Nemocní byli randomizováni na léčbu otamixabanem v pěti různých dávkách a na kontrolní skupinu léčenou nefrakcionovaným heparinem s antiagreganciem eptifibatidem. Primárním výstupem studie byl kompozit smrti, infarktu myokardu, urgentní revaskularizace či nutnost podání inhibitoru IIb/IIIa. V kontrolní skupině k některé z těchto komplikací došlo u 6,2 % nemocných, zatímco v otamixabanové skupině to bylo od 7,2 % (nejnižší dávka) až po 3,6 % (druhá nejvyšší dávka).
Rameno studie s nejnižší otamixabanovou dávkou bylo brzy ukončeno. Se vzrůstající dávkou otamixabanu rovněž narůstalo procento krvácivých komplikací (od 1,6 % u nejnižších dávek až po 5,4 % v dávce nejvyšší; kontrolní skupina: 2,7 %). Pro klinické použití se jako nejvhodnější jevilo podání otamixabanu ve středně vysoké dávce, které bylo dobře účinné a přitom mělo srovnatelný bezpečnostní profil s kontrolní skupinou. Uvidíme, co přinesou výsledky studie fáze 3.
Lancet, 2009, 374, p. 787-795