Co je máta?
Pod názvem máta (Mentha) se ukrývá rod aromatických bylin, který se podobně jako třeba šalvěj nebo rýmovník řadí do čeledi hluchavkovité, konkrétně pak do podčeledi Nepetoideae („šantové“). Jde o vytrvalé rostliny s hranatými lodyhami, které vyrůstají z podzemních či nadzemních plazivých oddenků. Lodyhy jsou navíc obsypané převážně chlupatými listy, které jsou přisedlé nebo mají krátké řapíky.
Buňky jednotlivých lodyh i mátových listů jsou prosycené esenciálními oleji (především mentolem), takže po jejich rozemnutí v ruce člověk ucítí silnou, příjemnou vůni. Kromě toho se byliny z rodu máta vyznačují klasnatými květenstvími, která jsou tvořena drobnými přisedlými nebo stopkatými květy. Často rostou v horní části lodyhy v paždí listů a tvoří lichopřesleny. Plodem jsou pak tmavé tvrdky.
Ačkoliv se odborníci nejsou schopní dohodnout na přesném počtu druhů, které do rodu máta zařadit, v současné době jich dokážeme rozlišit zhruba 20–30. Kromě toho navíc křížením vzniká i velké množství hybridů. Pokud jde o to, jaké má máta druhy v České republice, vyjma rostlin ojediněle pěstovaných na zahrádkách se můžete setkat s těmito zástupci:
- máta vodní (Mentha aquatica),
- máta rolní (Mentha arvensis),
- máta dlouholistá (Mentha longifolia),
- máta klasnatá (Mentha spicata)
- máta vonná (Mentha suaveolens),
- polej obecná (Pulegium vulgare).
Mezi poměrně známé druhy, které u nás sice běžně nerostou, ale na území dalších států se objevují, patří například Mentha canadensis, Mentha japonica, Mentha australis nebo Mentha darvasica. Aby toho však nebylo málo, objevují se u nás různé hybridy, které patří mezi zahrádkáři často k těm nejznámějším. Jedná se o tyto byliny:
- máta peprná (Mentha piperita),
- máta přeslenitá (Mentha x verticillata),
- máta hebká (Mentha x niliaca),
- máta huňatá (Mentha x rotundifolia),
- máta jemná (Mentha x gracilis),
- máta dalmatská (Mentha x dalmatica),
- máta křovištní (Mentha x dumetorum).
Význam rostlin, které se řadí k rodu máta, spočívá hlavně v obsahu silic a dalších zdraví prospěšných látek. Díky tomu, jak pozitivní může mít máta účinky na lidský organismus, se již v dávných dobách stala součástí lidového léčitelství. Tyto aromatické byliny se ale zároveň používají v kuchyni, kde slouží jako přísada do připravovaných pokrmů i nápojů, a jsou základem pro výrobu vonných látek, které našly upotřebení nejen v potravinářství, ale také v kosmetice. [1, 2, 3]
Máta peprná
Jedním z nejznámějších zástupců rodu máta je bezpochyby máta peprná (Mentha piperita či Mentha x piperita), což je přirozený hybrid máty vodní a máty klasnaté. Botanikové se dnes domnívají, že původním místem výskytu této vytrvalé byliny pravděpodobně byla Velká Británie, nebo případně celá západní Evropa. Postupem času se však máta peprná rozšířila i na mnoho dalších míst.
Pokud si budete chtít danou rostlinu pořídit na vlastní zahrádku nebo si o ní zjistit něco víc, určitě se setkáte i s celou řadou lidových názvů, jako je například balšám, pepřová máta, větrové koření, větrová bylina, fefrminc nebo třeba peprmint. Své využití si přitom máta peprná díky příjemnému aroma a blahodárným účinkům na zdraví našla v lidovém léčitelství, v kuchyni i v kosmetickém průmyslu. [4, 5]
Jak vypadá máta peprná?
Oddenek máty peprné má podzemní výběžky a její lodyhy, které dosahují do výšky 50–80 cm, jsou přímé a čtyřhranné. Mohou být buď slabě ochlupené, nebo naopak lysé, nahoře se typicky větví a nesou řapíkaté listy. Ty mají kopinatou až vejčitou čepel, jsou celistvé a po obvodu bývají drobně zubaté. V buňkách lodyh i listů se pak vyskytují esenciální oleje, které jim dodávají specifické aroma.
Květy máty peprné, které mohou být růžové nebo světle fialové, jsou uspořádané v hustých lichopřeslenech. Jde o jednoduché květenství, jež se řadí do skupiny vrcholičnatých a je typické právě pro čeleď hluchavkovitých. Byliny se přitom nejlépe rozmnožují dělením trsů, řízkováním nebo pomocí oddenků (vegetativně), protože ze semen obvykle nevyrůstají životaschopné rostliny.
Máta peprná kvete zhruba od července do září a obvykle se pěstuje v květináčích nebo truhlících, aby nezastínila ostatní druhy. Její čerstvé listy se dají trhat během celého léta a samotná nať se pak stříhá těsně před rozkvětem (ideálně kolem poledne), jelikož tehdy obsahuje největší množství silic. Pokud je počasí příznivé, máta opět dorůstá a můžete ji sklidit i podruhé. [6, 7, 8]
Historie
Blahodárné účinky máty peprné byly mezi lidmi známé již za dob starých Egypťanů, kdy pomáhala třeba při žaludečních obtížích. Kromě toho se ale údajně hojně využívala také ve starověké čínské nebo japonské medicíně. V Palestině se pak listy této rostliny využívaly jako platidlo daní, o čemž svědčí text přímo z Bible.
Chybět pak samozřejmě máta peprná nemohla ani ve starověkém Řecku a Římě. Pojmenování Mentha přitom pravděpodobně odkazuje na postavu z mytologie známou jako Minthe, což byla nymfa. Existuje ovšem hned několik verzí mýtu, který popisuje, jak máta vznikla, a ty se od sebe v mnohém liší.
Podle varianty, kterou vyprávěl Oppianus z Corycus byla Minthe nymfa řeky Cocythus a manželka Aidonea. Když tento muž ovšem znásilnil Persefonu, Minthe zachvátila žárlivost a začala tvrdit, že je krásnější a vznešenější než Persefona. Proto ji zničila Demeter, Persefonina matka, a ze země poté vyrostla bylina, která nese jméno Minthe.
V jiné verzi tohoto mýtu, kterou vyprávěl Strabón, se do Minthe zamiloval vládce podsvětí Hádes. Jeho žárlivá manželka, kterou byla právě Persefona z předchozího příběhu, nymfu za trest zničila a ta se proměnila v mátu. Hádes jí sice život vrátit nedokázal, ale postaral se alespoň o to, aby rostlina krásné voněla. Podle jiné verze ovšem Minthe proměnil samotný Hádes, aby je uchránil před žárlivými scénami. [9, 10]
Zdroje: is.muni.cz, florabase.dbca.wa.gov.au, intechopen.com, mojemedicina.cz, pladias.cz, missouribotanicalgarden.org, sciencedirect.com, herbalgram.org,