Platí povinnost mlčenlivosti i po odchodu do důchodu?
Ve zdravotnickém sektoru se pohybuje velké množství odborných profesí a všechny mají zákonnou povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se při výkonu svého povolání dozvědí. Jedná se hlavně o lékaře, ale i o jiné odborné pracovníky včetně mediků.
Další skupinou jsou osoby, které nejsou z okruhu zdravotníků, ale přesto musí dodržovat povinnost mlčenlivosti, protože z titulu svého postavení a z pověření příslušného státního orgánu mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace. Patří sem například Státní ústav pro kontrolu léčiv, Národní zdravotnický informační systém, soudní znalci, lékaři Státního ústavu pro jadernou bezpečnost a dále pak Veřejný ochránce práv nebo delegace Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení.
Povinnost uchování informací získaných při styku s pacientem, a tedy povinnost mlčenlivosti, má charakter dlouhodobý. Tato povinnost nekončí změnou pracovního zařazení nebo místa výkonu práce. Mlčenlivost je dokonce vyžadována i v době, kdy je lékař nebo jiný zdravotnický pracovník v důchodu a již své povolání nevykonává.
Oznamovat a přitom mlčet
S povinností mlčenlivosti kontrastuje opačná povinnost, tedy povinnost informace poskytovat. Informace a údaje o pacientovi je možné sdělovat, aniž by pacient dal dopředu svůj souhlas, pokud tak stanoví zákon nebo jiný právní předpis. Klasickým případem může být situace, kdy si poskytovatelé zdravotních služeb mezi sebou předávají zdravotnickou dokumentaci v souvislosti s návazností zdravotní péče. Obdobně, pokud má lékař podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbání nezletilého pacienta.
Samostatnou kapitolu potom tvoří trestné činy, které se buď teprve mohu v budoucnu stát, nebo se staly v již minulosti. Zdravotničtí pracovníci nejsou vyňati z obecné povinnosti ohlašovat trestné činy, ke kterým se schyluje, a je tedy jejich povinností takový trestný čin překazit. Trestní zákoník hned v následujícím paragrafu zmiňuje trestné činy z kategorie těch, které se již staly, kde je oznamovací povinnost týkající se i zdravotnických pracovníků. Povinností je zde neprodleně vše nahlásí státnímu zastupitelství nebo Policii ČR.
Ochrana vlastní osoby zdravotnického pracovníka má přednost před mlčenlivostí v případech, kdy je u soudu vedeno trestní, občanskoprávní, správní nebo rozhodčí řízení, kdy je u soudu předmětem řízení spor mezi pacientem a lékařem, poskytovatelem nebo jeho zaměstnancem, a obdobně, když je protistranou osoba uplatňující právo na náhradu škody nebo ochranu osobnosti, které souvisí s poskytováním zdravotních služeb. V návaznosti na to se může rozšířit okruh osob – například o soukromé znalce a znalecké ústavy –, kterým poskytovatel poskytne kopii zdravotnické dokumentace, aby mohl podpořit svými důkazními prostředky svá tvrzení.
Někdy jde o trestný čin
Za porušení povinnosti mlčenlivosti jsou odstupňované sankce, počínaje přestupkem přes správní delikt po trestný čin. V mírnějších formách při porušení povinnosti mlčenlivosti se jedná v případě fyzické osoby o přestupek, v případě právnické osoby – poskytovatele – se jedná o správní delikt. V obou případech je pokuta vyčíslena až do výše jednoho milionu.
Trestní právo zná přímo paragraf o neoprávněném nakládání s osobními údaji, který se může použít, pokud by se jednalo o závažnější formu porušení povinnosti mlčenlivosti. Dopustit se jej může i osoba, která nejedná úmyslně. Stačí pouhá nedbalost, aby zdravotníkovi hrozil trest odnětí svobody až na tři roky nebo zákaz činnosti.
Mgr. René Šifta,
Ústav práva a právní vědy