Na kongresu, věnovaném současným trendům neurologického výzkumu a léčby, zaznělo přibližně 120 příspěvků a prezentováno bylo více než 1 800 abstrakt. Kongres pořádala Evropská federace neurologických společností (EFNS) spolu s Evropskou neurologickou společností (ENS). Cílem spojení těchto dvou subjektů je vytvoření nové Evropské akademie neurologie (EAN).
Kolik stojí neurologická onemocnění
Přes 220 milionů Evropanů trpí některým onemocněním nervového systému. Neuropsychiatrické choroby stojí evropskou ekonomiku více než kardiovaskulární a onkologická onemocnění dohromady. Nejčastějším neurologickým problémem jsou bolesti hlavy, které v Evropě trápí 150 milionů lidí, následují poruchy spánku (45 mil.), cévní mozkové příhody (8 mil.) a demence (6 mil.). Tato onemocnění představují obrovskou zátěž nejen pro samotné pacienty, ale také pro jejich okolí, společnost a zdravotní systém. „Rok 2014 byl vyhlášen Evropským rokem mozku. Uvědomujeme si, že je nezbytné neustále zvyšovat povědomí o neurologických onemocněních jak mezi občany, tak mezi politiky,“ konstatoval na kongresu prof. Gustav Moonen z Lutyšské univerzity v Belgii. Neurologická onemocnění stojí ročně Evropu 336 miliard eur. Přibližně třetina výdajů je spojena s nepřímými náklady souvisejícími s léčbou těchto chorob. Jednou z nejnákladnějších chorob je demence, která si vyžádá ročně přes 100 miliard eur. „Alzheimerova choroba, ale také Parkinsonova choroba nebo cévní mozkové příhody jsou onemocnění vyskytující se nejvíce ve stáří. S prodlužováním věku jejich výskyt strmě stoupá,“ upozornil prof. Jacques L. De Reuck z Univerzitní kliniky v belgickém Gentu. Současně vyzdvihl pozitivní fakt, že neurologie se postupně mění z diagnosticky orientované disciplíny na terapeutickou.
Časná detekce Alzheimerovy choroby
V evropské populaci žije 6 milionů lidí s demencí. Z toho 60–80 % připadá na Alzheimerovu chorobu. „Naše očekávání pokroku ve vývoji účinné léčby tohoto onemocnění zůstávají bohužel stále nenaplněna. Velký důraz je proto třeba klást na prevenci. K významnému pokroku došlo v oblasti diagnostiky demencí, zejména v souvislosti s identifikací některých biomarkerů,“ řekl prof. Philip Scheltens ze Svobodné univerzity v Amsterodamu. Díky biomarkerům je možné časně detekovat mírnou kognitivní poruchu (MCI), která představuje mezistupeň mezi normálním stárnutím a procesem vedoucím k rozvoji Alzheimerovy demence (AD). Ne u všech pacientů s MCI však dojde k rozvoji onemocnění. „Identifikace prediktorů konverze k Alzheimerově chorobě v časném stadiu neurologických změn může pomoci nasadit potenciálně efektivnější léčbu,“ vysvětlil prof. Scheltens.
Slibnými diagnostickými biomarkery AD jsou například cirkulující mikroRNA, jak uvedli autoři milánské studie (Galimberti a kol.). Jiná studie, na níž participoval i prof. Scheltens, ukázala s pomocí FDGPET (pozitronové emisní tomografie s využitím radioaktivní glukózy) na souvislost mezi podezřelými patofyziologickými změnami netypickými pro AD (suspected non-AD pathophysiology, SNAP) a rizikem progrese Alzheimerovy nemoci. „U některých pacientů s MCI není neurodegenerativní proces provázen přítomností amyloidních depozit typických pro AD. Pomocí FDG-PET můžeme tyto rizikové pacienty odhalit,“ doplnil neurovědec.
Personalizovaná léčba RS
Také v léčbě roztroušené sklerózy (RS) sehrávají biomarkery stále významnější roli. Ačkoli tato choroba není dosud vyléčitelná kauzálně, biomarkery mohou pomoci v diagnostice, prognóze a monitorování léčby tohoto onemocnění. „Naší snahou je rozšiřovat léčebné možnosti roztroušené sklerózy, minimalizovat nežádoucí účinky léčby a zavádět personalizovanou léčbu. Využívání biomarkerů otevírá slibnou kapitolu managementu této choroby. Biomarkery umožňují neinvazivně potvrdit či vyvrátit diagnózu, predikovat průběh onemocnění a určit, kdo bude z konkrétní léčby profitovat,“ vysvětlil prof. Aksel Siva z Istanbulské univerzity v Turecku.
