Cílem je nejen chránit zdraví pijáků, ale i snížit kriminalitu. „V posledních letech zaznamenáváme růst zločinů páchaných v podnapilém stavu,“ uvedl podle ruských médií ministr vnitra Vladimir Kolokolcev. Ruské „záchytky“ ministerstvo vnitra na podzim 2011 zrušilo a přenechalo péči o opilé samosprávám a občanským sdružením. Teď společně s ministerstvem zdravotnictví navrhuje vládě znovu vybudovat „záchytky“ ve městech s více než 100 000 obyvateli. Jejich obnovení navrhoval již pár měsíců po jejich zrušení hlavní expert ministerstva zdravotnictví Jevgenij Brjun. Argumentoval mimo jiné tím, že alkoholiků je v Rusku podle úředních údajů nejméně 1,7 milionu a dalších 1,3 milionu lidí svou závislost tají, nemluvě o tom, že asi dvě pětiny Rusů a Rusek prostě příliš pijí. První zařízení ve smyslu „záchytky“ se v Rusku objevilo už v roce 1902 jako útulek, kde podnapilí mohli přijít k sobě, místo aby zmrzli na ulici. V roce 1940 „záchytky“ přešly pod ministerstvo vnitra v čele s obávaným Lavrentijem Berijou a byly součástí represivního systému. Záchytky se natolik staly prvkem ruského života, že se dostaly i na stránky knih a na plátna kin. Například film „A když se ráno probudili…“, natočený podle povídky Vasilije Šukšina, je založen na vyprávění osmi lidí – od traktoristy po profesora, kteří se ráno probudí na záchytce a pokoušejí se rozpomenout, jak se tam dostali.
R