Článek prof. Pavla Pafka Lékárny a moje tety, který ve čtvrtek vyšel v deníku DNES, vyvolal mezi lékárníky negativní reakce. Pafko ve svém komentáři mimo jiné poukazuje na to, že v České republice je až příliš lékáren. Snížení marže o tři procenta je prý nijak neohrozí.
Zde jsou reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz. Svůj názor můžete zaslat i vy.
Mgr. Kalman
Je vidět, že pan dr. Pafko „kope“ za Rathův tým, protože je státní, tedy národem placený, zaměstnanec. Pokud se on i pan dr.Rath odvolávají na Rakousko, měli by oba vědět, že podmínky rakouských lékárníků jsou nesrovnatelné. Rakouský lékárník dostane fakturu od zdravotní pojišťovny zaplacenou do PĚTI dnů a marže je také trochu jiná. Co se týče výdeje v ordinacích, tak se to děje pouze v oblastech, které jsou v horách či jinak nedostupné. I v malé obci jako je Baden (kousek od Vídně) mají minimálně 2 lékárny. Takže odkazovat se na Rakousko je pro člověka typu dr. Pafka trapné. Pokud jde o lékárny u nás. Je pravda, že za socialismu jich bylo méně. Také tomu odpovídala celková úroveň. Ale k pohotovosti. Sloužili jsme u nás v okrese noční služby, střídali se, ale potom náměstek hejtmana řekl, že to není potřeba a lékárenskou pohotovost zrušil. Přitom hodinová mzda lékárníka byla cca 130,- Kč. Pokud pan dr. ví jak z toho ven ať to napíše, ale ať si napřed zjistí, kde je problém.
Filip Zýval
Vážený pane profesore, jako mnoho odborníků jste i Vy přispěl svou troškou do mlýna. A stejně jako mnoho dalších bez znalosti problému. Je opravdu velmi naivní si myslet, že se ztráta dá dohnat nočním provozem. Ten bude bez jakýchkoliv dotací, podpory či příplatků téměř vždy ztrátový. Těžko si lze představit, že může pár akutních receptů uživit každou noc otevřenou lékárnu s personálem a spojenými náklady. Leda že by lidé začali chodit do lékárny nakupovat vitamíny, dětskou výživu a podobně po půlnoci jako do hypermarketů. Zajímavá představa…
S pozdravem
Filip Zýval, Lékárna Tilia
MUDr.František Jurek
K Mgr.Kalmanovi a k článku Lékárny a moje tety. Pan profesor Pafko obvykle vtipně a věcně správně popisuje skutečnosti našeho zdravotnictví - a je tomu tak i v tomto článku. Vaše odpověď se mi jeví tak, že jste reagoval na okrajové a ne na jeho nejpodstatnější myšlenky. Pochopil jsem předmětný článek tak, že v ČR je nejspíše lékáren mnoho a že jejich noční provoz je přitom pro občany nezajištěn. Formulace „jak pro koho“ je asi také správná. Z uvedených čísel vyplývá, že na 1 lékárnu v ČR v roce 2004 připadl obrat 23,4 mil Kč, 20% marže byla tedy 4,6 mil Kč. Když k tomuto výnosu připočteme ruční prodej a odečteme celkové náklady té které lékárny, teprve pak můžeme vést polemiku, zda změna marže o 3 % je pro lékárnu smrtící.
Jiří Kučera
Pan profesor je známý a vážený odborník ve své úzce specializované oblasti, a jeho článek mi připadá sice vtipný a upřímný, a možná i věřím, že jej nepsal na objednávku nejmenovaného ministra současné vlády, ale i tak beze znalosti popisované problematiky a jen na základě rádoby selského rozumu i on opětovně mate veřejnost. Bohužel musím konstatovat, byť tím bohužel neoslovím tolik „spřízněných duší“ prostřednictvím tisku jako on: staré české „ševče, drž se svého kopyta“ pořád platí a neustále to dokazují další a další příklady…
Dan Konečný
K panu Pafkovi - evidentně kope za Ratha, je to jeho přítel, používá naprosto stejné argumenty. Navíc si jako typický státní zaměstnanec nemusí dělat žádné starosti zda-li jeho aktivita vydělává či nikoliv což lékárník musí (..noční služby).
K panu doktoru Jurkovi - dle statistiky UZIS byly tržby průměrné veřejné lékárny 1.616.000 měsíčně. V tom je pane doktore zahrnuto vše. Vy jste bohužel počítal celkové číslo, které zahrnuje i ústavní lékárny!
Průměrná ústavní lékárna měla v roce 2004 roční tržby 178 045 000 Kč tedy 14 837 000 Kč měsíčně. Tyto lékárny Vám zvýšily vypočítaný průměr.
Za další zatímco tržby veřejných lékáren stagnují (srovnání 2002/2004 cca 3% nárust), tak tržby ústavních lékáren za stejné období narostly ze 154 milionu ročně na oněch 178 milionů. Že mezitím rostou všechny vstupy nemusím popisovat.
