Počet ohrožených lidí se však bude zvyšovat spolu s rostoucím průměrným věkem zejména ve vyspělých zemích.
Jen v Evropě má v roce 2020 žít 35 miliónů lidí starších 80 let, zatímco v roce 2000 jich bylo necelých 21,5 miliónu. Nejrizikovějšími faktory vzniku a rozvoje neurodegenerativních chorob je právě vysoký věk, ale i genetické předpoklady, nevhodný životní styl a možná i virová infekce.
Alzheimerova choroba ničí lidský mozek a končí úplnou zmateností a pasivitou nemocného, který už není schopen sám se o sebe postarat.
Vůně a psaní
Nemoc mozku, kterou poprvé popsal před sto lety Němec Alois Alzheimer, je velmi zákeřná, protože se může dlouho vyvíjet bez vnějších příznaků. Na odumírání neuronů a tvorbu bílkovinných zámotků v mozku upozorní až zhoršování krátkodobé paměti, případně změny nálad a chování.
V knize Jak nás mozek civilizuje (Karolinum, Praha 2005) napsal neurovědec Elkhonon Goldberg, že vůbec prvním příznakem může být snížená funkčnost čelních laloků, tedy zhoršující se schopnost plánovat a rozhodovat se.
Tým Davangera Devananda z americké Kolumbijské univerzity zas zjistil, že lidé, kteří mají sklon k rozvoji demence, nedokážou rozeznat deset vůní, mezi nimi třeba citrón, lilii, kůži, jahodu, ananas, kouř nebo mentol.
Zeinab Khalil z Melbournské univerzity navrhl ke včasnému zjištění nemoci jiný test, který zkoumá schopnost cév reagovat na určité chemikálie. Podle Khalila jde o jednoduchou neinvazívní zkoušku, která trvá deset minut a dokáže předpovědět Alzheimerovu chorobu asi dva roky před prvními příznaky. Kromě toho ji odliší od jiných neurodegenerativních chorob.
Originální způsob pátrání po této chorobě použil Peter Garrard z Institutu pro neurovědy v Londýně. Jeho tým porovnal text posledního románu Iris Murdochové Jacksonovo dilema s předcházejícími romány (Moře, moře a Pod sítí).
Vědci zjistili, že poslední dílo slavné britské spisovatelky a filozofky, dcery me-diálního magnáta Ruperta Murdocha, obsahovalo mnohem méně nových slov, zejména těch, která se málo používají.
Podle Garrarda bylo tak zjevné ochuzení předtím bohatého stylu Murdochové prvním příznakem ještě neodhalené choroby. Jacksonovo dilema vyšlo roku 1995, ještě předtím, než u spisovatelky Alzheimerovu chorobu zjistili (zemřela v roce 1999). Rýsuje se tedy další možnost diagnózy - omezení jazykových schopností.
Pohled do mozku
Ještě širší dosah než Garrardův výzkum má nepochybně výzkum Lisy Mosconiové z Centra pro choroby mozku Newyorské univerzity. Vědkyně na nedávné první Mezinárodní konferenci o prevenci demence ve Washingtonu oznámila, že její tým odhalil příznaky „alzheimera“ díky snížené metabolické aktivitě v části mozku zvané hipokampus, spojené s pamětí, učením a prostorovou orientací.
Tým Mosconiové použil při pohledu do mozku počítačovou pozitronovou emisní tomografii (PET) a chce ji dále zdokonalovat. Vědci jsou přesvědčeni, že díky ní dokážou v budoucnu odhalit zákeřnou chorobu až 15 let před tím, než se zjeví první příznaky. To by přineslo neuvěřitelný časový náskok pro případnou prevenci.
A právě o ní hovořili vědci na již zmíněné washingtonské konferenci nejvíce.
Pomůže kyselina listová?
