Až budete přemýšlet nad tím, co udělat dětem k večeři, domácí pizza je stoprocentně nadchne. Pokud se vám nechce připravovat kynuté těsto, vystačíte si bohatě s těstem listovým, nebo můžete základní korpus udělat z květáku. Níže pro vás máme dva recepty, které zaručeně sklidí úspěch.
Co se dozvíte v článku
Domácí pizza: recept z kynutého těsta
Ingredience
- 500 g hladké mouky,
- 300 ml vlažné vody,
- 7 g sušeného droždí (nebo 20 g čerstvého),
- 1 lžička cukru,
- 1 lžička soli,
- 3 lžíce olivového oleje,
- 200 g rajčatového protlaku,
- 250 g strouhané mozzarelly,
- oblíbené suroviny na oblohu (šunka, salám, zelenina, olivy, sýr atd.).
Postup
- Nejprve si připravte kvásek. Droždí rozmíchejte s cukrem ve vlažné vodě a nechte 10 minut stát, dokud nezačne pěnit.
- Do mísy prosejte mouku, přidejte sůl, olivový olej a kvásek. Vypracujte hladké a pružné těsto, které se nelepí. Přikryjte ho čistou utěrkou a nechte ho kynout na teplém místě alespoň 1 hodinu.
- Po vykynutí rozdělte těsto na dvě části a každou vyválejte na tenký kruh. Přeneste je na plech vyložený pečicím papírem.
- Pizzu potřete rajčatovým protlakem, posypte mozzarellou a přidejte oblíbenou oblohu. Pečte ji v troubě předehřáté na 220 °C asi 10–15 minut, dokud okraje nezezlátnou.
Zdravější pizza: recept z květáku (bez mouky)
Ingredience
- 1 střední květák,
- 1 vejce,
- 50 g strouhaného sýra (např. mozzarella nebo eidam),
- 1 lžička oregana nebo italského koření,
- špetka soli a pepře,
- 150 g rajčatového protlaku,
- 100 g strouhaného sýra na posypání,
- oblíbená zdravá obloha (čerstvá zelenina, kuřecí maso, špenát, bylinky).
Postup
- Květák rozdělte na růžičky a rozmixujte na velikost rýžových zrn. Nasypte ho do misky, zakryjte a dejte na 5 minut do mikrovlnky (nebo ho povařte v páře).
- Poté ho vychlaďte, zabalte do čisté utěrky a co nejvíce vymačkejte vodu. Suchý květák smíchejte s vejcem, sýrem, kořením, solí a pepřem.
- Vzniklé těsto rozprostřete na plech vyložený pečicím papírem do tvaru pizzy a pečte v troubě na 200 °C asi 15–20 minut, dokud korpus nezezlátne.
- Poté ho potřete rajčatovým protlakem, posypte sýrem a přidejte oblohu. Vraťte ho do trouby na dalších 5–10 minut, dokud se sýr nerozpustí.
Další zdravé alternativy pizzy
Pokud hledáte lehčí verze pizzy, květákový korpus je jen začátek. Velmi oblíbenou variantou je také pizza z cukety. Nastrouhaná cuketa se smíchá s vejcem, trochou sýra a kořením a vytvoří se jemný a vláčný základ. Cuketová pizza má svěží chuť, nižší energetickou hodnotu a vysoký obsah vlákniny.
Další možností je použít celozrnnou mouku místo bílé. Celozrnná pizza má hutnější a výraznější chuť a navíc poskytuje více vlákniny. Těsto je o něco tmavší, ale velmi dobře ladí s rajčatovou omáčkou a sýry s intenzivní chutí, jako je parmezán nebo gorgonzola.
Mezi oblíbené alternativy patří také low-carb verze z mandlové nebo kokosové mouky. Tyto varianty mají velmi nízký obsah sacharidů a jsou tak vhodné do keto nebo paleo diety. Těsto je sice méně pružné než to pšeničné, ale při správné úpravě může být příjemně křehké a lehce oříškové.
Původ a historie pizzy
Pizza má své kořeny v Itálii, konkrétně v Neapoli. Původní forma pizzy byla velmi jednoduchá. Šlo o tenké těsto, rajčatovou omáčku a mozzarellu. Tento základ dostal později jméno Margherita po královně Margheritě Savojské, pro kterou byl pokrm připraven v roce 1889. Barvy její oblohy (červená rajčata, bílá mozzarella a zelená bazalka) měly přitom symbolizovat italskou vlajku.