Podotýkám jen že doplňkový sortiment ve veřejných lékárnách je opravdu jen doplňkový - tvoří cca 10%. Odkazuji na statistiku UZIS - dokument se jmenuje Lékárenská péče v roce 2004.
Bohužel se musím domnívat, že cílem socialistů je všechny privátní aktivity (nejenom lékárníky, ale i zubaře, praktiky) natolik otrávit aby to sami vzdali.
Je to jen spekulace, ale myslím, že socialisté si uvědomili, že nemohou zdravotnictví zestátnit přímo (to by jim v EU neprošlo) a tak na to jdou oklikou, tj. chtějí vytvořit takové prostředí, kdy se žádná privátní aktivita nevyplatí.
Jak jinak si lze vysvětlit mnohokrát vyřčená slova Emmerové, že praktici mají dvousettisícové příjmy (totéž používal jeden čas i Špidla, použil to i v televizní Sedmičce) a Rathem neustále omýlané tvrzení, že lékárníci mají vysoce nadstandarní zisky nebo hospodské řeči, že lékárny mají „velkou vatu“?
Pro mne osobně když někdo začně „hrát“ na závist se stává automaticky ubožákem … Bohužel v Čechách tahle „hra“ vždycky zabere i na jinak inteligentní lidi, takže si jdu vsadit - další na řadě po lékárnících jsou zubaři…
Ti budou mít také nadstandarní zisky a Pekárek stejně jako Chudoba Ratha také mnohokrát kritizoval - o to hůř to se u Ratha a jeho oportunistických nohsledů totiž počítá …
PharmDr. Eugenie Chromá
Je mi líto,když taková kapacita jako jste Vy se snížíte k tak jednoduché kritice našeho oboru aniž byste znal podstatu problému,který je pro nás tak bolavý.
A proto Vás žádám,abyste si našel čas a tak , jak zodpovědně přistupujete ke své profesi přistupte i k naší.Jsme Vašimi partnery ne protivníky a neznám žádného z kolegů,který by si troufl mluvit o Vašich problémech před veřejností takovýmto kupčícím způsobem.
Bude-te li mít zájem se dovědět více o našem problému jsme Vám k dispozici na tel 354 438775
Mgr. Leona Štěpková
Ihned jsem si vybavila idylický film „Moje tedy a já“, během čtení mi ale z tváře úsměv rychle zmizel.
Autor článku, ke kterému jsem až do dneška vzhlížela s úctou a respektem, vzpomíná na rok 1989(?). Píše o tom, kolik bylo tehdy lékáren. Každému čtenáři pak má být, ve srovnání s počtem lékáren stávajících, jasné jak se asi ti „mamonáři z apatyk“ dnes mají dobře.
Ale, ale, pane doktore, znamená to tedy, že berete situaci v roce 1989 za ideální? Proč tedy nepohovoříte o počtu kardiocenter, o počtu invazivních zákroků, o počtu pacientů, kterým byla podána antikoagulační léčba vzápětí po infarktu myokardu, o počtu CT, MR atd.? Proč si myslíte, že jen v určité oblasti zdravotnictví je rozvoj oboru a širší dostupnost vítaná a v jiných ne? Co nebo kdo vás k tomu vede?
Podivujete se nad rostoucím počtem lékáren a zároveň zhoršením dostupnosti pohotovostní péče. A je to tu! Na to upozorňují lékárníci celá léta! Neustále jsme volali po regulaci sítě lékáren a jedním z argumentů byl i ten váš – neschopnost zajistit dlouhou provozní dobu. I školáček zjistí, běžným numerickým počítáním, že vzroste-li počet lékáren na téměř neměnný počet obyvatel, klesne obrat na 1 lékárnu.
A s poklesem obratu se snižuje i zisk. Je třeba propustit část personálu a snížit další provozní náklady. S malým počtem zaměstnanců nelze držet pohotovost, dokonce je často nutné zkrátit provozní dobu.
Pokud je v ČR registrace lékárny nároková – tzn. může ji mít kdo chce, kde chce a kolik chce, nemůže stát „regulovat“ počet lékáren snížením jejich marží! To není jen Kocourkov, to je diletantství, pomsta a v podstatě i blbost!
Podívejte se jak je to u lékařů. Počet ordinací také vzrostl a pohotovost se mnohde neslouží. A hlavně pane doktore, ona se neplatí! Já vím, že vám to připadá nepochopitelné, vy jste zaměstnanec a výplatu máte jistou. Ale lékárnám stát, resp. kraj pohotovosti neplatí!
Promiňte, ale je směšné domnívat se, že lékárenská pohotovost je lukrativní a může vyrovnat ztrátu vzniklou snížením marže. Jen personální náklady nutné na její zabezpečení mnohonásobně převýší byť i jen obrat z takové činnosti.
