Otazníky kolem čerpání mateřské dovolené

Doba mateřské dovolené a rodičovské je ve své podstatě z pohledu zákoníku práce (ZP) překážkou v práci, stejně jako doba dočasné pracovní neschopnosti. V ZP je proto z důvodu lepší systematiky zařazena do § 191 mezi důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance a podrobně pak upravena v § 195 až § 198. Právní úprava poskytování mateřské a rodičovské dovolené zůstala v intencích právní úpravy zavedené do starého ZP č. 65/1965 Sb. při jeho první euronovele v roce 2000, kdy se do právní úpravy transponovala směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICEF, CEEP a EKOS. Ustanovení § 195 ZP upravuje maximální a minimální délku mateřské dovolené, včetně určení okamžiku nástupu této dovolené. V souvislosti s porodem a péčí o dítě náleží zaměstnankyni mateřská dovolená ve stanoveném rozsahu, tj. v délce 28 týdnů, popř. 37 týdnů, porodí-li žena dvě nebo více dětí. O poskytnutí mateřské dovolené nemusí žena žádat, postačí, že zaměstnavateli oznámí nástup této dovolené na předepsaném tiskopise potvrzeném příslušným lékařem. Doba mateřské dovolené je ve smyslu § 195 ZP dobou pracovního volna, které je zaměstnavatel povinen omluvit. Mateřská jen pro ženu Zaměstnankyně nastupuje mateřskou dovolenou zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem. Vyčerpáli zaměstnankyně před porodem méně než 6 týdnů proto, že porod nastal dříve, ne