Rakovina prostaty se obvykle řeší chirurgicky. Kromě klasické operace jsou k dispozici moderní metody

Co je prostata?

Prostata (předstojná žláza) je přídatná pohlavní žláza u mužů. Nachází se na spodní straně močového měchýře a je obklopena močovou trubicí. U zdravého muže by neměla být větší než vlašský ořech. Úkolem prostaty je pak produkce semenné tekutiny, která poskytuje výživu spermiím. Tento sekret tvoří 25–30 % objemu ejakulátu.

Prostata se u mužů vyvíjí již před narozením. Po porodu dosahuje hmotnosti 3–5 gramů. Významně začne růst až v období puberty, přičemž u mladého muže ve věku kolem 20 let pak váží 20–40 gramů. Prostata má ovšem sklony k nejrůznějším změnám a může se během života zvětšovat. V extrémním případech může vážit až 200 gramů. [1, 2, 3]

Kdy je nutná operace prostaty?

Stav, kdy dochází k pomnožení vazivových a svalových vláken a celkovému zvětšení objemu prostaty, lékaři označují jako benigní hyperplazie prostaty (BHP). Jde o jeden z nejčastějších zdravotních problémů, který trápí mužskou část populace. Ve věkové skupině 70 let má zvětšenou prostatu až 90 % mužů.

Jen u 5–10 % pacientů ovšem způsobuje zvětšená prostata tak značné problémy, že se přistoupí k chirurgické léčbě. Mnohem závažnější indikací k operaci je karcinom prostaty. V tomto případě už se jedná o maligní onemocnění, při kterém se u většiny pacientů přistupuje k chirurgickému odstranění nádoru. [4, 5, 6]

Rakovina prostaty: operace, nebo ozařování?

U většiny případů karcinomu prostaty se přistupuje rovnou k operaci. Je to vhodné hlavně u pacientů, kteří mají nádor lokalizovaný, což znamená, že se omezuje čistě na prostatu. Někdy je ovšem nutné odstranit i spádové lymfatické uzliny, do kterých se mohou nádorové buňky rozšířit. Chirurgická léčba se často doplňuje ozařováním. Zde mají lékaři na výběr hned ze dvou přístupů:

• zevní radioterapie – ozařování přes kůži, vhodné u lokalizovaných nádorů,
• brachyterapie – vnitřní ozařování, kdy jsou do prostaty zavedena radioaktivní zrna.

Ozařování po operaci prostaty je doplňkem chirurgické léčby, neboť zvyšuje šanci na trvalé vyléčení. Jen u mála pacientů se ovšem provádí ozařovaní bez operace. [7, 8, 9]

Metody operace prostaty

Zatímco v minulosti měli lékaři jen omezené možnosti, co se týče chirurgických zákroků, dnes se dostávají do popředí moderní metody využívající laser a také robotické operace.

Klasické operace prostaty:

• otevřená radikální prostatektomie – radikální odstranění prostaty skrze řez, který je veden od pupku až ke stydké kosti (případně mezi konečníkem a šourkem), kromě prostaty lze odebrat i lymfatické uzliny,
• laparoskopická operace prostaty – k provedení operace stačí několik menších řezů, do kterých jsou zavedeny chirurgické nástroje a kamera, jde o méně invazivní zákrok,
• operace prostaty TURP – transuretrální resekce prostaty je endoskopický výkon, při kterém je do močové trubice zaveden endoskop pro odstranění prostatické tkáně, lidově se tomuto zákroku říká „operace prostaty frézováním“.

Moderní operace prostaty:

• robotická operace prostaty – probíhá podobně jako klasická laparoskopie s tím rozdílem, že operatér operuje prostřednictvím speciálních robotických nástrojů, využívá se hlavně u zhoubných nádorů,
• fotoselektivní vaporizace prostaty (PVP) – operace prostaty zeleným laserem, jde o minimálně invazivní metodu, která je vhodná u pacientů s mírně až středně zvětšenou prostatou,
• operace prostaty HoLEP – moderní laserová operace prostaty využívající holmiový laser, slouží pouze k odstranění zbytnělé části prostaty, není vhodná při léčbě karcinomu. [10, 11, 12, 13]

Rekonvalescence po operaci prostaty

Doba rekonvalescence se může u každého pacienta trochu lišit. Kromě celkového zdravotního stavu záleží i na tom, jaký typ zákroku byl proveden. Například u TURP je možný návrat k běžnému životu přibližně do 2 týdnů. Plná fyzická zátěž je doporučována ale až po 2 měsících. U laserových operací trvá rekonvalescence přibližně 6 týdnů. Nejdéle se pacienti zotavují logicky po otevřené radikální operaci.

Aby toho nebylo málo, lékaři někdy předepisují lázně po operaci prostaty, což může urychlit proces hojení. Obvykle se však jedná o onkologické pacienty.

Cviky po operaci prostaty

Aby se pacient vyvaroval potížím s únikem moči, doporučuje se začít s rehabilitací a cvičením. Mezi vhodné cviky na posílení pánevního dna po operaci prostaty patří:

• Kegelovy cviky,
• Pelvicore technika.

Dieta po operaci prostaty

Po operaci prostaty není potřeba držet nějaké speciální nebo přísné diety. Vhodné je spíše dodržovat obecné zásady zdravého stravování a omezit příjem některých potravin, se kterými by to neměl přehánět ani zdravý člověk. Patří sem třeba:

• živočišné tuky,
• pálivé pokrmy,
• káva, čaj a kofeinové nápoje obecně,
• alkohol. [14, 15, 16, 17]

Přečtěte si také:

Bolest varlat mohou způsobit infekce i ledvinové kameny. Jak to poznat?

Potíže po operaci prostaty

Operace prostaty představuje závažný zásah do urogenitálního ústrojí a může zanechat nepříjemné následky. Mezi poměrně běžné komplikace po operaci prostaty patří inkontinence či erektilní dysfunkce.

Únik moči po operaci prostaty

Inkontinence po operaci prostaty je bohužel poměrně častou komplikací, se kterou se pacienti setkávají. Po operacích nezhoubných nádorů prostaty jí trpí přibližně jen 1 % pacientů, ovšem u zhoubných nádorů jde až o 20 %. U některých tyto potíže samovolně vymizí spolu se zhojením, u části ale mohou přetrvávat i déle než rok po operaci. Tento typ úniku moči se označuje jako stresová inkontinence. [18, 19, 20]

Sex po operaci prostaty

Další častou komplikací jsou poruchy erekce po operaci prostaty. Týká se to hlavně pacientů s karcinomem prostaty, u kterých byla provedena radikální prostatektomie. Při ní totiž často dochází k poranění okolních nervů. Tito pacienti mnohdy podstupují ještě ozařování, hormonální terapii a další léčebné procedury. To vše patří mezi faktory, které mohou kvalitu erekce negativně ovlivňovat.

Určitý stupeň erektilní dysfunkce se dostavuje po operaci prakticky vždy. Pokud byla operace provedena šetrnou metodou, je zde vysoká šance, že se erekce vrátí do normálu. Její kvalitu lze podpořit užíváním vasoaktivních preparátů ve formě tablet. Pokud nejsou dostačující, existují i další možnosti:

• injekce či čípky aplikované před stykem do penisu,
• vakuové pumpy,
• penilní implantáty. [21, 22, 23, 24]

Zdroje: pcf.org, nhs.uk, healthline.com, cancer.org, webmd.com, cancercouncil.com.au, hopkinsmedicine.org, nih.gov, cus.cz, urologiepropraxi.cz, rozhlas.cz, ftn.cz, nzip.cz, linkos.cz, pharmanews.cz