Krom toho já, mí kolegové a i lékaři, kteří pohotovost slouží vám mohou hodiny vyprávět jak je využívaná. V nočních hodinách se lékařské péče domůžete, ve většině krajů, jen v nemocnicích. Proč tedy neslouží i jejich lékárny? Proč jsou soukromé subjekty pranýřovány, že nezajišťují služby, které nejsou „dost lukrativní“ ani pro ty státní, jejichž propady v hospodaření financují ze svých daní?
Nevím, nevím pane doktore, ale příště než jen jednoduše převezmete argumenty svého souputníka, zkuste o nich popřemýšlet…
Zase jste zmínil ono oblíbené Rathovo Rakousko. Ale proč, cožpak srovnáváte i počet „doktorů z hor“?
A náklady na léky? Jak souvisí s počtem lékáren? Nijak! Souvisí přece s tím, za kolik léky vyrobí firmy a jak úspěšně „přemluví“ lékaře, aby je psali. A jestlipak víte, kolik léků se spotřebuje ve špitálech? Určitě ano. Možná to ale neví ostatní.
Tak tedy vězte: v roce 2004 realizovalo 30% obratu ve finančním vyjádření za léky 150 lékáren (tj. asi 6% všech zařízení lékárenské péče) – jedná se samozřejmě převážně o ústavní lékárny (zdroj: Infopharm,a.s., 2005)!
To je poměrně slušná koncentrace. Aby jste rozuměl, nekritizuji to, že se ve špitálech léčí draho nebo že roste spotřeba moderních léků, ale to že se tento trend veřejně nepojmenuje, ba naopak jsou z toho zcela proti logice viněni lékárníci!
A vaše tety? Já bych vám také mohla vyprávět příběhy různých mých rodinných příslušníků, kteří měli menší či větší (nebo i hóóódně velké) potíže se zdravotní péčí třeba v nemocnicích. Ale nikdy bych se neodvážila dát to souvislosti s tím, že jich je moc, daří se jim dobře a přesto kašlou na lidi.
Mám totiž, jak mezi lékárníky tak mezi lékaři, mnoho přátel - velmi slušných a poctivých profesionálů a vím, že si nezaslouží žádné účelové zobecnění. Ještě že nepatříte mezi ně, těžce totiž nesu, když se v člověku zklamu.
Mgr. Stanislav Havlíček
Před 2O ti lety jsem vídal na prázdninách u babičky do luku ohnutou paní (dnes už vím že to byl projev osteoporózy) doufám, že ani jedna z Pafkových tet onou chorobou netrpí. Nejčastěji předepisovaný lék má spoluúčast pacientky (DOPLATEK) 455 Kč. Tři z mých pacientek čekají ta záda „do luku“ neboť to si nemohou dovolit užívat. Rozuměj ekonomicky si nemohou dovolit.
Ladislav Katzer
Nejsem lékař ani lékárník. Nemyslím si, že by na tom obě tyto profese byly až tak špatně. Nicméně čtu např. časopis Týden ve kterém je rubrika, kdo prodal kolik akcií a za kolik milionů, kdo nastoupil do jaké dozorčí rady, do jakého představenstva, na jaký „teplý flek“. Zatím jsem tam však nikde neviděl uvedeného jediného lékárníka nebo lékaře. Proč všichni závidí těmto dvěma profesím a ne jiným? Vždyť s tím přece může přece začít každý (v případě lékaře 6 let studovat, pak si minimálně tři roky počkat na atestaci, pak si x milionů vypůjčit a zařídit ordinaci a „rozjet to“).
PharmDr.Ing.Jiří Zimák, CSc., lékárník
Vážený pane profesore, vážím si Vás, jste lékař, světově uznávaný odborník, operoval jste prezidenta Havla, Vás bych si jednoznačně dovedl představit v čele Lékařské komory. Přesto si myslím, že některé Vaše názory se rozcházejí s realitou a tak mi tedy dovolte Vám napsat pár řádků.
Vaše tety! Dříve, než něco řeknu k těm lékárnám, musím si vzpomenout na své rodiče. Působili na opačné straně barikády než konzumenti zdravotní péče, byli oba lékaři. Dávno již nežijí. Otec začal působit v oboru ve dvacátých letech minulého století, patřil k zakladatelům dětské péče v pardubickém regionu. Včera probíhala na Zdraví.Euro.cz anketa k tomu, jak by se dalo ušetřit při preskribci. Živě si vzpomínám na svoji matku. Udeřila chřipková epidemie! Všechno, co mělo ruce a nohy a kola bylo v permanenci. Maminka byla takový generál, řekla: „Vezmi naše auto a budeš mne vozit po návštěvách“. Ještě žijí lidé, kteří si občas vzpomenou, jak otec, pan primář, jezdil večer po pacientech v dešti, v gumáku a na kole a předepisoval acylpyrin a zábaly. Augmentin tehdy nebyl. Tam by se dalo ušetřit – na sanitkách, na pohotovostních příplatcích, na lécích, stejně se antobiotika užívají zbytečně! Samozřejmě je to vtip!
