Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit. Tuto právní úpravu obsahuje § 91 ZP.
Vzhledem k tomu, že dále platí, že opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnost nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací, je zaměstnavatel, u kterého působí odborová organizace, povinen nařízení práce na dny pracovního klidu projednat s odborovou organizací.
Hned úvodem je třeba zdůraznit, že však není žádným právním předpisem stanoveno, že nepřetržitý odpočinek v týdnu musí u každého zaměstnance připadat na sobotu a neděli, důkazem, že tomu tak není, jsou zaměstnanci v nerovnoměrně rozvržené pracovní době.
V den nepřetržitého odpočinku v týdnu lze zaměstnanci nařídit jen tyto nutné práce, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
naléhavé opravné práce,
nakládací a vykládací práce,
inventurní a závěrkové práce,
práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
práce v dopravě,
krmení a ošetřování zvířat.
Vzhledem k tomu, že zdravotnictví je přímo vyjmenováno mezi výše uvedenými výjimečnými pracemi, které lze nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku, je pro nás toto téma zajímavé.
Ve svátek lze zaměstnanci nařídit mimo uvedené práce jen práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné ke střežení objektů zaměstnavatele. Které dny jsou prohlášeny za svátky a které za ostatní dny pracovního klidu, upravuje zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech.
Ke státním svátkům patří: 8. květen – Den osvobození od fašismu (1945), 5. červenec – Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, 6. červenec – Den upálení mistra Jana Husa, 28. září – sv. Václav, 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu, 17. listopad – Den boje studentů za demokracii.
Ostatními dny pracovního klidu jsou vedle dnů nepřetržitého odpočinku v týdnu:
1. leden – Nový rok, Pondělí velikonoční, 1. květen – Svátek práce, 24. prosinec – Štědrý den, 25. prosinec – 1. svátek vánoční, 26. prosinec – 2. svátek vánoční.
Upozornění: Odchylně od obecného počítání času v kalendářní den, který začíná 00.01 hodinou a končí 24.00 hodinou, je třeba upozornit na začátek dne pracovního klidu u zaměstnavatelů s nočními směnami. Podle § 91 odst. 6 ZP platí, že den pracovního klidu začíná hodinou odpovídající nástupu směny, která v pracovním týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Tato zásada se může použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohod a pro zjišťování průměrného výdělku.
Příklad: Jestliže u zaměstnavatele podle rozvrhu směn nastupuje první směna v týdnu
do práce v pondělí v 6 hodin, pak den pracovního klidu u tohoto zaměstnavatele začíná v 6 hodin příslušného kalendářního dne a končí v 6 hodin následujícího kalendářního dne (např. 1. leden – Nový rok začíná u zaměstnavatele v 6 hodin ráno a končí v 6 hodin 2. ledna).
Výklad § 90 ZP v praxi též nečiní větší problémy, neboť je notoricky známo, že v den pracovního klidu a ve svátek se nepracuje.
Komplikace někdy nastává v případě, kdy zaměstnanci ve svátek (např. o Vánocích) pracovat musejí, neboť pracují např. v nepřetržitém provozu nebo při ostraze objektů. Zde podle právní úpravy § 115 ZP je třeba odlišovat situaci, kdy zaměstnavatel zaměstnanci za tuto práci poskytuje náhradní volno nebo příplatek. Sama Evropská sociální charta zaručuje zaměstnancům právo na placené volno v době veřejných svátků a stanoví, že za práci, kterou je nutno konat v době veřejných svátků, přísluší zaměstnanci přednostně placené náhradní volno a až v případě, že se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou, příplatek za práci ve svátek místo poskytnutí náhradního volna nejméně ve výši průměrného výdělku. Z toho důvodu i naše právní úprava upřednostňuje poskytování náhradního volna za práci ve svátek před poskytováním příplatku.
V praxi mohou nastat tři situace:
zaměstnanec v den svátku odpracuje směnu a zaměstnavatel mu poskytne náhradní volno, to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce,
zaměstnanec v den svátku pracuje a zaměstnavatel se s ním dohodl na poskytnutí příplatku ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna,
zaměstnanec v den svátku měl pracovat, ale směna odpadla v důsledku omezeného provozu a pak se tato doba posuzuje jako výkon práce a započítává do stanovené týdenní pracovní doby.
