Odborná veřejnost poukazuje na fakt, že mediálně přiřazená významnost určité problematice koresponduje s tím, jakou významnost této oblasti věnují samotní dotazovaní. Otázky, na které se soustředí média, jsou následně předmětem rostoucího zájmu populace.
To samo o sobě nezaručuje změnu stanoviska, popřípadě chování, ale je faktem, že se toto téma stává probíraným. Tato skutečnost je vhodným startovacím bodem, který lze uplatnit k edukaci osob o možném přístupu ke zdraví.
Výzkumné šetření zastává názor, že náplň mediálních sdělení je soustředěna proti správným postojům ke zdraví. Každopádně je žádoucí se realisticky zamyslet nad informacemi, které jsou k nám směrovány. Primárním úkolem reklamy je výrobek nebo službu prodat, nikoli záchrana zdraví lidského jedince. Tím se nemyslí, že produkt není kvalitní.
Z šetření explicitně vyplývá, že nejvhodnějším řešením vzniklé situace je vést zúčastněné osoby k novému přístupu v péči o své zdraví.
Role sestry při formování postojů ke zdraví
V ošetřovatelství je role sestry rozdělena do několika stupňů podle potřeb, které se v ochraně a péči o zdraví objevují. Podpůrné působení je nejnižším stupněm. Je uplatňováno v případě, když je vědomí odpovědnosti za své zdraví částečné nebo špatné a potřebuje korekci či podporu. Pokud je péče poskytována v plném rozsahu, jedná se o nejvyšší stupeň podpůrného působení. Podpůrné působení je nejnižším stupněm, ale zdaleka ne nevýznamným. Tuto skutečnost, která u nás není historicky zakořeněna, si uvědomuje stále více odborníků. Sestry, jako reprezentantky správné péče o zdraví, jsou nositelkami důvěryhodných informací pro formování postojů ke zdraví. Není nutné ani dobré být nedosažitelnou ikonou, ale raději naslouchajícím rádcem v každodenní ošetřovatelské péči.
Tržní mechanismy se stále více uplatňují ve všech oblastech, a to i v péči o zdraví. Roste počet druhů nabízeného zboží, množství navazujících informací, které nejsou vždy relevantní. Komerční reklamy obsahují informace s příslibem posílení a rozvoje zdraví, ale často je jejich hlavním cílem přimět konzumenta, aby za nabízené produkty vydal co nejvíce finančních prostředků. Je důležité si uvědomit, že trh je zaplněn mnoha zavádějícími, ne-li zcela nepravdivými komerčními nabídkami.
Prospěch klienta je zde až druhořadý. Má-li být dosaženo zdravotního přínosu, je nezbytné, aby se potenciální zákazníci dokázali, alespoň do určité míry, orientovat v předkládaných nabídkách tzv. doplňků stravy, biopotravin,
produktech na hubnutí apod., aby hledali a správně identifikovali cíl daného komerčního sdělení. Je důležité, aby měli k dispozici relevantní a věrohodné zdroje informací, které by jim umožnily se v této oblasti orientovat. Není nutné, aby odborný pracovník (lékař, všeobecná sestra) byl také odborníkem ve všech oblastech zdravého životního stylu, je ale třeba, aby se v problematice uměl orientovat a uměl klientovi poradit, na kterého specialistu se v případě potřeby obrátit. Úkolem všeobecné sestry je vhodným způsobem edukovat klienta o zdravotních rizicích neuváženého podléhání komerčním nabídkám.
Možností, jak nepřehlednou situaci řešit, je vycházet z konkrétních potřeb. Reflektovat hodnocení jednotlivých skupin a svým působením přinášet užitek v udržování, upevňování a zlepšování zdraví celé populace. Důležitá je komplexnost působení. Zajistit, aby intervence byly pravdivé a na odpovídající úrovni. Potenciál všeobecné sestry je zde jasný. Často je nejbližší osobou klientů a zná nejen jejich potřeby, ale i potřeby a problémy celé rodiny nebo komunity. Vhodnými intervencemi a motivací klientů k aktivnímu přístupu ke zdraví může sestra využít potenciálu jednotlivce ku prospěchu celé komunity.