Velký počet lékáren a stále jejich počet roste! Je to pochopitelné, neexistuje rozumný způsob regulace zdravotnických zařízení tohoto typu! Nebo to nejsou zdravotnická zařízení? Jsou to pouliční lékárny (jak uvádí dr. Rath)? Asi jsou potřebné zrovna tak jako pouliční ordinace!
Zeptejte se, kdo zakládá nové lékárny! Nejsou to lékárníci, jsou to nadnárodní řetězce, které disponují obrovskými prostředky, které potřebují investovat. Jsou schopny i řadu let žít ve ztrátě, postupně zlikvidovat konkurenci a pak zvýšit své zisky. Zavádějí různé nekalé praktiky do zdravotnictví, které by slušného lékárníka nikdy nenapadly! Ale i ten slušný se pak musí přizpůsobit, aby přežil.
Jako člen komise jsem se zúčastnil několika nesmyslných výběrových řízení na smlouvu lékáren s pojišťovnami. Nesmyslných, naprosto formálních, protože jakýkoli výrok komise nebyl pro pojišťovny závazný, navíc stejně pojišťovny podle zákona recepty, v oněch lékárnách realizované, musí proplácet. Jaký je
ovšem důsledek: Sám uvádíte, jak za posledních 15 let vzrostl počet lékáren. Důsledek má také svoji naprosto železnou logiku. Ten balík prostředků, prostřednictvím receptů předepisovaných lékaři se drobí mezi stále větší počet subjektů a v absolutní hodnotě klesá. A průměr, to je ošidná věc, ať jde o platy, zisk, či tržby na jednu lékárnu. Jestliže jedna lékárna má tržby 9 mil. a druhá 1 mil., pak o průměru 5 mil. si ta s 1 mil. může nechat pouze zdát!
Začíná se stále hlasitěji hovořit o kvalitě zdravotnických zařízení. Je to pochopitelné. Malá nemocnice s malou frekvencí výkonů, s malou spádovou oblastí, nemůže poskytovat vysoce kvalifikovanou a kvalitní péči jako fakultní nemocnice v Praze. Nemá tolik prostředků, aby si mohla pořídit např. počítačový tomograf s příslušným odborným personálem využívaný 24 hod. denně, aby za 5 let až přístroj zastará jej mohla s klidným svědomím odepsat. I když zastupitelé oné obce se rádi chlubí, že podobný přístroj mají.
Stejně je to s lékárnou. Jestliže její ekonomické podmínky se neustále zhoršují, musí se snižovat počet
personálu, udržování a zvyšování kvalifikace je utopií, přístup k odborným informačním mediím je omezován, zkracuje se provozní doba, magistraliter příprava mizí. Ve svém důsledku to pocítí pacient.
Lékárny se ovšem snaží udržet, bují různé zákulisní machinace mezi lékaři, lékárníky a výrobci navzájem, a to zase se projeví v nákladech na léky.
Pokud jde o ty pohotovostní služby lékáren. Jeden příklad z Chrudimi. Je to jako pohádka. Žila, byla jedna lékárna v Chrudimi, držela pohotovostní službu. Stalo se, že přes ulici vznikla lékárna další. Zcela zákonitě té původní klesly tržby na polovinu. Nemohla udržet personál, pohotovostní služba byla zrušena. Myslím, že v té Chrudimi ta lékárenská pohotovostní služba není. Ale pohádka má pokračování. V oné výše zmíněné výběrové komisi se ocitla jednoho dne žádost o smlouvu s pojišťovnou lékárny v Chrudimi, v okruhu o průměru asi 100 m třetí.. Přestože komise dospěla k názoru, že tři lékárny téměř na jednom místě je příliš, lékárna patrně smlouvu dostala, existuje, není zákon, který by to ošetřil.
Pro můj dobrý pocit jako poskytovatele péče bychom rádi měli otevřeno třeba v sobotu i v neděli, rádi bychom drželi pohotovost, ale to bychom si museli alespoň během týdne na to uspořit. I naši zaměstnanci musí jíst, musí mít kde bydlet a zaměstnavatel musí dodržovat Zákoník práce. Bohužel, či bohudík? A že bychom si při té pohotovosti nebo v sobotu přivydělali? Z těch zapomenutých Sunarů, kondomů a pomůcek pro narkomany těžko. Každý, kdo někdy sloužil, ví, že je to vždy činnost velmi prodělečná, byť potřebná.
