„Čeští lékaři jsou proslulí svou erudicí, ceny přitom jsou nižší. Poměr cena versus kvalita je příznivý,“ vysvětlil. Podle dostupných dat každý čtvrtý pacient českých plastických klinik je cizinec. Lákají je i kvalitní doplňkové služby, kam se řadí organizace pobytu a stravy na klinikách, bezplatné prvotní konzultace a profesionální péče i po operaci.
Zdravotničtí statistici počty operací podle typu nesledují, pacienti si většinu platí. Zdravotní pojišťovny hradí operace po rakovině prsu, úpravu uší dětem do deseti let a plastické operace po vážných popáleninách a úrazech. Z dat statistiků lze ale zjistit, že za 20 let počty pacientů stouply a většina ošetření se přesunula do ambulancí. V roce 1992 vykázaly ambulance 78.816 ošetření a nemocnice 7684 hospitalizací, v roce 2012 bylo 360.040 ambulantních ošetření a 14.938 hospitalizací.
Jednotlivá pracoviště v ČR si zákroky evidují, ale ze 130 atestovaných plastických chirurgů jen 15 je členem mezinárodní společnosti pro plastickou a estetickou chirurgii (ISAPS) a počty výkonů hlásí. I to je důvod, proč ČR přes rozmach oboru není v loni zveřejněném žebříčku, v němž jsou v první desítce USA, Brazílie, Mexiko, Německo, Španělsko, Kolumbie, Itálie, Venezuela, Argentina a Irán. V nich působí 40.277 plastických chirurgů, nejvíc v USA, 6133, a Brazílii, 5473. Loni vykázali 23,5 miliónu operací, z nich 1,77 milionu na zvětšení prsou, 1,38 milionu na úpravu víček, 1,62 milionu liposukcí a 5,1 milionu zákroků na vyhlazení vrásek.
K českým datům Mařík doplnil, že jeho oddělení plastické chirurgie v českobudějovické nemocnici provádí ročně 180 operací na zvětšení prsou, 100 modelací a zmenšení prsou, 70 až 80 plastik břicha, 100 liposukcí, 70 faceliftů, 270 plastik víček, 30 plastik uší a 50 plastik nosu. Zbytek, celkem do 50, jsou úpravy po operacích z jiných pracovišť, plastiky paží, stehen, krku, brady, čela, úpravy stydkých pysků a mužských prsů. Novým trendem je zvětšení a úprava tvaru vlastním tukem, obvykle prsou.
Plastická a estetická chirurgie má v Česku mnohaletou tradici. Už v roce 1932 byla uznána v tehdejším Československu jako v první zemi samostatným oborem a od roku 1966 je atestačním oborem.
V Česku by se podle Maříka nemělo stát, že pacienta operuje lékař bez odpovídající atestace. I když jsou obory, které k plastické chirurgii mají blízko, jako třeba oční lékaři k plastikám víček, nebo ORL k operacím uší či nosů. „Ale plastický chirurg je k této operativě nejvíc erudovaný a naše společnost je k atestacím zkouší, což v jiném oboru není,“ shrnul.