Moderní antihistaminika v klinické praxi

Souhrn Autor podává přehled o léčebné skupině antihistaminik se zaměřením na přípravky II. generace se zvýrazněným imunomodulačním účinkem, které se stále významněji uplatňují u všech onemocnění, jejichž základem je alergický zánět. Účinnost a bezpečnost těchto léčiv by měly být široce využity nejen specialisty, ale hlavně praktickými lékaři, ke včasnému zvládnutí alergického zánětu. Klíčová slova antihistaminika • alergický zánět • klinická praxe Antihistaminika patří k nejpoužívanějším lékům při léčbě alergických chorob a k nejpředepisovanějším lékům v lékařství vůbec. Jejich používání je založeno na blokování aktivity histaminových receptorů. H1-antihistaminika však nejsou receptorovými antagonisty, ale inverzními agonisty vyvolávajícími na histaminovém receptoru opačný efekt než histamin, takže toto označení by mělo být při označení této lékové skupiny přednostně používáno před označením histaminový antagonista. Aktivace žírných buněk a bazofilních granulocytů se uskutečňuje prostřednictvím IgE protilátek, ale i jinými mechanismy (přímá imunologická i neimunologická histaminoliberace). Aktivační podněty vedou v první řadě k vyplavení zásobních mediátorů z těchto buněk. Nejvýznamnějším mediátorem časné alergické reakce je histamin, který je spouštěčem jak fyziologicky vznikajících zánětlivých změn, tak přehnané alergické reakce u přecitlivělých osob. Aktivace his