Dojičky krav, které se nakazí kravskými neštovicemi, jsou odolné proti nákaze pravými neštovicemi,“ řekl koncem 18. století britský praktický lékař Jenner a aplikoval malému chlapci pod povrch kůže látku infikovanou virem kravských neštovic (vaccinia). Poprvé tak „očkoval“ člověka proti chorobě, jež do té doby zabíjela. O sto let později použil Louis Pasteur stejně a se stejným výsledkem oslabený virus vztekliny. V minulém století se paleta chorob, proti nimž se lze takto bránit, značně rozšířila a rozšiřuje se dál. Očkování zůstává mimořádně účinnou obranou proti infekčním chorobám a může být i prevencí některých onkologických onemocnění. Ročně zachrání životy milionů lidí.
Co se dostane pod kůži
Očkováním je organismu dodán tzv. antigen (látka pro tělo rozeznatelná jako cizí, je schopno si vůči ní vyrobit protilátky), tvořený neživými či oslabenými viry či bakteriemi, případně jejich částmi. Vytvořením protilátek vzniká v organismu imunita proti příslušnému – nebo příslušným – onemocněním.
Podání očkovací látky aktivuje na různých úrovních imunitní systém. Aktivizace je to přirozená a děje se v rámci tělu vlastních procesů. Oproti fámám, které kolem očkování kolují, nejde o žádnou mimořádnou zátěž, každé očkování fakticky příznivě stimuluje imunitní systém.
Očkovací kalendář
V Česku je povinné základní očkování. Již v porodnici je novorozenec očkován vakcínou proti tuberkulóze. Dále je dítě očkováno proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, černému (dávivému) kašli, žloutence typu B, obrně, záškrtu a tetanu a proti onemocněním vyvolaným původcem Haemophilus influenzae typu B.
Proti žloutence typu B bylo povinné očkování dětí zavedeno v roce 2001, očkováni jsou kojenci a dvanáctiletí školáci. Od letošního ledna bylo dětem zpřístupněno očkování proti invazivním onemocněním a akutnímu zánětu středního ucha způsobeným Streptococcus pneumoniae, které je dobrovolné, ale hrazené. Další velmi užitečná a leckdy život a zdraví zachraňující očkování, jako například proti klíšťové encefalitidě, meningokovým a pneumokokovým infekcím, rakovině děložního čípku, žloutence typu A, vakcinami na cesty či proti chřipce povinná nejsou a pojišťovny je zpravidla nehradí.
Reálné důvody proti
Mezi oblíbené pověry patří názor, že očkovat se smějí nechat pouze zcela zdraví lidé. Naopak, řada druhů očkování je zachraňující právě pro chronicky nemocné.
Skutečnými kontraindikacemi mohou u většiny vakcín někdy být zejména akutní horečnatá onemocnění a poměrně vzácná alergie na některou ze složek vakcíny.
Důvodem proti očkování není rýma (ani jako sezonní alergie), lehký kašel, nehorečnatý průjem či některá lokální infekce. Přesto by měl indikaci vždy posoudit očkující lékař.
PREVENCÍ NECHRÁNÍME JEN SEBE
„V případě očkování jde o víc než o ochranu zdraví v rámci rodiny. Jde také o prevenci vůči okolí, sousedům, spolupracovníkům, ostatním dětem v kolektivech. Ne každý si uvědomuje, že když nechá očkovat své dítě, nepřímo tak chrání před infekcí i děti, které nemohly být očkovány například z důvodu nemoci či alergie,“ vysvětluje doc. MUDr. Roman Chlíbek, Ph. D., vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP.
Lékaři by se mnohem raději věnovali prevenci než léčbě infekční nemoci, která se na dítěti, ale i dospělém může podepsat jakkoli.