Edukační proces ve zdravotnictví
Tento edukační proces má určité specifické náležitosti a můžeme jej rozdělit do následujících pěti fází.
Fáze prvotní diagnostiky: Tato fáze je významná pro určení následného budoucího cíle edukace. K získání potřebných informací od edukanta využíváme převážně rozhovor nebo pozorování. V této fázi usilujeme o to, zjistit, které dovednosti, vědomosti, návyky edukant už má. Podle toho stanovíme edukační potřeby.
Fáze projektování: V této fázi edukace usilujeme o zvolení správného postupu, správných pomůcek, formy i časového harmonogramu spolu se způsobem hodnocení.
Fáze realizace: Součástí této fáze jsou následující kroky, pozvolná motivace zúčastněné osoby, která přechází v expoziční část. V expoziční části usilujeme o předání nových poznatků získáním aktivního přístupu edukanta. Následuje část vlastní fixace. Na fázi fixace navazuje průběžná diagnostika, ověřování a testování, zda edukant správně porozuměl a pochopil obsah edukace. Následujícím krokem je aplikace, ve které chceme dosáhnout toho, aby edukant získané poznatky dokázal uplatnit v praxi.
Fáze upevnění a prohloubení učiva: Čtvrtá fáze je významná proto, abychom si uchovali poznatky v dlouhodobé paměti.
Fáze zpětné vazby: V poslední fázi vyhodnocujeme dosažené výsledky.
Edukační metody devším tyto: přednáška, vysvětlování, rozhovor, diskuse, konzultace, brainstorming (burza nápadů), brainwriting (nápady psané na papír) a e-learning. Jestliže volíme edukační metodu, musíme mít na paměti získané schopnosti, vědomosti a případné zkušenosti edukanta. Důležité je přihlédnout k aktuálnímu zdravotnímu i psychickému stavu zúčastněné osoby, který do značné míry ovlivňuje výsledek edukace.
Přednáška: Tímto způsobem předáváme informace a vědomosti tak, aby projev působil jako jeden celek. Začínáme představením se. V úvodu proběhne seznámení edukantů s danou tematikou a získání pozornosti. Pak následuje vlastní výklad, který by měl mít logickou posloupnost a měl by obsahovat fakta, která stojí na vědeckém základě. V průběhu přednášky je možno použít i podpůrných pomůcek (např. dataprojektor s počítačem s verzí programu PowerPoint). Dále je důležité klást edukantům otázky, na které nám odpovědí, anebo si v roli edukátora odpovíme na otázky sami.
Vysvětlování: Uplatňuje se tam, kde nemůžeme plynule navázat na předešlé vědomosti edukantů. I zde se používají názorné pomůcky.
Rozhovor: Tato metoda využívá otázek, které jsou edukátorem kladeny jednomu či více edukantům. Tím sledujeme koloběh informací, jež poslouží ke vzájemné výměně. Za správnou reakci nebo odpověď vždy dotyčného pochválíme. Diskuse: Je formou dialogu, který je určen pro upevnění získaných znalostí. Většinou bývá uplatňována diskuse řízená edukátorem. Na závěr se provádí její rekapitulace.
Konzultace: Tento pojem je chápán jako setkání s odborníkem či poradcem, při kterém si edukant může prohovořit svůj problém nebo probrat konkrétní návrhy a stanoviska.
Brainstorming (burza nápadů): Jedná se o oblíbenou metodu využívající skupinu lidí, kde je snahou získat co největší počet řešení daného problému za předem stanovený časový úsek.
