Ačkoli v lůžkových zdravotnických zařízeních nikdo ani na okamžik nezpochybňuje podávání léčivých přípravků všeobecnou sestrou a nezpochybňuje úhradu ze zdravotního pojištění, v pobytových zařízeních sociálních služeb je tomu spíše naopak, a to i přes skutečnost, že jde o péči institucionální.
Platná právní úprava stanoví činnosti, které zdravotnický pracovník nelékařských povolání může vykonávat bez indikace, které vykonává na základě indikace a které pod přímým vedením lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta. Vyhláška MZ ČR č. 55/2011 Sb. uvádí, jaké činnosti může všeobecná sestra vykonávat bez odborného dohledu na základě indikace lékaře při poskytování preventivní, diagnostické, léčebné rehabilitační, neodkladné a dispenzární péče. Mezi uvedenými činnostmi je podávání léčivých přípravků s výjimkou nitrožilních injekcí nebo infuzí u novorozenců a dětí do 3 let s výjimkou radiofarmak. Dalším zdravotnickým pracovníkem, který může podávat léčivé přípravky na základě indikace lékaře a pod odborným dohledem všeobecné sestry, je zdravotnický asistent. Jiný zdravotnický pracovník nelékař než výše uvedený podle platné právní úpravy nemůže podávat léčivé přípravky (tedy ani žádný pracovník bez odborné způsobilosti zdravotnického pracovníka). Pouze v oblasti péče o matku a dítě může léčivé přípravky podávat porodní asistentka a v oblasti neodkladné péče i zdravotnický záchranář.
Současná praxe je taková, že léčivé přípravky jsou podávány zdravotnickými pracovníky s odbornou způsobilostí na základě indikace lékaře při pobytu v lůžkových zdravotnických zařízeních. Druhá situace je ta, kdy jsou léčivé přípravky lékařem předepisovány a indikovány přímo pacientovi, který léčivé přípravky užívá sám v domácnostech. Další zavedenou praxí je podávání léků v domácí zdravotní péči, kdy léky indikuje a předepíše lékař pacientovi a ten nebo rodinný příslušník má léky v držení, všeobecná sestra tyto léky v indikovaných případech podává, není odpovědná za jejich uskladnění. Jinou situaci právní předpisy ani praxe neznají. V případě pobytových zařízení sociálních služeb, ve kterých je poskytována zdravotní péče jako zvláštní ambulantní péče, indikuje léčivé přípravky ošetřující lékař a všeobecná sestra (popřípadě zdravotnický asistent) na základě indikace léčivé přípravky podává těm pacientům, jejichž zdravotní stav vyžaduje podání léčivých přípravků odborně způsobilým zdravotnickým pracovníkem. Rozhodnutí o tom, který uživatel-klient pobytového zařízení je schopen užívat léčivé přípravky sám a který uživatel-klient s ohledem na fyzické a mentální schopnosti této činnosti již schopen není, je plně na ošetřujícím lékaři, a to bez ohledu na skutečnost, zda indikovaný výkon je či není hrazen ze zdravotního pojištění. Je nutno striktně oddělovat regulování poskytování zdravotní péče a pravidla úhrady zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění.
Druhou otázkou je průběh indikování podávání léčivých přípravků lékařem. Ve zdravotnických zařízeních jsou indikace zaznamenávány do zdravotnické dokumentace, ze kterých všeobecné sestry přebírají informaci o indikaci léčivých přípravků, tj. indikování léčiv probíhá v rámci jednoho subjektu a zdravotnický tým má přístup do jedné zdravotnické dokumentace. V případě pobytových zařízení sociálních služeb se však jedná o jiný právní subjekt, než kterým je ošetřující (registrující) lékař, z tohoto důvodu nemůže zdravotnický personál – všeobecné sestry nakládat s jeho zdravotnickou dokumentací. V tomto případě ošetřující lékař musí indikaci provést jiným způsobem než zápisem do zdravotnické dokumentace pacienta, kterého má ve své péči. Činnost – výkon podání léčivých přípravků per os si musí vyžádat u jiného subjektu, u pobytového zařízení sociálních služeb (pokud ho nezajistí jiným způsobem), a to prostřednictvím formuláře – předpisu, v němž musí minimálně uvést údaje o osobě, které má být léčivý přípravek podáván, název, sílu, formu a dávku léčivého přípravku, čas podání, způsob podání a další doplňující informace (jednotlivou dávku léku nebo maximální denní dávku, případně délku časové prodlevy mezi podáním dávek léčiv, popřípadě informace o druhu tekutin na zapití apod.).
Pokud vše shrneme, pak z právních předpisů jednoznačně vyplývá, že za indikování a předepisování léčivých přípravků, včetně určení toho, který klient pobytového zařízení sociálních služeb je schopen podání léčiv sám sobě a který nikoli, je zcela zodpovědný lékař, za správnost provedení výkonu podání léčivých přípravků per os je odpovědná všeobecná sestra. Aby byla všeobecná sestra v pobytových zařízeních sociálních služeb oprávněna podávat léčivé přípravky, měla by obdržet poukaz s výše uvedeným rozpisem a s požadavkem na provedení výkonu ošetřovatelské intervence, který může vykázat smluvním zdravotním pojišťovnám, neboť tento zdravotní výkon zrušen nebyl.
O autorovi: Ing. Iva Merhautová, MBA, ředitelka, Městská poliklinika Praha