Z rozhovoru vyplynulo, že v zařízení pracuje její snacha jako asistentka. Chci se zeptat, zda nemají pracovníci takových zařízení nějakou povinnost mlčenlivosti? V našem případě nejde asi o nic úplně závažného, ale myslím, že shromažďují i citlivá a osobní data. Nemám v úmyslu přímo si stěžovat, protože vím, že právě tuto asistentku má Vašek opravdu rád, ale současně nechci, aby se o synovi vyprávělo na této úrovni. S dotyčnou osobou jsem si sjednala osobní schůzku při předávání syna v pondělí a hned jsem jí o tom řekla. Vašek dovede být i přes svůj handicap výborný společník, a jak se říká, „co neví, to nepoví“, ale někdy je samozřejmě třeba brát ho s rezervou. Asistentka se mi hned velmi omlouvala a myslím, že se to už nebude opakovat, ale byla bych ráda lépe informována z více zdrojů.
Děkuji za odpověď. Alena K.
Nejprve bych se zastavila u uvedených termínů osobní a citlivé údaje. Z podstaty věci patrně některé takové údaje stacionář shromažďuje, a to na základě souhlasu klienta (či jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka) se zpracováním osobních údajů. Osobní údaj je jakákoli informace týkající se subjektu údajů. Každý údaj (informace), který je uveden do vztahu k nějaké fyzické osobě. Lze sem zařadit např. osobní poměry, majetkové poměry, sociální zázemí apod. Citlivé údaje vypovídají o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů. Patří sem i genetický údaj a biometrický údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů.
Nepopisujete sice nijak konkrétně, k jakému úniku informací došlo, a proto i odpověď bude poněkud obšírnější - od ústavních garancí, až po vztahovou složku mezi pracovníkem a uživatelem sociální služby.
Než přejdu ke klíčovému zákonu a vyhlášce, kterými by se měl poskytovatel sociální služby řídit, ráda bych zmínila i ústavní garanci, a to v článku 10 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, kde se uvádí:
* Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
* Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
* Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
V příloze č. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, je zpracováno 15 standardů. Každý standard má několik kritérií pro jeho naplnění (zásadních a nezásadních). Vybrala jsem ty, které se vašeho dotazu týkají:
2. Ochrana práv osob
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro předcházení situacím, v nichž by v souvislosti s poskytováním sociální služby mohlo dojít k porušení základních lidských práv a svobod osob, a pro postup, pokud k porušení těchto práv osob dojde; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje (zásadní kritérium).
b) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla, ve kterých vymezuje situace, kdy by mohlo dojít ke střetu jeho zájmů se zájmy osob, kterým poskytuje sociální službu, včetně pravidel pro řešení těchto situací; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje (zásadní kritérium).
6. Dokumentace o poskytování sociální služby
a) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zpracování, vedení a evidenci dokumentace o osobách, kterým je sociální služba poskytována, včetně pravidel pro nahlížení do dokumentace; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje (zásadní kritérium).
7. Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby
b) Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro podávání a vyřizování stížností osob na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby, a to ve formě srozumitelné osobám; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje (zásadní kritérium).
c) Poskytovatel informuje osoby o možnosti podat stížnost, jakou formou stížnost podat, na koho je možno se obracet, kdo bude stížnost vyřizovat a jakým způsobem a o možnosti zvolit si zástupce pro podání a vyřizování stížnosti; s těmito postupy jsou rovněž prokazatelně seznámeni zaměstnanci poskytovatele (zásadní kritérium).
d) Poskytovatel stížnosti eviduje a vyřizuje je písemně v přiměřené lhůtě (nejedná se o zásadní kritérium).
e) Poskytovatel informuje osoby o možnosti obrátit se v případě nespokojenosti s vyřízením stížnosti na nadřízený orgán poskytovatele nebo na instituci sledující dodržování lidských práv s podnětem na prošetření postupu při vyřizování stížnosti (nejedná se o zásadní kritérium).
Samotná povinnost mlčenlivosti je upravena v § 100 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách následovně:
Odst. 1) Zaměstnanci obcí a krajů, zaměstnanci státu a zaměstnanci poskytovatelů sociálních služeb jsou povinni zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se při své činnosti dozvědí, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být osoby uvedené ve větě první zproštěny pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.
Odst. 2) Povinnost mlčenlivosti stanovená v odstavci 1 platí obdobně pro fyzické osoby, které jsou poskytovateli sociálních služeb nebo se jako přizvaní odborníci účastní inspekce anebo při poskytování sociálních služeb působí jako dobrovolníci.
Odst. 3) Údaje týkající se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek, které se subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2 při své činnosti dozvědí, se sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní zákon 35); jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen s písemným souhlasem osoby, které jsou poskytovány sociální služby nebo příspěvek.
Odst. 4) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které ministerstvo, obce a kraje získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních jmenných údajů využívány zaměstnanci ministerstva, obcí a krajů při vědecké, publikační a pedagogické činnosti, nebo ministerstvem pro analytickou a koncepční činnost.
Při nedodržování těchto zákonem stanovených pravidel je možnost udělovat sankce. V zákoně o sociálních službách jsou uvedeny pod § 106 Správní delikty:
Odst. 1) Zaměstnanec uvedený v § 100 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 1.
Odst. 2) Přizvaný odborník uvedený v § 100 odst. 2 se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost mlčenlivosti podle § 100 odst. 2.
Odst. 3) Osoba blízká nebo jiná fyzická osoba uvedená v § 83, která poskytovala oprávněné osobě pomoc, se dopustí přestupku tím, že neohlásí úmrtí oprávněné osoby ve lhůtě stanovené v § 21a odst. 2.
Odst. 4) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 50 000 Kč a za přestupek podle odstavce 3 pokutu do 20 000 Kč.
Myslím si, že jste v dané situaci postupovala úplně nejlépe, jak bylo možné - včas a v zájmu svého syna. Stejně jako vy se domnívám, že pro dobré vyřešení takové situace je navzdory všemu uvedenému vhodné vzít v potaz právě i vztahovou složku vašeho syna ke stacionáři a jeho jednotlivým pracovníkům. Bezpochyby je součástí práce ve stacionáři i kontakt pracovníků s rodinným prostředím svých klientů (pokud je to možné a je to v jejich zájmu). Dovedu si například představit společnou schůzku ve stacionáři, které se zúčastníte vy, váš syn a klíčový pracovník, kde se jednak můžete na základě standardů pracoviště dozvědět, jakým způsobem se s daty nakládá a lépe si ujasnit, případně vymezit pravidla, postupy a postoje. Věřím, že taková schůzka může přinést všem ponaučení, ale současně i jistotu, že jde o pracoviště, které je pro vašeho syna Vašíka (ale i ostatní klienty) nejen příjemné, ale i bezpečné a nijak neohrožující.