní epizody anafylaxe podle obvyklých doporučení. Léčba akutních stavů se neliší od léčby anafylaxe bez přítomnosti mastocytárního onemocnění. Cílem preventivního opatření je snížit frekvenci a závažnost epizod, v zásadě spočívá ve snaze eliminovat spouštěcí faktory (pokud jsou známy) a v antimediátorové terapii. Obvyklá doporučení farmakologické profylaxe jsou založena na zkušenosti a nemají pro svůj účinek přímé důkazy. Jsou doporučovány blokátory H1-receptorů (pravidelně nebo dle potřeby), H2-receptorů, orální kromoglykát, antileukotrieny a kortikosteroidy z velmi závažných, nekontrolovaných stavů. Léčiva jsou podávána jednotlivě nebo v kombinaci, je doporučována zejména kombinace před podáním kontrastní látky u rizikových jedinců. Alergenová imunoterapie u anafylaxe indukované jedem (VIT) je indikována, nejistota je o potřebné délce léčby. Někteří autoři doporučují i celoživotní aplikaci.
Závěr
Onemocnění žírných buněk obvykle klonálního typu s přítomností kit mutace způsobuje změnu fenotypu buněk, vedoucí k nekontrolované aktivaci a degranulaci. Proto je anafylaxe často popsána u nemocných se systémovou mastocytózou i u dalších klonálních mastocytárních chorob, která nesplňují kritéria SM. K detekci těchto případů je potřeba použít speciální a sofistikované diagnostické postupy. V řadě případů jsou patrny vyvolávající faktory typu alergenů nebo jiných látek. Nemocní by měli být podrobně poučeni o prevenci a zásadách léčby, vybaveni léky – pro použití preventivní a léčebně v případě příznaků anafylaxe, nezbytná je preventivní imunoterapie, pokud je k dispozici.
Práce byla podpořena grantem GAČR 15-03834Y.
Prohlášení: autor v souvislosti s tématem práce nespolupracoval v posledních 12 měsících s žádnou farmaceutickou firmou.
Literatura
1. SANGSTER, A. An anomalous mottled rash, accompanied by pruritis, factious urticaria and pigmentation, „urticaria pigmentosa (?)“. Trans Clin Soc London, 1878, 11, p. 161. 2. BROWN, JM., WILSON, TM., METCALFE, DD. The mast cell and allergic diseases: role in pathogenesis and implications for therapy. Clinical Exp Immunol, 2007, 38, p. 118. 3. NOVÁKOVÁ, L., KUČERA, P. Systémová mastocytóza. Transfuze Hematol dnes, 2009, 15, s. 31–38.
4. MATITO, A., ALVAREZ-WOSE, I., MORGADO, JM., et al. Anaphylaxis as a clinical manifestation of clonal mast cell disorders. Curr Allergy Asthma Rep, 2014, 14, p. 1–10. 5. BONADONNA, P., LOMBARDO, C., ZANOTTI, R. Mastocytosis and Allergic Diseases. J Invest Allergol Clin Immunol, 2014, 24, p. 288–297.
6. ALVAREZ TWOSE, I., GONZALES DE OLANO, D., SANCHEZ MUNOS, D., et al. Clinical, biological and molecular characteristics of clonal mast cell disorders presenting with systemic mast cell activation symtpoms. J Allergy Clin Immunol, 2010, 125, p. 1269–1278.
7. ALVAREZ-TWOSE, I., ZANOTTI, R., GONZALES DE OLANO, D., et al. Nonaggresive systemic mastocytosis without skin lesions associated with insect-induced anaphylaxis shows unique features versus other indolent SM. J Allergy Clin Immunol, 2013, 133, p. 520–528.
8. BIDAD, K., NAWIJN, MC., OOSTERHOUT, AJM., et al. Basophil activation test in diagnosis and monitoring of mastocytosis patients with wasp venom allergy on immunotherapy. Cytometry part B, 2014, 86B, p. 183–190.
e-mail: petr.kucera@fnkv.cz
Velké kritérium
multifokální, denzní infiltráty mastocytů (15 nebo více mastocytů v agregátu) detekovatelné v řezech kostní dřeně a/nebo jiného
extrakutánního orgánu, konfirmace imunohistochemicky (tryptáza nebo jiné speciální barvení)
Malá kritéria
v bioptických řezech kostní dřeně nebo jiných extrakutánních orgánů je více než 25 % mastocytů vřetenovitých či jiné atypické morfologie
nebo více než 25 % všech zastižených mastocytů je nezralých či jinak atypických
průkaz kit mutace v kodonu 816 v kostní dřeni, krvi nebo jiných extrakutánních orgánech
mastocyty v kostní dřeni, krvi nebo jiných extrakutánních orgánech koexprimují CD2 a/nebo CD25 s dalšími znaky mastocytů
hladina sérové tryptázy trvale nad 20 ??g/l (tento parametr není validní v případě asociovaného klonálního myeloidního onemocnění)
Diagnóza systémové mastocytózy je určena při splnění jednoho velkého a jednoho malého kritéria nebo tří malých kritérií.
Summary Kucera, P. Mastocytosis and allergy Mastocytosis is a clonal disorder characterized by proliferation and accumulation of mast cells in various tissues, dominantly skin and bone marrow. The disease can cause a variety of clinical manifestations except of urticaria pigmentoza, that is caused by inappropriate release of mediators by mast cells. The most severe manifestation is anaphylaxis. Anaphylaxis can be spontaneous, or frequent triggers in adulthood are Hymenoptera venoms, food allergens and drugs. To prevent systemic allergic reaction, preventive drugs and venom immunotherapy is recommended, but data about preventive measures related to drug and food allergy in mastocytosis patients are very limited.
Key words clonal mast cell diseases • anaphylaxis • tryptase • drug allergy • hymenoptera venom allergy • REMA score
O autorovi| Doc. MUDr. Petr Kučera, Ph. D. Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Ústav imunologie, Oddělení alergologie a klinické imunologie
Tab. 1 WHO diagnostická kritéria systémové mastocytózy zahrnují jedno velké a čtyři malá kritéria
Tab. 2 WHO klasifikace systémové mastocytózy
Tab. 3 REMA skórovací model mastocytózy u anafylaxe