V medicíně se termín PACS (Picture Archiving and Communication System) objevil ve světě před více než 20 lety. Čeští lékaři (zpočátku hlavně radiologové) se s ním před dvěma desítkami let teoreticky seznamovali na světových sjezdech a konferencích.
PACS je složitý počítačový systém, původně vyvinutý americkou firmou ICON Medical Systems, který umožňuje archivovat nejen texty ale současně i obrazy, které vznikají v lékařských přístrojích při různých medicínských vyšetřeních. Tyto obrazy dokáže systém upravovat, kryptovat (kódovat), komprimovat, ukládat na vzdálená místa a pak je opět vyhledávat, odesílat na místo vyžádání a to vše v dokonalé kvalitě a rychlosti, bez ztráty informace. Tak je možno po počítačové síti poslat např. z nemocnice ve Spojených státech do nemocnice v Rakousku obraz z CT vyšetření pacientky XY a během několika desítek sekund se současně otázat rakouského lékaře, který si obraz vyžádal, zda neshledává na vyšetření žádný patologický nález. Stejně tak lze poslat např. obraz z gastroskopického vyšetření i obraz z mikroskopu patologa, který chce ve vzdálené zemi (anebo v sousední nemocnici, která je třeba jen 400 metrů vzdálená) konzultovat s kolegou svůj nález. Lékařských přístrojů, které tvoří obraz vyšetřovaného orgánu nebo tkáně, je celá řada. Informační systém digitálních obrazových informací slouží ke konzultacím, výuce i výzkumu. Obecně mluvíme o TELEMEDICÍNĚ. Od roku 1992 je komunikačním standardem pro snímání a přenos v digitálním formátu v medicíně tzv. DICOM 3.0 (Digital Image and Communications in Medicine). Postupem let pak jeho novější varianta DICOM 3.1.
Časové údobí od prvého zjištění a seznámení se s tím, že zase něco dobrého ve světové medicíně existuje, až po aplikaci téhož v ČR, odpovídá jedné lidské generaci. Zodpovědní se vymlouvají na nedostatek financí, lékaři na český šlendrián a pomalost, která ke slovanské povaze prostě patří. Proto už od prvních instalací PACS v západních zemích před čtvrtstoletím, existují i v ČR již první vlaštovky, které telemedicínské technologie budují. Jeden z prvních, již fungujících systémů, má nemocnice v Mladé Boleslavi. Masarykův onkologický ústav (MOÚ) se myšlenkou telemedicíny - nejprve v metropolitní síti několika brněnských nemocnic - zabývá více než rok. Na radiologickém oddělení MOÚ jsme měli možnost si uživatelsky vyzkoušet prohlížeče dvou zahraničních firem. Obě mají zastoupení v ČR. Z pohledu radiologa jsou tyto produkty značně rozdílné.
1. systém české firmy AMIS (v návaznosti na původní italský systém RASNA) a 2. systém belgické firmy Telemis. Zde jsou naše poznatky.
Software pro archivování obrazů z jednotlivých medicínských modalit (např. CT, MR, UZ) ve velkokapacitním serveru je bezproblémové. Prohlížecí software AMIS však považujeme za méně dokonalý, protože má řadu „dětských chorob“: pomalé načítání snímků, nemožnost vytvoření osobních scénářů (tzn. výběr pouze určitých dat dle určitého filtru) nemožnost kryptování dat, málo přehledné menu a ovládání, nemožnost jednoduchým postupem zobrazit dvě studie vedle sebe (porovnání staršího a nového vyšetření téhož pacienta) vyšší požadavky na hardware, nepřipravenost pro EU, anglická lokalizace.
Prohlížeč Telemis považujeme za standardní evropský systém, nabízející v telemedicíně to, co je v zemích, které tyto systémy již řadu let využívají, požadováno. Jeho výhodami jsou kompatibilita ve všech operačních systémech (psáno v JAVA), rychlé načítání snímků, přehledné menu a ovládání, tvorba scénářů (výběr z 5 možností) možnost přehledně zobrazit dvě studie vedle sebe pro porovnání, při poškození programu není nutná přeinstalace operačního systému, update programu je prováděn ze serveru (není nutné provádět update u každého počítače zvlášť), minimální požadavky na hardware, data jsou kryptována, připravenost pro EU, česká lokalizace, 3D prohlížeč pro PET.
Samozřejmě, že existuje řada další prohlížečů, které vyhovují medicínským potřebám. Proto při jejich výběru je vhodné si ujasnit konkrétní potřeby uživatelů – lékařů a ujistit se, že nabízený produkt požadavky splňuje.
pro Zdraví.Euro.cz MUDr. Helena Bartoňková, ing. Vladimír Kovář a Jiří Krpálek, Masarykův onkologický ústav Brno