Kdy jste se přidala k české organizaci Člověk v tísni a jakým výzvám čelíte při vedení její londýnské kanceláře?
V Člověku v tísni jsem začala pracovat v roce 2014 jako šéfka programů v Etiopii. Předtím jsem pracovala například pro neziskové organizace Lékaři bez hranic a Action Contre la Faim a řídila projekty v Jižním Súdánu a na Haiti. V roce 2016 jsem se přestěhovala zpět do Londýna, kde pracuji jako globální poradkyně pro výživu a veřejné zdraví. Týmy organizace Člověk v tísni se nacházejí po celém světě a já jim pomáhám navrhovat, monitorovat a hodnotit jejich výživové programy. Kancelář v Londýně umožňuje budovat spolupráci s dalšími mezinárodními rozvojovými a humanitárními aktéry, díky čemuž se můžeme navzájem koordinovat a poskytovat si inovativní programy. Pravidelná komunikace se všemi našimi tými je nezbytná také proto, abychom je případně propojili s jinými neziskovými organizacemi nebo univerzitami pracujícími na podobných tématech.
Věnujete se také výzkumu. Jak obtížná je implementace výsledků výzkumu do praxe?
Ano, provádíme takzvaný operační výzkum. To znamená, že v terénu testujeme inovativní přístupy z jiných zemí, které dosud nebyly v naší cílové zemi testovány, abychom viděli, jak ovlivňují a zlepšují výživu nebo veřejné zdraví. To vyžaduje velmi pečlivou koordinaci s ministerstvem zdravotnictví v dané zemi a k tomu obvykle spolupracujeme s místní nebo mezinárodní univerzitou nebo výzkumným ústavem. Pokud rozvíjíme výzkum společně s ministerstvem zdravotnictví a místními univerzitami, vede to k místnímu vlastnictví výsledků výzkumu, což pomáhá při jejich převádění do praxe. Většina našeho výzkumu se zaměřuje na vývoj přístupů, které lze použít k prevenci podvýživy nebo nemocí. Snažíme se například zjistit, jak chránit kojence ve venkovských komunitách v Etiopii před rizikem bakteriální infekce.
Jak obtížné je zapojit dobrovolníky a odborníky? Předpokládám, že osobní kvality jsou někdy důležitější než profesionální zkušenosti?
Mít na místě správné lidi, kteří uskutečňují naše projekty a pracují s místními lidmi a lokálními vládami, je naprosto zásadní. Vedení Člověka v tísni a techničtí poradci tráví spoustu času náborem nových kolegů, aby se ujistili, že přijímají vhodné budoucí zaměstnance. Poté těmto lidem předkládáme různé formy budování kapacit, školení a mentoring, abychom dosáhli rovnováhy mezi osobními kvalitami a odbornými zkušenostmi a znalostmi.
Jedním z hlavních témat Člověka v tísni je podvýživa. V které zemi je dnes situace nejhorší?
Globální index hladu pro rok 2019 (Global Hunger Index, GHI) ukazuje, že hlad a podvýživa jsou vážné ve 43 zemích světa a alarmující v pěti, přičemž situace se od roku 2010 v devíti zemích zhoršila. Dlouhodobý ozbrojený konflikt v Demokratické republice Kongo (DR Kongo) se považuje za jednu z nejvíce zanedbávaných krizí dneška. Od konce druhé světové války si tamní konflikty vyžádaly největší počet obětí. Bezpečnostní situace nutí velké množství lidí k útěku ze svých domovů, musejí zanechat svá pole před sklizněmi bez dozoru, nebo je jim úroda zabavena některou z mnoha ozbrojených skupin působících v této oblasti. Odhaduje se, že přibližně 4,6 milionu dětí v DR Kongo trpí v současné době podvýživou, dva miliony z nich pak trpí její akutní formou.
Jaké jsou největší výzvy poskytování pomoci? Složitý terén? Špatná bezpečnostní situace?
V DR Kongo je přístup k lidem, kteří potřebují pomoc, často velmi náročný. Některé oblasti jsou přístupné pouze na motorce nebo se tam mění bezpečnostní situace. Naši pomoc koordinujeme s dalšími aktéry, jako jsou Lékaři bez hranic nebo Světoví lékaři, sdílíme informace o přístupových trasách a změnách v bezpečnostní situaci. Podstatná je pro nás také důvěra místních komunit, které nám mohou poskytnout důležité informace při plánování naší pomoci.
Jak zvládáte nutriční intervenci u podvyživeného dítěte? Kontrolujete později ohrožené rodiny?