Pane profesore, jste specialista. Asi byste se neodvážil operovat endoprotézu kyčelního kloubu. Vývoj medicíny je dnes tak daleko, že počet specializací a odborností bych těžko vyjmenoval. Je to v pořádku. Jedinec by asi těžko dnes zvládal rozsah oboru dříve nazývaného např. interna. Lékař má nesmírně obtížný a náročný úkol: Stanovit diagnózu a terapii, především. A jde přitom o bytí či nebytí člověka. Myslíte, že bychom se měli vracet zpět do středověku a lékařům ukládat povinnost poskytovat pacientům i lékárenskou péči v celém dnešním rozsahu a suplovat úkoly lékáren tam, kde vnucená ekonomická situace znemožňuje jejich
existenci? Jsou případy, kdy samozřejmě i dnes je to zcela na místě, tak to nakonec i zákon ošetřuje. A situace v Rakousku a Švýcarsku? Jednak tam mají horské oblasti, kde i lékař působí v rozsáhlých regionech, a kde běžná lékárna nemůže fungovat, ve Švýcarsku se situace liší podle kantonů. U nás je situace úplně odlišná, nelze to srovnávat. Navíc si myslím, že odtud bychom se mohli inspirovat i v jiných oblastech zdravotní péče než jenom v lékařských ordinacích. Sám jste si naběhl. V Rakousku mají lékárny mnohem vyšší marži na výdej léků, existuje regulace počtu lékáren a regulace vzniku nových podle geografických a demografických kritérií (o tom si u nás můžeme nechat jenom zdát), podle mých informací tam jsou zakázány lékárenské řetězce (to jsou ti obchodníci, kteří u nás provozují třetinu lékáren, a kterým se ostatní musí přizpůsobovat), lékárny provozují pouze lékárníci a léky se smějí prodávat pouze v lékárnách, ne u benzinových pump a v supermarketech jako u nás. Samozřejmě, lékárny jsou pak větší, pracuje v nich více personálu a můžou si dovolit poskytovat služby, které poskytují, včetně nočních a víkendových služeb. Bohužel naše země zvolila opačný přístup, preferuje komerční přístup před odborným a dává lékárníkům najevo, že je považuje za zbytečné obchodníky s léky, a ne za odborníky. Tento přístup je jednoznačně příčinou negativních jevů, které popisujete. Situace se 3 lékárnami v malé obci, tak, jak ji popisujete, je ilustrativní. V každé lékárně je zřejmě pouze 1 lékárník, max. ještě nějaká pomocná síla a jistě chápete, že taková lékárna nemůže být otevřena v noci. Pokud by existovala rozumná regulace, mohl by registrující orgán říct – ne, další (druhá, třetí…) lékárna tu nebude, je zde zbytečná, pak by v ní mohli pracovat magistři třeba 3 (ve městech úměrně více) a mohla by tak snadno zajišťovat širší rozsah služeb a delší otevírací dobu. Váš názor, že nočním provozem se dá kompenzovat snížený zisk po snížení obchodní přirážky, je přímo směšný a vyplývá z neznalosti. Jinak si tento názor u tak inteligentního člověka, jako jste Vy, neumím vysvětlit.
Vážený pane profesore, doufám, že své názory po rozsáhlé korespondenci od lékárníků, kterou určitě obdržíte, poněkud pozměníte. Tento Váš příspěvek do asi nejčtenějších českých novin se nám totiž zdál trošku jako úlet, zřejmě na objednávku Vašeho nadřízeného ministra, který pochopil, že máte velkou autoritu u veřejnosti. Chápeme ho jako laický pohled zvenčí, který ovšem postrádá mnoho důležitých souvislostí a zaměňuje vzájemně příčiny a důsledky.
Lucie Šedová
Vážený pane profesore, velmi mne prekvapil Vas postoj k nynejsimu aktualnimu problemu lekarniku. Velmi mne mrzi, ze pouzivate to jednoduche, ale velmi nepresne az zavadejici porovnani v poctu lekaren na pocet obyvatel se sousednim Rakouskem. Vzdy mne ucili, ze pokud chci porovnavat dve veci, tak, aby byly vysledky pravdive, tak musi mit obe veci stejne “ startovni podminky“. A jsme u zakladniho problemu. Neni mozne porovnavat pocet lekaren v Rakousku, kde je vznik novych lekaren silne regulovan zakonem ( pocet obyvatel, vzdalenost od dalsi lekarny ) a v Ceske republice, kde zadna regulace od statu i pres snahu
ČLK neni. Kdybyste se o situaci vazneji zajimal, tak byste zjistil, ze nove lekarny
rostou pouze na lukrativnich mistech a jsou v 80% vlastneny retezci. Tato
situace jiz trva nekolik let a pokus lekarenske komory o zastaveni tohoto
vyvoje byl tvrde potrestan (viz kauza Droxi). Jak muzete srovnavat zemi, kde je tvrda regulace a zemi, kde zadna neni?
