Onemocnět mohou lidé předtím zcela zdraví, ale u osob, které mají porušenou imunitu, probíhají pneumokokové infekce dramaticky rychle s vysokou úmrtností. Týká se to například osob, které třeba po úrazu či z jiného důvodu přišly o slezinu, která hraje důležitou roli v obraně organismu. Avšak i osoby s jinak porušenou imunitou jsou těmito infekcemi významně ohroženy.
Šíření infekce
Pneumokok je bakterie odborně označována jako Streptococcus pneumoniae. Infekce se šíří vzduchem z člověka na člověka. Příznivější pro její šíření jsou chladné měsíce roku. Také uzavřené místnosti s nahromaděním většího množství osob jsou pro přenos infekce ideální. Pneumokok se nevyskytuje jen v jednom druhu. Existuje několik desítek různých typů, které se označuji jako takzvané sérotypy.
Některé z nich patří mezi velmi nebezpečné a jsou schopné vyvolat velmi těžká onemocnění, některé naopak vyvolávají nemoci jen zřídka. Pneumokoky vyvolávají celou škálu různých postižení. Jejich tíže kolísá od relativně banálních infekcí horních cest dýchacích až po nemoci, které vedou ke smrti či zanechávají trvalé následky. Mohou na člověka zaútočit přímo ve formě takzvaných primárních infekcí nebo využít oslabení organismu a způsobit komplikaci například při virovém onemocnění.
Nejčastější onemocnění
V oblasti dýchacích cest jsou to především záněty ucha, které se zvláště u malých dětí mohou často opakovat. Mohou to být bolestivé záněty středouší, které většinou řeší lékař-specialista v oboru ušního lékařství někdy i nezbytným „píchnutím ouška“ (paracentéza). Zvláště pokud se zánět opakuje, může dojít i k zánětu v oblasti za uchem, kde jsou vzdušné sklípky, které se při zánětu zaplní hnisem. Mohou být postiženy i obličejové dutiny, které jsou párově uloženy ve tvářové oblasti a na čele. Projevují se bolestmi hlavy, horečkou, hnisavou rýmou, při zánětu v oblasti čelních dutin mohou být provázeny i otoky kolem očí. Pneumokok může vyvolat i zánět nosohltanu, ale častější jsou záněty průdušnice, které postihují osoby s chronickým zánětem v této oblasti.
Jedněmi z nejčastějších onemocnění jsou však plicní záněty, které mohou být velmi těžké. Projevují se kašlem s vykašláváním hlenu, který je zbarven zelenavě a v těžkých případech obsahuje i krev. Plicním zánětem může onemocnět člověk z plného zdraví, kdy se náhle objeví horečka, často třesavka a dušnost, brzy nemocný začne kašlat a jeho stav se zhoršuje. Někdy však dojde k tomuto zánětu jako ke komplikaci virového onemocnění. Často jím bývá chřipka. Dochází k tomu ve fázi, kdy se nemocnému chřipkou již ulevuje, klesají horečky, náhle se však stav zhorší, horečky opět vzplanou a změní se charakter kašle.
Dalším velmi těžkým onemocněním je hnisavý zánět mozkových blan. Opět k němu může dojít z plného zdraví, kdy postižený během několika hodin, při kterých mu není celkově dobře, bolí ho hlava a má horečku, eventuálně zvrací, upadá do bezvědomí. Jde o nebezpečné onemocnění, které může skončit smrtí i při správné léčbě. Často k němu však dochází při zánětech v oblasti ucha nebo obličejových dutin. Zvláště opakovaná onemocnění v této oblasti jsou v tomto směru nebezpečná. Vždy je varující známkou u dítěte i dospělého člověka, když při bolesti ucha, kde je zánět, dojde náhle ke zhoršení stavu, bolestem hlavy. Vzácným, ale závažným nemocněním vyvolaným pneumokoky je zánět nitroblány srdeční nebo zánět pobřišnice.
Všechna popsaná onemocnění se většinou podaří dobře zvládnout, i když těžké formy onemocnění, především zánět mozkových blan, můžou skončit úmrtím především u osob vyššího věku. Pokud nemocný přežije, může mít řadu následků, někdy i trvalých. Je to především postižení sluchu, které může vést až k hluchotě. Zvláště u malých dětí nejde o výjimečnou komplikaci.
Léčba
Pneumokokové záněty se léčí pomocí antibiotik. Převaha pneumokoků je stále dobře citlivá na penicilin, ale vyskytují se již druhy, které se penicilinem léčit nedají, protože bakterie již na něj získaly odolnost. Ve snaze předejít pneumokokovým infekcím byla vyvinuta očkovací látka. Obsahuje komponenty, které vyvolávají obrannou odpověď proti nejčastěji se vyskytujícím typům pneumokoků. Je snahou, aby nové očkovací látky obsahovaly stále širší spektrum pneumokoků.
O autorovi: Připravila: MUDr. Hana Roháčová, Ph. D., Klinika infekčních, parazitárních a tropických nemocí FN Na Bulovce