Chronická obstrukční plicní nemoc je civilizační onemocnění, na které ročně umírají na celém světě asi 3 miliony lidí. Tato nemoc je celosvětovým zdravotním problémem, přičemž největší procentuální výskyt nemocných je ve věku 60-75 let. V Evropě každoročně umírá na CHOPN okolo 200 000-300 000 lidí. V minulosti se mortalita na CHOPN zvýšila o 27 % u mužů a až o 382 % u žen (v letech 1968-1999) a je v současnosti porovnatelná s muži.
CHOPN je chronické pomalu progredující onemocnění charakterizované obstrukcí dýchacích cest, která se významně nemění v průběhu několika měsíců. Jde tedy o výrazné omezení průtoku vzduchu. Porucha funkce plic je většinou trvalá, ale je možná i částečná reverzibilita při použití bronchodilatační nebo jiné terapie. Tato porucha je primárně zapříčiněna zánětem, který je reakcí na chronickou inhalaci škodlivin, např. kouřením.
Klinickým projevem CHOPN u geriatrického pacienta je pomalu rostoucí dušnost a ne vždy musí být přítomen kašel (Németh a kol. 2009). Rozšiřují se bronchioly a plicní sklípky, snižuje se elastičnost plic, mírně klesá vitální kapacita a zvyšuje se podíl reziduálního objemu. Změněná je i plicní cirkulace tím, že klesá kapacita pro výměnu plynů. Také se oslabuje činnost dýchacího centra v mozku a klesá obranná schopnost plic, čímž stoupá riziko vzniku infekce. Výrazně se narušuje mechanismus kašlání, čímž vzniká tzv. stařecký hrudník. Zvyšuje se ztuhlost hrudníku, atrofují dýchací svaly a klesá maximální inspirační a expirační tlak. Při fyzikálním vyšetření se zjišťuje zostřené dýchání, prodloužený výdech a pískot při výdechu.
Etiopatogeneze
CHOPN je multifaktoriální onemocnění. Faktory podílející se na jeho vzniku a průběhu můžeme rozdělit na exogenní a endogenní. Mezi exogenní patří chemické a fyzikální faktory vnějšího prostředí, například práce v prašném prostředí - smog nebo cigaretový dým, a biologické faktory, mezi které patří třeba překonané infekce a růst plic v dětství. Mezi endogenní faktory řadíme věk, pohlaví, genetický polymorfismus přirozených obranných mechanismů dýchacích cest a plic. Významnou roli sehrávají také sociální a ekonomické podmínky.
Klinický obraz
Začátek onemocnění je většinou pomalý, charakteristický je zejména ranní produktivní, ale i neproduktivní kašel. Sputum je nejprve hlenové, později hleno-hnisavé. Postupně nastupuje námahová, ale později i klidová dušnost, která je pro pacienta velkým problémem, protože se rychle mění její intenzita. Častým projevem je zvýšená tělesná teplota a mukopurulentní sputum. Dušnost se objevuje při známkách obstrukce dýchacích cest a zhoršuje se prohlubujícím stupněm obstrukce s následnou hyperinflací plic. Postupně dochází ke zhoršené oxygenaci tkání, sníženému stavu bránice s jejím oploštěním při hyperinflaci v důsledku ztíženého vyprazdňování plic a samotného emfyzému.
Vyvíjí se katabolický stav s postupným vyčerpáním a ztrátou tělesné hmotnosti. Mezi další klinické projevy bronchiální obstrukce patří prodloužené expirium, dýchání se špulenými rty, zapojování pomocných dýchacích svalů. Fyzikální nález je proměnlivý, v začátcích jsou auskultačně slyšitelné zvukové fenomény, v pokročilém stadiu je přítomna cyanóza a při dekompenzovaném chronickém cor pulmonale
i edémy končetin.
Diagnostika: U pacientů s CHOPN je pro dobrou prognózu důležitá včasná diagnostika. Podstatná zejména v časných stadiích je kvalitní anamnéza (ranní kašel, fyzikální nález, respirační infekce, kouření), rtg vyšetření (emfyzém plic), měření pomocí spirometrických testů, vyšetření krevních plynů, mikrobiologické vyšetření sputa.
Terapie: Medikamentózní léčba tohoto onemocnění je dlouhodobá. Stupňovitá bronchodilatační léčba je základem farmakologického přístupu i přes neúplnou reverzibilitu obstrukce dýchacích cest. Podávají se anticholinergika v inhalační léčbě v kombinaci s beta2-sympatomimetiky (Kalvach a kol. 2004). Dále jsou to kortikosteroidy, mukolytika, expentorancia, oxygenoterapie, rehabilitace, která se skládá z fyzioterapie a tréninku dýchacího svalstva. Při infekcích se podávají ATB.
Nefarmakologické intervence: Mezi nefarmakologické intervence patří odvykání kouření. Velmi důležitá je komunikace lékaře a sestry s pacientem, vysvětlení vážnosti situace a následků onemocnění. Následná rehabilitace, potřebná nutrice, oxygenoterapie (dýchání vzduchu obohaceného o 30% kyslík nejméně 16 hodin denně významně prodlužuje kvalitu a délku života nemocných s CHOPN ve stadiu respirační nedostatečnosti). Popřípadě se využívají chirurgické zákroky.