Mgr. Ivo Ješina
Vážený pane Pafko,přednosto III. chirurgické kliniky v Motole. Nerad bych, kdyby jste mžil jako ostatní sdělovací prostředky a hovořil v polopravdách a podsouval nepravdivosti které si běžný čtenář může odnést.
Ještě jednou opakujte: Jsme svědky do jisté míry dramatických postojů lékárníků k rozhodnutí ministerstva zdravotnictví snížit obchodní marži z prodeje léků z 32 na 29 procent.
A nyní povězte a upřesněte kolik že má lékárna obchodní marži. Žádám Vás osobně, aby došlo k této korekci z Vaší strany na těchto stránkách. Nejsem naivní, že jste odkázán na informace tetiček a tudíž víte něco o skutečném rozložení marže, které by jste mohl takto nechutně spojovat s lékárníky.
Snad při marži 32% procent realizovaných přímo na lékárně, by Vaše tetičky
byly uspokojeny 24 hodin denně!
Očekávám, že takto na zdejších stránkách uvedete na pravou míru. Opakuji otázku: kolik má obchodní marži lékárna na obratu? 29%, nebo cca 17%?
Dan Konečný
Jen dodám - 55% veřejných lékáren je pod uvedeným průměrem 1.616.000 Kč měsíc. V dokumentu na který odkazuji najdete o rozvrstvení lékáren dle tržeb.
Pharm.Dr Lubomír Tesař
Několik poznámek k mým „předřečníkům“.Ztráta marže ve smyslu tři procenta ze sta by zcela určitě nebyla likvidační, tři z devatenácti, což je zisk lékárny za prodej v ceně 100kč, už likvidační být může. Když kdysi byla stanovena celková přirážka 38%, určitě nebyla stanovena dle horní části evropských marží, dnes je 29%.Reálný zisk z prodeje je dnes na polovině zisku v lékárně německé. Které lékárny dosud velmi dobře prosperovaly?Nemocniční, některé velké veřejné.Vím o takových, v některých platí lékárník nájem lékařům, jinde jsou lékaři napojeni i vlastnicky.Průměrný plat lékárníka nedosahuje průměrného platu u Oskara.Lékárníci nejsou zbohatlíci, lékárny nejsou tím americkým broukem, který
vysává naše zdravotnictví, kdo chce znát fakta a čísla, ten si k nim přístup najde.Degresívní marže podle návrhu ČLek by měla korigovat nesrovnalosti. Když ministr Rath uvádí záměrně falešná čísla a získává body u voličů, řekl bych druhé kategorie, vyvolává závist a zlost proti farmaceutům, prospívá to např nemocničním lékařům, nebo lékařům všeobecně? Pokud na některé lékaře „dojde řada“, kdo je podpoří? Ti, kteří dnes tleskají Rathovi / jak vím např z jiných internetových diskuzí,/současně se vyjadřují urážlivě i o práci lékařů a zpochybňují jejich právo na spokojenou práci a spravedlivou odměnu.S těmi se nedá počítat.Já jsem připraven lékaře kdykoliv podpořit, jako se již stalo např symbolickou stávkou na podporu jejich požadavků.Veřejnost lékaře nepodpoří, její názory znám z denní praxe.
Rath už si vybral spojence, koho si , lékaři, zvolíte vy?
Mgr. Jiří Procházka
Ad MUDr.František Jurek. Pane doktore, pokud máte dvě kuřata a já žádné, máme každý jedno, tak je to aspoň podle statistiky. Jste ředitelem Městské nemocnice Ostrava, a vaše lékárna měla, aspoň mým odhadem, roční obrat za loňský rok minimálně 150 milionů. Proto ji taky Vaše nemocnice provozuje, že. O situaci malých lékáren nemůžete vědět zhola nic.
PharmDr. Petr Rejsek
Musím přiznat, že mě článek prof. Pafka dost vzal. Takto napsaný článek od člověka, který byl pro mě dosud v mnoha směrech autoritou. Jak píše ŠaG v
jedné své povídce: „S atomem jsem nepočítal.“
PharmDr.Josef Důbravný
Pane profesore! Deník MF DNES,vycházející ve vysokém nákladu, stejně jako
další media s celostátní působností mají obrovský vliv na veřejné mínění.Vy Jste ve svém článku dostal značný prostor/kéž by tomu bylo někdy i v případě autora-lékárníka/pustit se za hranici „svého“oboru na vlně zavádějících údajů, tvářících se,že jejich autorem je erudovaný znalec poměrů v lékárenství. Bohužel jste úmyslně či nikoliv klesl na úroveň Mudr.Ratha, který svými neuváženými kroky nejen diskredituje zdravotníky v očích laické veřejnosti,ale snaží se vrážet klín i mezi ně samotné. Nemyslíte, že v této hektické době by chom měli jít spíše opačným směrem? V reakcích na Váš článek je uvedena řada racionálních argumentů, které dokládají Váš zkreslený pohled na věc,obávám se však, že podobná plivnutí, kterým je dána velká publicita se pak před veřejností velmi těžce smývají.