Brain-writing: Každý jedinec napíše své nápady na list papíru. Postupujeme následovně: Po stanovení modelové situace je stanoven čas na práci zúčastněných. Ti posléze sepíšou své tři nápady za dobu 5–10 minut, na papír a po uplynutí této doby předají svůj list papíru kolegovi, který sedí po pravé straně, a tak se pokračuje, dokud se list papíru nevrátí k původnímu pisateli. Dva až tři nejlepší nápady každého účastníka se přečtou nahlas a zvolí se nejlepší řešení dané situace.
E-learning: Tento způsob vzdělávání, který vede ke zlepšení edukační kvality, můžeme využívat díky multimediální technologii.
Cíle výzkumného šetření a očekávané výsledky
Ve výzkumném šetření jsme si stanovily jeden hlavní a dva parciální cíle. Hlavním cílem bylo zhodnotit názory a stanoviska respondentů, jak moc reklama ovlivňuje jejich postoje ke zdraví. Prvním parciálním cílem bylo zjistit, ve které oblasti zaměřené na zdraví jsou respondenti nejvíce ovlivnitelní. Druhým parciálním cílem bylo zhodnotit názory respondentů na motivaci k péči o zdraví vlivem působení reklamy a informací z médií.
Metodika
Praktickou část tvořilo výzkumné šetření v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně a v mateřských centrech v Hodoníně a okolí. Cílovou skupinu respondentů tvořily osoby, které mají vliv na děti a mládež čili na skupinu osob, která si teprve vytváří stanoviska a postoje do budoucího života. Jádrem výzkumného šetření byla analýza názorů cílových skupin na to, jakým způsobem vnímají působení médií na své postoje a chování ke zdraví.
Šetření se také soustředilo na zjištění, který mediální prostředek cílovou skupinu nejvíce formuje. Snahou výzkumného šetření bylo rovněž obsáhnout co nejširší okruh respondentů. Jednotlivé otázky byly proto soustředěny převážně na segment reklamy. Protože způsob propagace jednotlivých produktů v dnešní době působí na všechny obyvatele bez rozdílu věku či pohlaví, šetření toho využívá ve svůj prospěch – zjistit rozsah ovlivnění u co největšího počtu osob.
Pro statistické šetření se jevila jako nejvhodnější metoda dotazníkového šetření proto, že zaručuje získání relativně velkého množství informací v krátkém časovém horizontu. Důležité bylo, aby metoda příliš nezatěžovala oslovenou část respondentů.
Dotazníky byly distribuovány přes osoby, které znaly dané prostředí a nepůsobily tak jako rušivé elementy.
Výsledky šetření a jejich analýza
Celkově bylo rozesláno 189 dotazníkových formulářů. Z toho 161 dotazníků se vrátilo, tj. návratnost činila 85,2 %. Ze 161 dotazníků bylo 31 dotazníků vyřazeno z důvodu nesprávného vyplnění nebo neúplného vyplnění a vyřazeny rovněž byly dotazníky osob, které mají zdravotnické vzdělání. Ke statistickému zpracování bylo tedy použito 130 dotazníků, tj. 68,8 % z původního počtu 189 dotazníků.
Počet 130 je považován za základní stav čili tvoří 100 %. Otázky dotazníku jsou zpracovávány do tabulek a příslušných grafů pomocí programu Microsoft Office. Výzkum byl vyhodnocen v absolutní četnosti i relativní četnosti. Relativní četnost je vztažena k celkovému počtu, tj. 130 respondentů (100 %).
Výzkumu se z celkového počtu 130 dotazovaných zúčastnilo 100 žen, tj. 77 %, a 30 mužů, tj. 23 %. Průměrný věk dotazovaných činil 36 let. Nejmladším dotazovaným byl jednadvacetiletý muž a nejstarším pětašedesátiletý muž. Pro zjednodušení zpracování bylo uskutečněno členění do věkových tříd po desetiletích. Největší četnost zaznamenala skupina ve věkové skupině 31–40 let, a to 50 respondentů.