Historici však upozorňují na skutečnost, že podobné placky s různými náplněmi se pekly už ve starověku. Staří Řekové, Egypťané i Římané připravovali jednoduché chlebové placky, na které přidávali olivový olej, bylinky, sýr a někdy i zeleninu. Tyto předchůdce moderní pizzy lidé pekli na kamenných plátech.
Pizza se z Itálie začala šířit do světa především díky emigrantům v 19. a 20. století. Nejvýrazněji se uchytila ve Spojených státech, kde se z ní postupně stala masová záležitost. V Americe vznikly moderní varianty, jako je například Chicago deep-dish pizza s vysokými okraji a bohatou vrstvou sýrů a omáčky.
Dnes je pizza jedním z nejrozšířenějších jídel na planetě. Najdete ji ve fastfoodech i v luxusních restauracích. Každá země má přitom vlastní pojetí. V Japonsku se setkáte s pizzou s mořskými řasami, v Brazílii se srdcem palmy, a ve Švédsku dokonce s banány a kari.
Druhy pizzy podle stylu
Nejznámější je neapolská pizza, která má měkký střed, nadýchané okraje a peče se při velmi vysoké teplotě, zpravidla v peci na dřevo. Díky rychlému pečení si těsto zachová pružnost a aroma, zatímco okraje jsou krásně nafouklé a lehce spálené. Tato pizza bývá menší, porce jsou určeny pro jednu osobu a obvykle obsahuje jen několik kvalitních ingrediencí, aby vynikla chuť těsta.
Dalším stylem je římská pizza, která má tenký a křupavý korpus. Těsto se vyvaluje na tenko a peče déle při nižší teplotě než neapolská verze. Výsledkem je křupavý základ, který se dobře krájí a drží oblohu, aniž by se prohýbal. Tento styl se často prodává po obdélníkových kouscích a je oblíbený hlavně v italských pekárnách.
V Americe pak vznikla newyorská pizza. Její těsto je tenké, ale dostatečně pevné, aby uneslo vrstvu omáčky a sýra. Typické je, že se podává s minimem ingrediencí navíc. Klasikou je rajčatová omáčka a mozzarella, občas doplněná masem nebo zeleninou.
Dále je tu už výše zmíněná Chicago deep-dish pizza, která se peče v hluboké formě a má vysoké okraje. Vrstva sýra, omáčky a dalších ingrediencí je zde tak bohatá, že spíše připomíná koláč než klasickou pizzu. Tento typ pizzy je extrémně sytý a obvykle se jí příborem. Chuťově i strukturou jde o zcela odlišný zážitek oproti italským stylům.
Oblíbené kombinace ingrediencí
Jednou z nejoblíbenějších kombinací stále zůstává Margherita. Je jednoduchá, ale chuťově vyvážená, a pokud použijete kvalitní suroviny, nepotřebuje žádné další doplňky. Další stálicí je Prosciutto e Rucola. Tato verze obsahuje tenký plátek prosciutta přidaný po upečení, doplněný hrstí čerstvé rukoly a hoblinkami parmezánu.
Zkoušeli jste někdy připravit domácí pizzu?
Milovníci výrazných chutí nedají dopustit na Quattro Formaggi, tedy směs čtyř druhů sýrů (nejčastěji kombinace mozzarelly, gorgonzoly, parmezánu a sýru s jemným tavicím efektem). Tato pizza má výraznou, krémovou a lehce pikantní chuť, kterou ocení všichni, kdo mají rádi sýry. Je sice kaloricky vydatnější, ale jednou za čas stojí za to si ji dopřát.
Mezi netradiční kombinace pak patří například Hawaii. Pizza s ananasem a šunkou, kterou buď milujete, nebo nesnášíte. Další neobvyklé, ale chutné spojení je kuřecí maso s barbecue omáčkou, kukuřicí a cibulí. Moderní pizzerie se však nebojí ani experimentů s ingrediencemi, jako jsou dýně, kozí sýr, nebo dokonce čokoláda.
Zdroje: lacucinaitaliana.com, researchgate.com, historytoday.com, retrospectjournal.com