Za situace, kdy práce ve svátek je zároveň prací přesčas, je třeba dodržet podmínky dané zákonem pro oba vlivy. Za práci ve svátek, která je zároveň prací přesčas, může zaměstnavatel poskytovat dva dny náhradního volna (jeden z titulu práce ve svátek a jeden z titulu práce přesčas) nebo dosaženou mzdu a příplatek nejméně ve výši 125 % průměrného výdělku.
Pro úplnost je třeba dodat, že zaměstnanci, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele (tzv. domáčtí zaměstnanci), ale podle dohodnutých podmínek pro zaměstnavatele vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje podle výslovné úpravy § 317 písm. c) ZP, příplatek za práci ve svátek nepřísluší, i kdyby v konkrétní den ve svátek skutečně pracoval.
Dotaz 1: Zaměstnankyně V. M. u zaměstnavatele provozujícího podnikatelskou činnost pracovala ve svátek 5. července po dobu osmi hodin. Jak je to s náhradou mzdy a s volnem za svátek?
Za tuto práci zaměstnavatel dotyčné zaměstnankyni poskytne mzdu, kterou prací dosáhla, a náhradní volno v rozsahu osmi hodin. Toto volno jí musí být poskytnuto nejpozději do 31. října nebo v jiném se zaměstnankyní dohodnutém termínu. Za den, kdy bude čerpat náhradní volno a nebude pracovat, poskytne zaměstnavatel zaměstnankyni náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Mezi zaměstnankyní a zaměstnavatelem však může dojít k dohodě, na základě které nebude zaměstnankyně náhradní volno čerpat, ale dostane k dosažené mzdě příplatek nejméně ve výši průměrného výdělku.
Dotaz 2: Některým našim zaměstnancům (zaměstnavatel provozuje podnikatelskou činnost) připadl svátek 24. prosince na jejich obvyklý pracovní den, kdy měli pracovat. Zaměstnavatel však nařídil, že o vánočních svátcích se pracovat nebude. Jak je to s náhradou mzdy v tomto případě?
Vzhledem k tomu, že v den tohoto svátku dotyční zaměstnanci nepracovali, přestože podle harmonogramu směn pracovat měli, mají právo za tento svátek na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.
Dotaz 3: Zaměstnankyně pracuje v administrativě a má stanovenou měsíční mzdu. Jak to bude s její mzdou v měsíci květnu 2014, kdy dva svátky (1. 5. a 8. 5.) připadnou na dny, kdy měla pracovat?
Mzda dotyčné zaměstnankyně se nezmění. Počet svátků v měsíci neovlivňuje její stanovenou měsíční mzdu.
Dotaz 4: Je možno, aby mi zaměstnavatel nařídil práci přesčas na svátek?
Pokud se týká nařizování práce přesčas ve svátek, platí zásada, že ani § 91 ZP, ani žádné jiné ustanovení výslovně nevylučuje možnost nařídit práci ve svátek. Ustanovení § 91 ZP vyjmenovává pouze věcně okruh prací, které zaměstnavatel může nařídit i v den nepřetržitého odpočinku v týdnu a ve svátek. Nerozlišuje však, jestli se tato nařízená práce koná v rámci stanovené týdenní pracovní doby, nebo jestli se jedná ještě navíc o práci přesčas. Proto pokud zaměstnavatel například z důvodu nějaké havárie potřebuje zaměstnanci nařídit práci ve svátek, může tak učinit, neboť se jedná o naléhavou opravnou práci, a to § 91 odst. 3 ZP připouští. Jestli se jedná o práci přesčas, je třeba posoudit v návaznosti na harmonogram směn. V zásadě to však je možné.
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
Právní úprava nepřetržitého odpočinku v týdnu
je obsažena v § 92 ZP. Je to tzv. transpoziční ustanovení převzaté z čl. 5 původní směrnice Rady č. 93/104/EC a nelze se od něj odchýlit.
Podle § 92 ZP je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý odpočinek mladistvého zaměstnance nesmí činit méně než 48 hodin. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.
