Nestabilita páteře se vyznačuje neúměrným zvýšením rozsahu pohybů mezi obratli či jejich vzájemným posunem. Dotyční následkem toho zaznamenávají v této oblasti bolest. Ta bývá popisována jako ostrá a při pohybu se může zhoršovat. V závažnějších případech mohou být utlačovány nervové struktury a v důsledku toho se projevit potíže s dolními končetinami. V nejhorším mohou problémy vést k poruše chůze, močení či vyprazdňování.
Operace bývá zpravidla zvažována až jako poslední možnost. Nejdříve se volí konzervativní léčba, která zahrnuje rehabilitaci, obstřiky nebo podání léků. Samotná operace bederní páteře tkví v sešroubování obratlů, úpravě jejich postavení a zajištění podmínek pro jejich srůst. Potýká-li se pacient s útlakem nervových struktur, dochází během zákroku k jejich uvolnění.
Operace bederní páteře se provádí za účelem obnovit její funkci jakožto opory a ustálit pohyb či posun problematických obratlů. Jako každý chirurgický zákrok s sebou však nese i určitá rizika, se kterými je dobré se před zákrokem seznámit. Pacienti jsou po zákroku z nemocnice propuštěni většinou do týdne a předtím poučeni o cvičeních a režimových opatřeních, která tvoří podstatnou část rekonvalescence.
Její průběh se nicméně může u každého trochu lišit. Proto se obracíme na vás, kteří jste tuto operaci podstoupili, jestli byste se s ostatními v komentářích nepodělili o to, jak ve vašem případě konkrétně rekonvalescence probíhala.
po operaci jsem půl roku strávila na neschopence, dalších pět měsíců chodila o berlích. Teď si troufám říct, že se mi noha vrátila na 95% své předchozí funkčnosti. Ale stálo to za to, předtím jsem byla úplně na odpis, bolest jak kráva, až operace přinesla úlevu, ten pocit se nedá popsat
u mě problémy s páteří začly po bouračce a to né hned, ale až tak po roce. Doktor mi radil jít na operaci a zpevnit jí šrouby, ale nedal jsem se a zavrhl to.Místo toho jsem se dal na cvičení a postupně se to spravilo samo od sebe, jen noha mě občas neposlouchá a je citlivější
tak to rád slyšim, že to šlo i bez ní. Ta operace mi nahání strach, dočetl jsem se totiž, že mezi riziky se objevuje i erektilní dysfunkce… to bych snad radši nechodil než tohle...
já se řídila tím, co mi v nemocnici ukázala sestřička. Takže posilování všeho druhu, hlavně břicho, zadek, lehce nohy. Taky různý cviky s overbalem. Možná je dobré zmínit i to, čemu se naopak vyhnout - předklánění, sezení nebo prudkým pohybům.
Operací to nekončí, záleží poté hodně na vás, jak k celé situaci přistoupíte. Chtělo by to kompletně změnit životní styl, nespoléhat se jen na různá lékařská ošetření (operace, opichy atd.), které mají pouze krátkodobý účinek. Hlavně vytrvat
To máte naprostou pravdu. Operace je takovým prvním krokem, pak je řada na samotném pacientovi. Po ní sice musíte zůstat v klidu, pak byste ale měli být aktivnější, zkracovat dobu sezení atp. Po operaci bych rozhodně zvážila navazující lázeňský pobyt, na který po takovémhle typu zákroku máte nárok
Kdo chce regeneraci podpořit něčím dalším mimo cvičení, může zkusit některý z těchle vitamínů: B6 a B 12. Oba je najdete v milgammě
operačka bez komplikací, rychle jsem se zotavovala, jediné co, tak že mě zlobilo kulhání. Ta noha prostě nebyla tak silná jako ta druhá.. úplný cit se mi do ní už nikdy nevrátil...
ono by bylo dobré zmínit, jak dlouho po operaci se to dělo a za jakých okolností. Normálně trvá plus mínus 3 měsíce, než se nerv zregeneruje. Když se navíc poraní, ne že je jen utlačovaný, tak to může trvat o dost déle, klidně víc jak rok.
Dobrý den.
V kolika letech jste, výkon absolvovala?
Já po operaci dost zhubla, už to mělo podle mě na potíže pozitivní účinek. Dělala jsem hlavně různé cviky na břicho, abych ho zpevnila, a taky se soustředila na správné dýchání