Příznaky
Mnohočetná porucha osobnosti se vyznačuje přítomností dvou nebo více odlišných osobností, které obývají tělo pacienta a střídají se v přebírání kontroly nad jeho chováním. Jakmile se nemocný opět dostane do popředí, trpí výpadky paměti. Když se totiž do popředí dostane jedna z identit, pacient ztratí vědomí a nedokáže vnímat čas ani sebe sama. Jednoduše řečeno, jedna identita si není vědoma prožitku jiné identity.
Kromě toho mohou být k poruše přidruženy i další problémy:
- Noční můry
- Flashbacky
- Sebepoškozování a sebevražedné sklony
- Agresivní chování
U nemocných se mohou navíc vyskytovat i další poruchy, například afektivní, sexuální či porucha příjmu potravy.
Vnitřní svět pacienta
Pro pacienty s mnohočetnou poruchou osobnosti je typické, že mají vytvořený takzvaný vnitřní svět, ve kterém jeho alternativní identity (alteři) žijí a společně s pacientem tvoří jeden DID systém. Počet těchto alterů, které si pacient nevědomky vytvořil proto, aby se dokázal vyrovnat s traumatickým zážitkem, se může u každého jedince lišit. Může být pouze jeden, ale mohou jich být také celé desítky.
Tyto osobnosti se pak mezi sebou střídají. V praxi to znamená, že v momentě, kdy se pacient dostane do stresové situace, přejde do stavu disociace a do popředí se přenese jeden z jeho alterů. Tomuto zpravidla náhlému a rychlému procesu se odborně říká switching a bývá závislý na různých podnětech – na takzvaných spouštěčích. Těmi může být:
- Hádka
- Velký hluk
- Strach
- Hudba
- Jídlo
Každý z alterů je pak „plnohodnotná osobnost“, která může mít různý věk, sexualitu, přízvuk a úplně jiný charakter než hostitel. Někteří mohou být plaší, jiní přátelští a další agresivní. Alteři rovněž mohou být jiného pohlaví, mít vlastní nemoci a například psát opačnou rukou než pacient.
Co se týče vnitřního světa jako takového, nemocní ho většinou popisují jako místnost, dům anebo celé město, ve kterém jednotlivé osobnosti přežívají a mohou spolu vzájemně komunikovat. Každý alter má v tomto světě nějakou úlohu, kterou plní.
Vzhledem k tomu, že je pacient hostitel více osobností, pracuje jeho mozek s velkým množstvím informací, což má za následek velkou únavu.
Diagnóza nemoci
Mnohočetnou poruchu osobnosti lze momentálně diagnostikovat jen obtížně. Příznaky jsou totiž u každého pacienta velmi individuální. O přítomnosti nemoci navíc zpočátku vypovídá jen častá ztráta paměti, přičemž fakt, že se dotyčný stal hostitelem více osobností, si pacient vůbec nemusí uvědomovat.
Postupem času na sobě ale může přítomnost další identity zpozorovat, a to zpravidla tím, že si uvědomí prožití situací, které si nepamatuje. V praxi to pak vypadá například tak, že nemocný doma objeví nakoupené potraviny, ale nepamatuje si, že by navštívil supermarket, anebo si přečte vzkaz, který nepsal.
Samotná diagnóza je prováděna speciálně vyškoleným odborníkem, jakým je psychiatr či psycholog, který případ vyhodnotí na základě klinického hodnocení a rozhovorů s rodinou i přáteli nemocného. Zejména pak u dětí je nutné mnohočetnou poruchu osobnosti rozlišovat od dětské představivosti. V některých případech se může také stát, že odborník léčbu pacienta odmítne. Obvykle se tak děje proto, že neexistuje hmotný důkaz nemoci.
Vyléčení pacienta není možné, lze ale tlumit příznaky obtíží. S mnohočetnou poruchou tak nemocní bojují po celý život. Své místo v léčbě má samozřejmě psychoterapie, která zpravidla vychází z principu kognitivně-behaviorální terapie, dynamické psychoterapie a hypnózy. Lékař se v tomto ohledu soustředí hlavně na odstranění příčiny disociace. Ke zmírnění doprovodných příznaků se užívají anxiolytika či antidepresiva.
Zdroje: dusevni-poruchy.zdrave.cz, idnes.cz