PharmDr Lubomír Tesař
Ad PharmDr Rejsek. To já jsem vcelku s něčím takovým od p. profesora Pafka
počítal. Již před časem též v MFD analyzoval problémy našeho zdravotnictví a jako jeden z nich uvedl „evropské ceny léků “ u nás.Přitom je to tak, jak nedávno řekl prof. MUDr Svihovec, léky jsou u nás levné, tudíž přestože je u nás nižší spoluúčast, nevybočujeme procentuálně z evropského průměru.Samozřejmě podle pana doktora Kubka a spol. jsou ceny u nás stejné nebo podobné jako v Evropě a marži „prodejci“ určitě 40%. Ale podobně jako Vás mě mrzí, když nějaký špičkový lékař se nezeptá toho, o kom hodlá psát, na jeho názor.
MUDr.Král
Vážení, je smutné, že etický a morální úpadek naší společnosti již dosáhl až na úroveň lidí typu prof.MUDr.Pafka. Sice odborník ve svém úzce specializovaném oboru, ale i všhoznalec ve službách MUDr.Rátha coby jistě neplacený poradce ministra zdravotnictví a schopný se zaprodat sociálněbolševické demagogii z teplé státem placené pracovny. Kde to jsme? Jsem pouze obyčejný praktik z horské oblasti a máme zde díky příspěvkům obce malou lékárnu, ale za současné situace asi dlouho mít nebudeme. Rád Vás, pane profesore, pozvu, abyste vysvětlil imobilním geritrickým pacientům, že si budou muset jezdit pro své léky do 40 km vzdáleného okresního města. Pane profesore, osobně jste u mně hluboce lidsky klesl a upřímně se za Vaše nekompetentní výroky jako lékař stydím, protože podobnými články děláte ostudu celému lékařskému stavu, když nekolegyálně napadáte lékárníky aniž byste znal podstatu prolému z terénu a ne od svých
chlebodárců. No jak praví staré české přísloví:„Čí polévku jíš, toho písničku zpívej“.
Je mi Vás upřímně líto.
PharmDr.Petr Haltuf
Je mi moc líto,že autorem je zrovna lékař, kterého já osobně uznávám jako jednoho z nejlepších ve svém oboru v České Republice.Spolupráce lékařů a
lékárníků se podobnými výroky mění v rivalitu, kolegialita obou profesí v ničím nepodloženou závist.Ptám se proč? Komu to vyhovuje? Je podivné, že lékaři,kteří by měli zasvěceně mluvit pouze o svém oboru, tj.o medicíně, se náhle, s příchodem MUDr.Ratha na ministerstvo, pasují na post odborníků na lékárenství…
Dokud vládl v této zemi svobodný duch, razil se názor, že počet lékáren bude záviset na tom, kolik se jich bude schopno uživit. Ale uživit myšleno svou odborností, pílí, aktivitou, každodenní prací, a ne nařízeními a limity státních úředníků.A pokud se jich vedle sebe dokáže uživit 2378, tak ať fungují, ne? Považuji za demagogii prohlašovat, že cílenou ekonomickou likvidací určitého počtu lékáren, hlavně těch menších a ekonomicky slabších, dojde v celorepublikovém měřítku ke snížení objemu vydaných léků pacientům. Péče je jenom jedna a buď se výdej léků za určitou sumu zrealizuje ve 2378 lékárnách v pohodě, klidu a přátelské atmosféře, nebo ve schonu a nervozitě v přeplněnách ordinacích (ambulancích ) praktiků a specialistů, nebo ve frontách tvořících se před násilně zredukovaným počtem lékáren.. Komu vadí 2378 lékáren v ČR,ptám se ? Navíc v posledních letech otevírají nové lékárny už jen zahraniční řetězce s nadnárodním kapitálem, a to jen na místech pro ně lukrativních a ne tam, kde by byla lékárenská péče skutečně službou pacientům a ne jen komerční záležitostí.I autor článku přiznává, že jeho teta z Hořovic si přítomnost 3 lékáren pochvaluje..Obecně si pacienti každodenně pochvalují, že mají výběr, že
mohou zajít do lékárny, kterou mají oblíbenou. Vždyť na to 40 let čekali.
Aby měli výběr, aby existovala zdravá konkurence, aby každý šel do té
lékárny, kterou má rád, jejíž personálu věří a s jejíž službami je
spokojen.
Ke snížení zisku lékáren i jejich zaměstnanců skutečně dochází. Jsme asi jedinou profesí, u které se platy nezvyšují, ani nevalorizují, ale snižují, a to přímo zásahem státu. Neuvěřitelné a těžko pochopitelné.Kdejaký zaměstnanec autobazaru či místní úředník má už dnes vyšší plat. Asi opravdu nezbyde nic jiného, nežli z oboru odejít dobrovolně, nebo počkat na výpověď od mého zaměstnavatele, který musí díky snížení marže propustit 1/5 personálu. Budu na řadě už teď, nebo až za
měsíc?
