Osteoporóza postihuje 3/4 milionu obyvatel našeho státu a představuje problém nejen zdravotní, ale také společenský, finanční a politický. Komplikace zlomenin, jež jsou důsledkem neléčené osteoporózy, totiž s sebou přinášejí výrazně vyšší náklady než její včasná léčba. Z hlediska počtu diagnostikovaných a léčených pacientů je Česká republika v rámci Evropy stále na jednom z posledních míst, přestože jsou k dispozici odborníci na tuto problematiku.
„Nedaří se nám bohužel prosadit, aby do prevence a jednoduchých, laciných vyšetřovacích metod šel dostatek finančních prostředků, které by ušetřily náklady spojené s léčbou následků osteoporózy. Potýkáme se také s nedostatkem osteologických ambulancí a nedaří se nám tuto síť rozšířit. Máme nedostatek diagnostických přístrojů, přičemž pojišťovny nám nechtějí nasmlouvat další,“ stěžuje si předseda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc. Důvodem tohoto neutěšeného stavu je podle něj to, že osteoporóza je regulačními orgány vnímána jako problém, který není závažný, respektive jako normální projev stáří, se kterým není třeba nic dělat.
Zlomeniny v postmenopauze
Osteoporóza však zdaleka není onemocněním pokročilého věku. Asi u třetiny žen se osteoporóza rozvíjí velmi rychle po přechodu, tedy přibližně po 50. roce života. Typicky se v tomto věku projeví například zlomeninou předloktí po pádu. Dále se vyskytují kompresivní zlomeniny obratlů spojené s postižením mnoha životních funkcí. Naopak zlomeniny krčku stehenní kosti se objevují až v pokročilejším věku. Typ zlomenin je totiž vázán na typ kosti, dříve jsou postiženy kosti trabekulární, později kortikální.
„Zde bych chtěl apelovat na kolegy ortopedy a chirurgy, aby v případě takové zlomeniny u ženy v postmenopauze, zejména při nepřiměřeném úrazovém ději, jako je pád ze stoje, mysleli na možnost osteoporózy a odeslali pacientku na vyšetření. Běžný rentgenový snímek totiž obvykle neodhalí prořídnutí kostní hmoty, na to je třeba provést denzitometrické vyšetření. Včasná léčba pak může zabránit dalším zlomeninám,“ upozorňuje profesor Palička.
Sekundární osteoporóza
Vedle postmenopauzální osteoporózy je třeba myslet i na pacienty s některými chorobami, jež mohou být příčinou sekundární osteoporózy. Patří sem především endokrinní a metabolické choroby, poruchy výživy či zánětlivá revmatická onemocnění. Tento typ osteoporózy také nabývá na významu s nárůstem spotřeby „rizikových“ farmak. Jde zejména o glukokortikoidy, některá antiepileptika, antikoagulancia, antidepresiva či inhibitory protonové pumpy.
Diagnostika a prevence
Pro prevenci zlomenin a jejich komplikací je třeba osteoporózu včas diagnostikovat a včas zahájit léčbu. Světová osteoporotická organizace vyvinula jednoduché dotazníkové metody, jež mohou pomoci vytipovat rizikové ženy s cílem poskytnout jim preventivní nástroje zamezující vzniku zlomenin. Jedná se zejména o úpravu jídelníčku a životního stylu. Základem diagnostiky je kostní denzitometrie, pomocnými metodami jsou FRAX (stanovení rizika vzniku osteoporotických zlomenin) a nové softwarové programy.
Individualizovaná léčba
Léčba osteoporózy je individualizovaná a liší se v závislosti na věku, příčině a průběhu onemocnění. Základem zůstává paušální podávání vitaminu D a vápníku, dle indikací se pak využívá antiresorpční léčba (estrogeny, kalcitonin, bisfosfonáty), eventuálně léčba osteoanabolická, která si našla své místo především u glukokortikoidy indukované osteoporózy.
Od loňského roku je u nás k dispozici také cílená léčba – monoklonální protilátka denosumab. „Dosavadní zkušenosti s tímto biologickým lékem jsou pozitivní. Léčebný efekt je velmi dobrý, výhodou je rovněž jeho cílený účinek a lepší compliance pacientů. Podává se totiž jen jednou za půl roku injekčně v ordinaci osteologa,“ uvádí profesor Palička. Další cílené léky by se podle něj mohly objevit na evropském trhu v příštím roce.
Vzdělávání v klinické osteologii
S cílem zajistit kvalitní osteologickou péči v naší zemi Společnost pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP před 3 lety iniciovala vznik nástavbového oboru (certifikovaného kurzu) Klinická osteologie. Vstup do oboru je umožněn lékařům většiny klinických odborností, kteří mají povinnost absolvovat 12měsíční přípravu na akreditovaném pracovišti. Důraz je přitom kladen na multidisciplinární přístup k problematice metabolických onemocnění kostí.
„Zájem o tento obor je poměrně velký. Za poměrně krátkou dobu již atestovalo několik desítek lékařů, kteří nadále působí ve svém oboru a navíc se dobře orientují v osteologii. Po dlouhém boji se podařilo dostat klinickou osteologii i do seznamu klinických výkonů, takže si je kliničtí osteologové mohou vykazovat. Usilujeme ještě o to, aby tito lékaři mohli také předepisovat léky na osteoporózu, stejně jako ortopedi, revmatologové, endokrinologové, internisté a gynekologové,“ dodává Vladimír Palička.
Osteologové již léta úspěšně spolupracují s revmatology a praktickými lékaři, s nimiž připravili doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu osteoporózy. V jiných oborech je spolupráce více individuální. Především gynekologové by se podle profesora Paličky měli u svých pacientek více zajímat o problematiku osteoporózy, zejména v případech předčasné menopauzy, a včas je odeslat na osteologické vyšetření.
Prof. Vladimír Palička.