- Co je z odborného pohledu katastrofa?
Definic je více. Ta nejpřesnější, která katastrofu odlišuje od hromadného neštěstí, ji popisuje jako situaci, kterou nelze zvládnout místními dostupnými prostředky. Jinými slovy: je potřeba požádat někde o pomoc.
A na její organizaci pak záleží, kolik lidí se podaří zachránit a kolik jich zemře. Od útoku na newyorská dvojčata se medicína katastrof bere všude velmi vážně.
- Jak jsou připraveny na případnou katastrofu okolní země?
V Německu spadá řešení katastrof do kompetencí jednotlivých spolkových zemí. Nemocnice jsou povinny mít traumatologický plán, podle dotazníků však na sedmdesát procent z nich není připraveno dostatečně.
Nejen proto, že podceňují situaci a spoléhají na běžnou rutinu, ale i z ekonomických důvodů. V Rakousku a Švýcarsku není připravenost na mimořádné situace přesně zjištěna, odhaduje se ale, že plány na požadované úrovni má jen malá část zdravotnických zařízení.
- A jak je to v České republice?
S nadsázkou lze říci, že katastrofy u nás nastartovaly povodně v roce 1997. Od té doby se situace v mnohém výrazně zlepšila. Nemocnice mají více či méně kvalitně vypracovány své traumatologické plány, jejich úroveň se zatím nevyhodnocovala.
Také jsou zpracovány traumatologické plány krajů, které zajistí koordinovaný postup všech, kteří by se podíleli na záchranných akcích. Funguje i integrovaný záchranný systém.
- Jaká hlavní pravidla má zásah při katastrofě?
Je nutné ošetřit co nejvíce lidí v co nejkratším čase. Ten nejzkušenější lékař, který na místě tragédie je, třídí raněné. Přednost dostávají ti, kteří se mohou udusit, vykrvácet, ti, kteří musejí neprodleně na operační sál.
Zlomená noha může počkat, a byť to zní krutě, i kdyby o ni nakonec člověk přišel, pořád to ve srovnání se zachráněnými životy nebude taková tragédie.
- Denně trávíte hodiny mezi články o mrtvých, o neštěstí všeho druhu. Neděsí vás to?
Nejsem v poli, kde ti krvavě zranění leží. Vždycky mám na paměti příběh jedné mladé americké lékařky. Na opuštěném ostrově byla nucena jen se dvěma techniky ošetřit během pár hodin stovku zraněných z čínského letadla. Dokázala to, a svoje vyprávění končila slovy: Pamatujte si, může se stát všechno. A stane se to vám.
Jiřina Veselá,
Deníky Bohemia