Ošetřovatelská péče
Mezi sesterské diagnózy patří: * omezená průchodnost dýchacích cest pro bronchokonstrikci, * porucha výměny dýchacích plynů pro destrukci plicní tkáně, * neefektivní dýchání související s infekcí dýchacích cest, * snížená fyzická aktivita následkem tkáňové hypoxie, * snížená soběstačnost pro zhoršenou ventilaci, * úzkost pro životní omezení, * porucha spánku pro ztížené dýchání, * nedostatek informací o léčebném režimu v souvislosti s onemocněním.
Potřeba dosažení cílů u pacienta: * dosažení účinného dýchání průchodností dýchacích cest u nemocného, * aktivně pacienta zapojovat do každodenních činností, čímž si zlepší ventilaci a okysličování organismu, * předejít dušení u pacienta, * předejít aspiraci a následným komplikacím u pacienta, * snížit tělesnou teplotu u pacienta, * zabránit vzniku infekce omezením kouření, * zvýšit příjem živin odpovídající potřebám organismu a objemu tělesných tekutin, * dosáhnout snížení úzkosti, * vyjádřit psychickou a fyzickou pohodu.
Intervence sestry: Sestra se může významným způsobem podílet na péči o pacienta s CHOPN, např. v zajištění nácviku vhodné polohy pacienta (Fowlerova, ortopnoická) nebo edukace pacienta o správné inhalaci touto cestou podávaných léků. Provádění dechové rehabilitace a edukace pacienta o používání kapesních inhalátorů, stravě a celkové životosprávě může pacienta naučit samostatnosti v domácím prostředí (Poledníková a kol. 2006). Dále do náplně sestry patří pravidelné podávání zvlhčeného kyslíku, sledování vitálních funkcí a hodnot acidobazické rovnováhy. Důležité je také zajištění dostatečné hydratace pacienta a následné sledování bilance tekutin. Pravidelné větrání místnosti a zvlhčování vzduchu je potřebné nejen během hospitalizace, ale i následně v domácím prostředí. Při těžké expektoraci sestra vykonává poklepovou masáž, polohovou a posturální drenáž. U pacientů, kteří nemohou odkašlat, je nutné odsávání sekretu z dýchacích cest.
Na závěr sestra poučí pacienta a jeho rodinu o hygieně dýchacích cest, o pravidelné dechové rehabilitaci, o prevenci respiračních infekcí. Výsledná kritéria pacienta: * účastní se rehabilitačního programu, * fyziologické funkce zůstávají v mezích normy, * realizuje metody na zabránění aspirace, * má normální frekvenci dýchání, * má průchodné dýchací cesty, snadno vykašlává, * vykonává aktivity denního života bez cyanotických změn, * má tělesnou teplotu v normě, * dodržuje hygienická opatření na zabránění přenosu infekce, * adekvátně komunikuje s personálem a rodinou, * má normální hodnoty krevních plynů, * má kvalitní spánek, * pociťuje zmírnění úzkosti.
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, n. o., Bratislava1, Lekárska fakulta UK,
Literatura
NÉMETH, F. a kol. Geriatria a geriatrické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2009. 94 s. ISBN 978-80-8063-314-1.
POLEDNÍKOVÁ, Ľ. a kol. Geriatrické a gerontologické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2006. 82 s. ISBN 80-8063208-1.
KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada Publishing, 2004. 125 s. ISBN 80-247-0548-6.
KRIŠTÚFEK, P. Chronická obštrukčná choroba pĺúc - súčasný stav vedomostí, prevencia a liečba. [online]. Dostupné z: http://www.vpl.sk/files/file/48konf-data/2pneumologia/1pneu.pdf CHOCHP - Chronická obštrukčná choroba pĺúc - Definícia a princíp fungovania. [online]. Dostupné z: http://www. zdravie.sk/sz/content/461-20818/CHOPN-chronicka-obstrukcnachoroba-pluc.html?redirectZ1 SELECKÝ, M.; STAREČEK, P. Chronická obštrukčná bronchopulmonálna choroba, etiopatogenéza, klinika, liečba. [online]. Dostupné z: http://www.medinfo.sk/?sZheslo&idZ684
Souhrn Autoři příspěvku přibližují problematiku léčby a ošetřovatelské péče u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN). V příspěvku se zabývají etiopatogenezí onemocnění, klinickým obrazem, diagnostikou, terapií, nefarmakologickými intervencemi, ošetřovatelskou péčí, sesterskými diagnózami. Pozornost věnují i potřebě dosažení cílů u pacienta, intervencím sestry a výsledným kritériím pacienta. Klíčová slova: chronická obstrukční plicní nemoc, ošetřovatelská péče, intervence sestry
O autorovi| prof. PhDr. Ivica Gulášová, PhD.1, MUDr. Ján Breza, PhD. ml.2, MUDr. Ivan Riedl3 Bratislava2, Urocentrum, Brno3 (ivica.gulasova4@gmail.com)