Novorozenecká omfalitida

Omfalitida novorozenců je zánětlivé onemocnění pupečníku, resp. pupečního pahýlu a okolních tkání, s rizikem rozvoje bakteriální sepse a postižením nitrobřišních orgánů. Typicky se projevuje u novorozenců, ale jsou i případy, kdy byl postižen dospělý jedinec. Incidence omfalitidy je v našich podmínkách 0,2–0,7 %. Mortalita se pak uvádí na 7–15 %, po rozvoji myonekrózy však až 38–87 %. Omfalitida je však častou příčinou mortality a časné novorozenecké sepse v rozvojových zemích. Fyziologie K pochopení některých komplikací omfalitidy je potřeba zopakovat anatomii krevního oběhu plodu. Za fyziologických podmínek je pupeční pahýl tvořen Whartonovým rosolem, ve kterém probíhají dvě arterie umbilicales a jedna vena umbilicalis. Arterie jsou větvemi a. iliaca interna a odvádí odkysličenou krev z těla plodu k placentě. Véna přivádí krev plnou živin a kyslíku. Tato obohacená krev proudí do jater, ale asi polovina jí pomocí spojky ductus venosus Arantii játra obchází a teče přímo do dolní duté žíly. Tyto cévy a spojky po narození postupně obliterují, ale zároveň do úplného přetvoření ve vazivo jsou vhodnými cestami, kudy se infekce může šířit do dalších orgánů. Pupeční pahýl většinou samovolně odpadá mezi 7.–14. dnem. Za normu se může považovat až 21 dní. V případě, že pupečník ani po této době od porodu neodpadl, je nezbytné zvážit výskyt imunodeficience u dítěte. Rizikové faktory Za rizikové faktory pr