Roztroušená skleróza postihuje 600 tisíc Evropanů a je nejčastější neurologickou příčinou invalidity mladých lidí. V rámci kongresu se jí zabývalo přes 200 abstrakt a 10 přednášek, přičemž biomarkery byly nejčastěji diskutovaným tématem. Slibnými biomarkery jsou sérový vitamin D, protilátky proti myelinu či L-selektin, jejichž roli u RS bude třeba ještě více objasnit. Čeští lékaři prezentovali na kongresu výsledky studie, která potvrdila vyšší hladiny beta-2-mikroglobulinu a interleukinu-8 u pacientů s RS. Potenciálním diagnostickým biomarkerem se může stát také sIFNAR2, stejně jako může na rozvoj RS poukazovat zvýšená přítomnost železa v mozku.
„Biomarkery se využívají také k posouzení individuální odpovědi na léčbu či vyhodnocení rizika vedlejších účinků. Jde například o množství vazeb natalizumabu na mononukleární protilátky. Výsledky velké mezinárodní studie ukázaly, že sérové markery jako CD40L, Eotaxin či IL-8 mohou predikovat odpověď na léčbu interferonembeta,“ sdělil profesor Siva. Dalšími využívanými biomarkery jsou protilátky proti JC viru, které identifikují rizikové pacienty, u nichž může v důsledku léčby natalizumabem dojít k rozvoji závažné leukoencefalopatie (PML). Výsledky řady studií sledujících bezpečnost a účinnost nově schválených látek jako teriflunomid, dimetyl fumerát či alemtuzumab byly taktéž sledovány se zaujetím. Jiné příspěvky se zaměřovaly na individualizovanou léčbu pomocí zavedených monoklonálních protilátek a výsledky studií s novými molekulami, jako je ofatumumab, ocrelizumab či daclizumab.
Non-motorické symptomy PN
U Parkinsonovy nemoci (PN) se pozornost odborníků v posledních letech upíná jak k časné detekci onemocnění, tak k neuropsychiatrickým komorbiditám, jako je deprese, spánkové poruchy či gamblerství. Jak připomenul prof. Werner Poewe z Innsbrucké lékařské univerzity v Rakousku, navzdory 20letému výzkumnému úsilí v oblasti PN stále nedokážeme toto onemocnění diagnostikovat před jeho vzplanutím. Nemoc modifikující léky či neuroprotektivní intervence aplikované v časných stadiích rozvoje by přitom mohly zpomalit progresi tohoto onemocnění účinněji než v pozdních stadiích. K dispozici jsou však již inovativní metody pro časnou diagnostiku PN. Je to například čichový test či transkraniální ultrazvukové vyšetření. Ve fázi výzkumu jsou proteomické markery PN, další studie odhalily rizikové alely pro vznik onemocnění.
Na vysoký výskyt neuropsychiatrických komorbidit u pacientů s PN upozornil profesor Heinz Reichmann z Univerzitní nemocnice Karla Gustava Caruse v Drážďanech. „Devadesát procent pacientů trpí ztrátou čichu, až osmdesát procent poruchami spánku, především jeho REM fáze, a polovina pacientů depresí. Z dalších poruch se objevují úzkosti, demence či patologické hráčství. Mnoho z těchto symptomů předcházejí motorickým symptomům Parkinsonovy nemoci. V pozdějších stadiích onemocnění se pak přidává močová inkontinence, sexuální dysfunkce, profuzní pocení, únava, apatie i psychóza. Je opravdu nejvyšší čas začlenit nové léčebné intervence do managementu léčby tohoto onemocnění, s cílem zlepšit kvalitu života postižených pacientů,“ vyzdvihl prof. Reichmann.
Psychiatrické komorbidity epilepsie
Taktéž epilepsii provází psychiatrické komorbidity, zejména úzkost a deprese. Ačkoli se vyskytují u 60 % epileptiků, jsou stále nedostatečně diagnostikovány a léčeny. Neléčená zůstává mnohdy i samotná epilepsie, což přináší pacientům velké duševní utrpení. Ukázala to norská studie, která zkoumala kohortu 70 tisíc mužů. Zjistila, že pouze třetina z 650 subjektů trpících epilepsií užívá antiepileptické léky. Někteří pacienti navíc trpěli úzkostí, poruchou pozornosti či bipolární poruchou a v porovnání se zdravým souborem se u nich vyskytovala častěji snížená sebeúcta či sklony k násilí.
Turecká studie upozornila i na společenské stigma spojené s epilepsií. Polovina jí sledovaných pacientů udávala, že tají své onemocnění před svými přáteli, 40 procent před svými partnery a kolegy v práci. Autoři vyzdvihli potřebu edukace veřejnost i o tomto onemocnění.
Prof. Werner Poewe
Prof. Aksel Siva