Můžeme však přemýšlet nad výší finanční motivace. A tu máme každý skutečně jinou. Pro někoho je stejná částka přiměřená a pro druhého už nepřijatelná.
Nicméně společným jmenovatelem je finanční ohodnocení jako forma poděkování za práci. Bez zbytečných řečí, ale na výplatní pásce.
Proč jsem se rozhodla v rámci článku věnovat této problematice? Protože se platy zdravotníků a jejich výše v pravidelných intervalech objevuje jako téma dne. A není divu. České asociaci sester se v letech 2009 a 2010 podařilo zajistit navýšení platů nelékařů dohromady o 15 %. Od té doby se bohužel už nezměnilo nic.
V loňském roce jsme podepsali memorandum a stále čekáme na jeho plnění. Asi všichni chápeme, že ekonomická situace není zvyšování platů vůbec nakloněná. Ale co s tím? Memorandum zrušené nebylo a je tedy čas opět vyjednávat. Česká asociace sester chce v rámci těchto diskusí otevřít další témata, která by, podle memoranda, měla zefektivnit péči.
S tím však souvisí jeden negativní efekt, který registrujeme a který považujeme za velmi škodlivý. Některá zdravotnická zařízení se v rámci úsporných opatření na mzdových prostředcích rozhodla odebrat nelékařům část platu, který v loňském roce ani nenavýšila.
Česká asociace sester dlouhodobě upozorňuje na to, že hrozí nedostatek sester, a to nejen v důsledku stárnutí nelékařů.
Demografická křivka mapující stárnutí populace se netýká jen pacientů, ale bohužel i těch, kteří se o ně starají. Pokud se podíváme na věkový průměr členů ČAS, tak se pohybuje kolem 45 let, což vůbec není optimistické číslo. A jakou souvislost to má s motivací sester? Velmi jednoduchou – pokud nepřipravíme slušné pracovní podmínky nelékařům, budeme velmi těžko přesvědčovat mladé lidi ke studiu nelékařských oborů a absolventy nebudeme mít na co nalákat do praxe. A zde je nutné vrátit se k tématu finančního ohodnocení. Varujeme, že se stane to, co před několika lety – nelékaři, kteří budou mít příležitost najít práci v jiném oboru nebo dokonce v jiné zemi, toho jistě využijí. O mladých nerozhodnutých absolventech ani nemluvě. A zdravotnická zařízení budou mít problém s pokrytím služeb.
Zkušenosti z praxe
Optimální pracovní podmínky se však netýkají jen finančního ohodnocení. Jak píše ve svém otevřeném dopise ministrovi zdravotnictví Dana Krásová ze Sekce nelékařů Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, pracovní podmínky v některých zdravotnických zařízeních jsou více než otřesné. Paní Krásová provedla malou sondu do zákoutí zdravotnických zařízení a ve svém dopise nabízí její výsledky. Nelze uvést všechny zkušenosti uvedené v dokumentu, a tak uvádíme alespoň pár příkladů, ve kterých se promítá chod většiny oddělení nejen interního typu, ale i ARO, chirurgie a dalších. Službu slouží pouze jedna sestra v průměru na dvě patra, která celkem čítají minimálně 75 lůžek, a sanitář (pokud slouží) slouží pouze do 22 hodin. Není průběžně vyhodnocován stav pacientů a možná rizika alterací zdravotního stavu a akutních příjmů. Nastaveny jsou limity na zdravotnický materiál, jako je ložní prádlo, jednorázové pleny a plenkové kalhotky pro inkontinentní pacienty,
tzn. nelze převléknout podle jejich potřeby, ale podle nařízení oddělení.
Co je však nejvíce zarážející, je uváděný fakt o chování lékařů a vedení zdravotnických zařízení. Většina oslovených sester poukazuje na to, že v případě upozornění na chyby v provozu oddělení a rizika v systému práce – což je mimochodem zákonná povinnost zaměstnance –, jsou zastrašovány a dokonce údajně perzekvovány za to, že na problémy upozorní.
Česká asociace sester je tímto stavem velmi zneklidněna. Jak chceme přesvědčit mladé, aby šli pracovat do zdravotnictví, když jim nabízíme takovéto podmínky? Nicméně v současné době konkrétním případům ČAS nedokáže pomoci, protože jsme „pouze“ občanské sdružení.
Nabízí se však jedno kouzelné slovíčko, které mnohým nahání husí kůži, ale které by mohlo pomoci situaci řešit. Je to Komora nelékařů. Pokud by vznikla a tím by byla zakotvená v zákoně, pak by její pravomoci umožňovaly vstoupit do takovýchto zařízení a pomoci řešit závažné situace.
Bohužel proti vzniku komory jsou hlavně lékaři, kteří se cítí ohroženi velkou skupinou nelékařů, což zaznělo přímo z úst prezidenta Lékařské komory MUDr. Milana Kubka. Smutné je, že v okamžiku, kdy vymyslí nějakou odborářskou aktivitu, se jim podpora nelékařů hodí, viz sběr podpisů pacientů pod petici ČLK.
Nabídli jsme ČLK spolupráci, chtěli jsme se s prezidentem Kubkem sejít, ale nestáli jsme mu ani za odpověď. Tím se mnohé vysvětluje… Ale vraťme se zpět k problémům motivace nelékařů. Pravdou stále zůstává, že jakékoli odměny se můžeme dožadovat pouze, pokud stoprocentně plníme své povinnosti a jsme naprosto profesionální. K tomu nám pomáhá nejen naše příprava na povolání, ale i celoživotní vzdělávání, zkušenosti a jejich výměna s jinými kolegyněmi.
V soukolí neutěšených podmínek v současném zdravotnictví se toto jeví jako začarovaný kruh.
Navrhujeme tedy znovu otevřít diskusi na toto téma. Zároveň s tím je stále otevřené téma kompetencí nelékařů, výkonů nelékařských profesí, které lékaři shazují a pojišťovny odmítají zdravotnickým zařízením nasmlouvat, a v neposlední řadě i nesmyslně nastavená výše a skladba režijních nákladů, která zahrnuje kromě energií a úklidu i práci nelékaře.
Česká asociace sester nikdy nebude podněcovat ke stávkám ani stávkové pohotovosti. Stávky v rámci poskytování zdravotnických služeb jsou velmi problematické. Vždy je nutné zajistit péči pacientům. A byly to právě sestry, které své pacienty nikdy neopustily.
Nicméně v případech zjištění závažných chyb v systému práce mají pracovníci ještě jednu možnost. Obrátit se – i anonymně – na inspektorát práce, který se bude podnětem zabývat. Již jsme se několikrát přesvědčili, že bouchání pěstí do stolu a křik nic nevyřešil. Nevzdáváme se možnosti konstruktivních dialogů. Potřebujeme k tomu soudržnost místo napadání, urážek a výhrůžek, a to bohužel nejen ze strany lékařů, ale i kolegů a kolegyň nelékařů. Taková atmosféra nepůsobí dobře, oslabuje totiž pozice nelékařů a jejich možnost vyjednávání.
O autorovi| Ing. Bc. Irena Kouřilová viceprezidentka ČAS