Ono se to mluví, když člověk nedělá v lékárně a není na jejím provozu existenčně závislý..
Opletal Lubomír
Každý člověk, který vystudoval lékařskou fakultu musí vědět, že v roce 1241 vydal Fridrich II. sicilský dekret, kterým rozdělil léčitelství na dva obory: medicínu a farmacii. Neudělal to proto, aby demonstroval svoji náklonnost vůči lékárníkům (té byl opravdu vzdálen), ale proto, že byl inteligentní a věděl, co je potřebné a reálné. Kdo to neví a nechce to slyšet, ten by měl být natolik soudný a vyvodit z toho pro sebe závěry, protože jinak je to člověk, se kterým se dá těžko počítat.
LubomírTesař
MUDr Královipřesně tak, v devadesátých letech jsem provozoval lékárnu v obci cca 1700 obyv, středisko, denně praktik,ob den pediatr, občas dermatolog, gynekolog. Lékárnu dotovala obec prosřednictvím nájemní smlouvy.
Celá problematika se musí řešit komplexně, třeba i tak, jako v tom Rakousku, které je nám předhazováno.Pracovní podmínky lékárníka jsou tam nesrovnatelně lepší, vyhovovalo by to lékařům i pacietům.Jednodušší je ale nic dlouhá léta neřešit, návrhy odborníků ignorovat, tu a tam spustit proti lékárníkům kampaň, něco jim neselektivně ubrat.Pracující lid tento postup rád vidí, když se najde viník a někomu se něco vezme.
Mgr. Alois Komorous
Vážený pane Pafko, z příspěvku mám dojem, že jste ztratil realitu o nočních službách lékáren. Nejste náhodou z Prahy? Mimo Prahu totiž můžete zapomenout na noční využití. Zkuste si jít někam na periferii. Přijde Vám 1-3 lidé za noc.
Vzhledem k tomu, že stále existuje státní diktát a lékárna (dodávám jen, že žádnou ani nevlastním a jen sporadicky vypomáhám) v podstatě není podnikatelským subjektem, neboť jí každý diktuje svoje. Stojí jak mezi mlýnskými kameny - mezi rozčilujícími se pacienty a diktujícími a v kontrolách se předhánějícími úřady.
Na realitu se však dívá málokdo. Už by však bylo načase, jinak by mohl začít panovat názor, že by lékárny mohly pracovat zadarmo. Spíš bych navrhl, aby farmaceutická výroba snížila své obrovské marže - nebylo by třeba snižovat procenta lékárnám a nemusely by být doplatky. A počet lékáren? - směšné srovnání s jinými státy. Subjektů je tolik, kolik lidí má kuráž podnikat, tak jako v jiném
podnikání (kde ovšem dosud není takový diktát shora).
Prof. RNDr .PhMr. Jan Solich, CSc.,
Otevřený dopis prof. MUDr. P. Pafkovi, DrSc. – FN Motol-Praha
Pane profesore dr. Pafko, původně jsem vám chtěl zaslat soukromý dopis po přečtení vašeho článku v denním tisku. Když vidím, jak jste se dotknul svým článkem a názory vašich tet řady lékárníků, které jsem učil a o kterých vím, že za své povolání dají duši a jak jsou v široké veřejnosti oblíbení jako veřejní zdravotničtí pracovníci, volím tuto cestu.
Když jsem vás slyšel na semináři pacientské organizace „Koalice pro zdraví“, který se konal v senátu, hovořit o tom, že na hovory s pacienty nemáte čas, tak jsem vás omlouval - máte na to na klinice spolupracovníky. Proto o to více mne překvapil váš, nezlobte se, neobjektivní článek. 99 % toho co Vám píši lékárníci, podepíší také já a plně se za to stavím.Vím, že mé tety, přátelé a senioři v ČR hovoří o neetických postupech některých lékařů, oddělení nemocnic a to i chirurgických, nemluvě o prazvláštních vztazích k zdravotním pojišťovnám.
Myslím si však, že univerzitní profesoři by měli být objektivní.
Nabízím vám setkání a otevřený pohovor o problémech nejen lékáren, ale i o práci nemocnic a lékařů.
Jsem přesvědčen o tom, že vzájemná informovanost a objektivita mezi zdravotnickými pracovníky, včetně vysokoškolských učitelů fakult, kteří vychovávají zdravotnické pracovníky, musí být a je prioritní.
Nechme nepřesné laické informace některým novinářům, politikům a také těm tetám.
Těším se na pohovor s vámi.
Prof. RNDr. PhMr. Jan Solich, CSc., řádný profesor FaFUK v důchodu a t.č. předseda Svazu důchodců ČR
(ivb),www.Zdravi.Euro.cz