Placenta accreta – diagnostika a terapie

Souhrn Placenta accreta je v současnosti jednou z hlavních indikací k provedení postpartální hysterektomie. Je to diagnóza spojená s významnou fetomaternální morbiditou a mortalitou. V etiopatogenezi poruchy se jako hlavní příčina uplatňuje myometrální trauma. Současná prenatální diagnostika (ultrasonografie, magnetická rezonance) umožňuje časnou selekci rizikových pacientek a jejich referenci do perinatologických center s možností zajištění multioborové péče. Klíčová slova placenta accreta • placenta percreta • placenta increta • porucha placentace • ultrasonografie • magnetická rezonance • postpartální hysterektomie Placenta accreta dlouhou dobu patřila mezi velmi závažné, ale relativně vzácné porodnické diagnózy. První písemná zmínka o tomto onemocnění pochází již z počátku 17. století. Popisuje případ ženy, která zemřela v roce 88 našeho letopočtu v důsledku zadržené placenty. Pozdější pitva prokázala, že příčinou byla placenta praevia accreta.(1) V roce 1889 si Hart všiml nepřítomnosti decidua spongiosa a jde tak o první histologický popis tohoto onemocnění. O 11 let později byl publikován případ pacientky po hysterektomii pro spontánní rupturu dělohy a následným histopatologickým vyšetřením potvrzenou diagnózu placenta accreta. Z původně vzácného onemocnění s incidencí 1 : 7000 porodů se během posledních 30 let stala nejčastější příčina postpartální hysterektomie. Placenta accr