Podstata celé úpravy nepřetržitého odpočinku v týdnu spočívá v zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců. To je „červená nit“, která se prolíná všemi směrnicemi zemí ES – zajistit prevenci zaměstnanců před riziky plynoucími z pracovního procesu a chránit jejich zdraví. Z toho důvodu byl také původní limit 32 hodin nepřetržitého odpočinku v týdnu
zavedený do zákoníku práce již v roce 1968 v roce 2000 prodloužen na 35 hodin a byl zcela nově zaveden limit nepřetržitého odpočinku pro mladistvé zaměstnance.
Záměrně však není stanoveno jako podmínka, že pro každého zaměstnance musí být i sobota pravidelným dnem volna. Důvodem je skutečnost, že by to u řady zaměstnavatelů (především v obchodě a službách, jako je např. zdravotnictví) bylo nemožné. Nicméně i tak je třeba vzít v úvahu, že 35 hodin zákonem zaručených je de facto jeden a půl dne volna v týdnu, takže v praxi na něj musí připadnout i část soboty.
Podle § 92 odst. 2 ZP v případech uvedených v § 90 odst. 2 ZP, tj.:
v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
v zemědělství,
při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních, v telekomunikacích a poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociální péče,
u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,
při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let pouze tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.
Vzhledem k tomu, že podle § 99 ZP platí, že opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnost nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci je zaměstnavatel povinen předem projednat s odborovou organizací, platí, že působí-li u zaměstnavatele odborová organizace, je povinen s ní práci ve dny nepřetržitého odpočinku v týdnu projednat. V zemědělství může být dohodnuto (což znamená buď v kolektivní smlouvě sjednáno, nebo se zaměstnancem přímo dohodnuto) poskytnutí nepřetržitého odpočinku tak, že za období tří týdnů bude tento odpočinek činit celkem alespoň 105 hodin. Znamená to tedy, že může být dohodnuta i jiným způsobem přímo dohoda se zaměstnancem v pracovní smlouvě či na základě jiné dohody včetně inominátní smlouvy.
Kdyby tedy zaměstnavatel poskytl zaměstnanci první týden nepřetržitý odpočinek v rozsahu pouze 24 hodin, druhý též v rozsahu 24 hodin, musel by mu třetí týden poskytnout volno v rozsahu minimálně 57 hodin.
Upozornění: Je třeba upozornit, že ZP zaručuje i zaměstnancům podnikatelské sféry příplatek za práci v sobotu a neděli. Podle § 118 ZP platí, že za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku a že při výkonu práce v zahraničí může zaměstnavatel poskytovat příplatek místo za práci v sobotu a v neděli za práci ve dnech, na které podle místních podmínek obvykle připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu.
Zaměstnancům nepodnikatelské sféry vyjmenovaným v § 109 odst. 3 ZP přísluší příplatek za práci v sobotu a neděli podle § 126 ZP, a to ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku.
Tyto příplatky kompenzují zaměstnanci zásah do osobního života, resp. do života jeho rodiny. Poskytuje se za kalendářní sobotu a neděli bez ohledu na to, zda jsou tyto dny podle rozvrhu směn současně dny jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu.
Dotaz 1: Zaměstnankyně O. M. pracuje pravidelně i v sobotu od 6 do 12 hodin a v pondělí nastupuje už v 6 hodin ráno. Její odpočinek v týdnu začíná tedy až v sobotu ve 12 hodin, stačí to? Nevyžaduje zákon dva dny volna?
Ne, zákon vyžaduje minimálně 35 hodin nepřetržitého odpočinku v týdnu. Nepřetržitý odpočinek v týdnu od 12 hodin v sobotu do 6 hodin v pondělí představuje 42 hodin souvislého volna, takže zákonný limit nepřetržitého odpočinku v týdnu je splněn.
Dotaz 2: Zaměstnankyně S. D. v sobotu pracovala z důvodu náhrady za nemocnou kolegyni a její nepřetržitý odpočinek v týdnu činil pouze 30 hodin. Kolik hodin musí činit jeho příští nepřetržitý odpočinek v týdnu?
Další týden musí však mít odpočinek v délce 40 hodin, neboť délka odpočinku musí být v období dvou týdnů 70 hodin (30 hodin z předcházejícího týdne a 40 hodin v daném týdnu, které zbývají do 70 hodin).
R