Dotazníkového šetření se aktivně zúčastnilo 5 % (n = 7) dotazovaných s nejvyšším dosaženým základním vzděláním, dále 6 % (n = 8) dotazovaných se středoškolským vzděláním (výuční list), 42 % (n = 55) respondentů se středoškolským vzděláním (s maturitou) a 47 % (n = 70) s vysokoškolským titulem.
Vybrané konkrétní otázky šetření: * Jak silný vliv má podle vašeho názoru reklama na váš postoj ke svému zdraví? – žádný 13 %, mírný 58 %, střední 21 %, velký 7 %, silný 2 % * Sledujete aktuální trendy v oblasti podpory zdraví? – ano 57,7 %, ne 42,3 % * Dokážete si vybavit a pojmenovat reklamu, která se zabývá ochranou nebo podporou zdraví? – ano 46,2 %, ne 37,7 %, nevím 16,1 % Jmenovány byly např. ústní voda Listerine, kloubní výživa Proenzi, lék na prostatu Prostamol… * Necháváte se ovlivnit reklamou, která hovoří o zdraví nebo se ho bezprostředně týká? – nikdy 9 %, zřídka 50 %, občas 35 %, často 6 % * Věříte informacím o produktu nebo výzkumu, které obsahuje reklama? – v žádném případě 4 %, zřídka 42 %, občas 50 %, často 4 % * Která z níže vyjmenovaných médií považujete za nejvěrohodnější čili na vás nejvíce působí? – nabídnuta byla média internet, televize, časopisy a noviny, brožury a jiné propagační materiály, rozhlas; respondenti volili váhu ovlivnění ze škály 1 až 5, kde 1 představovala stupeň „neovlivňuje mě“ a 5 stupeň „maximálně mě ovlivňuje“. V případě internetu nejvíce respondentů volilo váhu ovlivnění 4 (32,3 %), u TV byla nejčastější volba odpovědi 5, tzn. maximálně mě ovlivňuje (46,2 %), ovlivnění tištěnými médii (časopisy a noviny) dotázaní nejčastěji ohodnotili známkou 3 (30,8 %), brožury a jiné propagační materiály známkou 4 (43,1 %) a ovlivnění rozhlasem nejvíce označovali stupněm 1 (35,4 %). * V jaké oblasti zdravého životního stylu zaznamenáváte největší vliv reklamy na své nákupní chování? – šetření ukázalo, že oblasti nejvíce ovlivněné reklamou jsou preventivní ochrana, preventivní očkování, nákup léků bez předpisu, vitaminy a minerály, doplňky stravy, dentální přípravky, kosmetické přípravky a přípravky na hubnutí.
Jak často si ověřujete, zda informace obsažené v reklamě jsou pravdivé? – nikdy 10,8 %, zřídka 20 %, občas 23,8 %, často 30,8 %, vždy 14,6 % * Dodatečné faktory, které vás ovlivňují při koupi volně dostupného léčiva, jsou: informace od lékárníků (12,3 %), informace od praktického lékaře (11,5 %), doporučení a rady známých (31,5 %), cena přípravku (16,9 %), jiné dostupné informace jako internet, noviny, časopisy aj. (23,8 %), nedokážu říct, nezabývám se tím (3,8 %).
Závěr
Ze zjištěných faktů vyplývá, že reklama má skutečně značný vliv na laickou populaci a významně ji ovlivňuje v oblasti zvýšené péče o vlastní zdraví. Pro zdravotnický personál, především pak všeobecné sestry, se zde otvírá široká oblast pro edukační činnost – především aby aktivním přístupem podporovaly zúčastněné osoby, moudře je vedly ke správnému přístupu v péči o zdraví, směrovaly své klienty k preventivnímu chování v souladu s mediální informovaností apod. Získané poznatky by měly být předány přiměřenou a také správnou komunikační metodou. Stěžejním bodem pro všeobecnou sestru by měla být zpětná vazba (feedback), zda klient všemu správně rozumí. Literatura
DRBAL, C. Nová zdravotní politika. Praha: IDVPZ, 2001. 28 s. HANZLÍKOVÁ, A. a kol. Komunitní ošetřovatelství. 1. vyd. Martin: Osveta, 2007. 272 s. ISBN 978-80-8063-257-1.
HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 775 s. ISBN 80-7178-303-X.
HOLČÍK, J. Systém péče o zdraví. 1. vyd. Brno: NCO NZO, 2005. 186 s. ISBN 80-7013-417-8.
HOLČÍK, J. Zdravotní gramotnost a její role v péči o zdraví. 1. vyd. Brno: MSD, 2009. 149 s. ISBN 978-80-7392-089-0. JAROŠOVÁ, D. Úvod do komunitního ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 100 s. ISBN 97880-247-2150-7.
JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 207 s. ISBN 80-7178-697-7.
JIRÁK, J. Média a společnost. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.
JIRÁK, J. Masová média. 1. vyd. Praha: Portál, 2009. 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3.
KEBZA, V. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia, 2005. 263 s. ISBN 80-200-1307-5.
KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha. Portál, 2003. 279 s. ISBN 80-7178-774-4.
KUBÁTOVÁ, D. Člověk, zdraví a životní prostředí. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2006. 72 s. ISBN 80-7044-827-X.
MASTILIAKOVÁ, D. Úvod do oboru ošetřovatelství I. díl. Systémový přístup. 1. vyd. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2002. 187 s. ISBN 80-246-0429-9.
MATOUŠEK, O.; KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 340 s. ISBN 80-7178-771-X. MYERS, D. G. Social psychology. 4th ed. New York: McGraw-Hill, 1993. 682 s. ISBN 0-07-112718-6.
NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 287 s. ISBN 80-200-0690-7.
NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. 2. rozšířené a přepracované vydání Praha: Academia, 2009. 498 s. ISBN 978-80-200-1679-9.
ŘEZÁČ, J. Sociální psychologie. 1. vyd. Brno: Paido – edice pedagogické literatury, 1998. 268 s. ISBN 80-8593148-6.
ŘÍČAN, P. Krotíme obrazovku. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 62 s. ISBN 80-7178-084-7.
SEKOT, A. Sociologie v kostce. 2. rozšířené vydání Brno: Paido – edice pedagogické literatury, 2004. 206 s. ISBN 80-7315-077-8.
ŠVEC, F. Obecná a komunální hygiena I. 2. přepracované vydání Brno: IDVPZ, 1990. 229 s. ISBN 80-7013-061-X.
THOMPSON, J. B. Média a modernita. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 219 s. ISBN 80-246-0652-6.
VYKOPALOVÁ, H. Reklama, propagace a public relations. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0280-7.
VÝROST, J.; SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie I – Člověk a sociální instituce. I. (edit.) Praha: Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6.
VÝROST, J.; SLAMĚNÍK, I. (Eds.). Sociální psychologie. 2. přepracované a rozšířené vydání Praha: Grada Publishing, 2008. 416 s. ISBN 978-80-247-1428-8.
VYSEKALOVÁ, J.; MIKEŠ, J. Reklama: jak dělat reklamu. 2. aktualizované a rozšířené vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 182 s. ISBN 978-80-247-2001-2.
ŽALOUDÍK, J. Prevence zhoubných nádorů pro každého. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. 189 s. ISBN 978-80-247-2307-5.
O autorovi| Existuje nepřeberné množství edukačních metod, ale ve zdravotnictví bývají uplatňovány pře, Soukromá interní ambulance, Uherské Hradiště1, Ústav aplikovaných společenských věd, Fakulta humanitních studií, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně2 (MarketaDulova@seznam.cz)