Nizozemští vědci přišli s důkazem, že zpomalit pokles kognitivních (poznávacích) schopností lidí středního a staršího věku může dostatečný denní příjem kyseliny listové, součásti komplexu B-vitamínů. Nejvíce jí obsahuje listová zelenina (špenát, kapusta, růžičková kapusta, brokolice), mnohé druhy ovoce a dále játra, vejce či kvasnice.
V přírodních produktech se však nachází v podobě folátů, jejichž biologická využitelnost nepřesahuje 30 až 50 procent (a to ještě musí mít člověk v pořádku mikroflóru v tlustém střevě). Proto stojí za úvahu přijímat kyselinu listovou i jako potravinový doplněk.
Vědci z Univerzity ve Wageningenu sledovali 818 mužů a žen po menopauze ve věku 50 až 70 let, kterým před výzkumem naměřili zvýšenou hladinu homocysteinu - aminokyseliny, jejíž vysoká hladina v těle zvyšuje riziko infarktu a mrtvice. Podle nejnovějších výzkumů zřejmě může působit i jako nervový jed při vzniku Alzheimerovy choroby.
Nizozemští dobrovolníci dostávali během tří let 800 mikrogramů kyseliny listové, což je dvojnásobek doporučené denní dávky. Po tomto období se hladina kyseliny v jejich krvi v porovnání s kontrolní skupinou zvýšila pětinásobně, hladina homocysteinu klesla o čtvrtinu.
Dostavil se však ještě jeden zajímavý účinek. Nejrůznější kognitivní testy ukázaly, že lidé s vyšší hladinou kyseliny listové v krvi měli také lepší paměť, asi jako kdyby jim bylo o dva až pět let méně. Znamená to snad, že kyselina listová zpomaluje stárnutí?
„Je to první studie, která přesvědčivě ukázala, že může zabrzdit úpadek kognitivních schopností,“ řekla na konferenci výzkumnice Jane Durgaová. „Ukázali jsme, že to není zásluha komplexu B-vitamínů, ale právě kyseliny listové.“
Lidé se začínající Alzheimerovou chorobou však do studie zapojeni nebyli. Není tedy jisté, zda a jak by kyselina listová pomohla právě jim. Proto americký Národní zdravotní institut bude financovat další studii, která ukáže, zda vyšší dávky kyseliny listové ve spojení s vitamíny B6 a B12 dokážou ovlivnit k lepšímu i situaci lidí s touto neurodegenerativní chorobou.
Watson nechce vědět
Předcházející výzkumy ukázaly, že neurony se deformují i při zastavení tvorby inzulínu v mozku. Lidé, kteří zemřeli na Alzheimerovu chorobu, ho měli v mozkové tkáni nezvykle málo.
To by svědčilo o významné úloze tohoto hormonu, který jsme si zvykli spojovat pouze s cukrovkou, i při prevenci neurodegenerativních chorob. Výzkumníci z Lékařské fakulty Washingtonské univerzity zkoušeli podávat pacientům v časném stadiu choroby inzulín formou nosního spreje.
Patnáct minut po podání testovali jejich paměť. Jak na washingtonské konferenci řekla šéfka týmu Suzanne Craftová, profesorka psychiatrie, paměť se významně zlepšila pouze lidem, kteří nemají genetické předpoklady vzniku Alzheimerovy choroby.
Znamená to, že přibližně polovině nemocných, kteří mají na chromozómu 19 gen ApoE4, zvyšující riziko vzniku demence, inzulín zřejmě preventivně nepomůže.
Poslední žijící spoluobjevitel struktury DNA James Watson, který si nedávno dal „přečíst“ svůj genom, zřejmě dobře věděl, proč nechce, aby mu výzkumníci oznámili právě jeho konkrétní formu genu ApoE.
Pokud se ukáže, že má tu nedobrou, při současných omezených možnostech léčby je asi skutečně lépe o tom nevědět. Watson letos v dubnu oslavil 77. narozeniny.
Michal Ač, redaktor slovenského deníku Sme
Hospodářské noviny