Ať už pracujeme kdekoliv, vždy se snažíme spolupracovat s existujícími místními zdravotnickými systémy a zařízeními. Chceme podporovat místní zdravotnická střediska a zdravotnické pracovníky, aby získali potřebné dovednosti a zdroje, a mohli tak sami na krize reagovat. V zemi má ministerstvo zdravotnictví svůj soubor protokolů a politik pro programy na léčbu akutní podvýživy, které jsou upraveny podle standardů Světové zdravotnické organizace a ověřeny agenturami OSN. Naše intervence v akutní podvýživě se obvykle zaměřují na měření podvýživy, což znamená, že se snažíme najít všechny děti, které potřebují léčbu, a následně zajistit, aby se jim odpovídající léčby dostalo. Někdy to může být velmi náročné, protože pracujeme i ve vzdálených vesnicích bez přístupových cest. Učíme také místní matky, jak zjistit fázi akutní podvýživy pomocí speciálních proužků MUAC. Ty mohou pomoci dříve rozpoznat případy podvýživy, a pozitivně tak ovlivnit výsledky léčby.
Dále se věnujeme léčbě. Což znamená, že zajišťujeme ambulantní léčbu pomocí vysoce výživné arašídové pasty „PlumpyNut“. V případě těžké akutní podvýživy s komplikacemi zajišťujeme hospitalizaci v odpovídajícím zdravotnickém zařízení. Následně spolu s místními dobrovolníky a zdravotníky sledujeme, jak se léčba daří. Pracujeme také s rodinami, kterým pomáháme najít řešení, které by předešlo podvýživě.
Camila GarbuttováPodvýživa úzce souvisí se zdravím a hygienou. Jaké kroky v těchto tématech podniká Člověk v tísni?
Ano, opatření, která mohou pomoci předcházet nemocem, jako je například zlepšení přístupu k čisté vodě a čisté a hygienické prostředí, s výživou úzce souvisejí. Naše práce v této oblasti je závislá na kontextu. Abychom mohli účinně a efektivně pracovat, musíme si určit formu naší pomoci a priority podle největších rizik infekce u dětí. To s sebou nese mapování různých potenciálních cest přenosu nemocí a také navrhování způsobu intervence, který může tyto cesty eliminovat. Úzce spolupracujeme s místní komunitou, tato týmová práce s místními lidmi a zdravotními centry je nezbytná pro udržitelnost naší pomoci.
Jak funguje spolupráce s dalšími humanitárními organizacemi? Soupeříte spolu?
Než Člověk v tísni začne s humanitární pomocí, tak bereme v potaz to, co dělají ostatní organizace a další aktéři, aby se naše projekty neduplikovaly a nepřekrývaly. Zasahujeme ve chvíli, kdy vidíme mezeru a kdy můžeme nabídnout něco „navíc“. Účastníme se také společných setkání, která jsou v oblasti humanitární pomoci v daných zemích organizované na národní a regionální úrovni. Jsou to místa, kde se scházejí prakticky všechny organizace působící například v sektoru výživy, aby společně koordinovaly svou reakci na vypuknutou krizi. Tyto tzv. „clustery“ jsou obvykle vedeny ministerstvem zdravotnictví nebo agenturami OSN, v případě Konga a oblasti výživy je to UNICEF. V DR Kongo, kde již 10 let realizujeme projekty, je odbornost Člověka v tísni v léčbě podvýživy velmi uznávaná a byla nám udělena role „co-leadera“ v regionálním výživovém klastru.
Pomáhat jednotlivým vesnicím s hygienickými a zdravotními návyky můžete jen s podporou místních organizací a autorit. Jsou ochotni vám pomáhat? Jaká je jejich motivace zlepšit situaci?
Vždy spolupracujeme s místními zdravotními středisky a lokálními strukturami, protože jedině tak můžeme zajistit, že naše intervence odpovídá konkrétním potřebám místních obyvatel a tamních zdravotních středisek. Tato spolupráce má také zásadní vliv na udržitelnost našich aktivit i poté, co ze stabilizovaných oblastí původně zasažených krizí odejdeme. Díky naší společné práci ve veřejném zdraví poté proškolený zdravotní personál nadále pomáhá v boji proti podvýživě v oblasti. Soustředí se také díky novým znalostem více na prevenci podvýživy, čímž zároveň předchází dalším nemocem, které podvýživu často doprovázejí a stav pacientů zhoršují. To je v zájmu nejen Člověka v tísni, ale také lékařů a zdravotníků v místních střediscích.
Pavlína Perlíková,
Zdravotnictví a medicína