Poruchy funkce štítné žlázy –

role praktického lékaře a endokrinologa v diagnostice a léčbě Souhrn Poruchy funkce štítné žlázy jsou pro praktické lékaře denním chlebem. Jedná se o onemocnění častá, dobře diagnostikovatelná a většinou i dobře léčitelná. Cílem tohoto článku je kromě přehledu problematiky upozornit na možná úskalí v diagnostice i léčbě a navrhnout možné hranice kompetencí v péči o pacienty s tyreopatiemi mezi praktickými lékaři pro dospělé a endokrinology. Součástí článku jsou dvě odstrašující kazuistiky. Klíčová slova hypotyreóza * hypertyreóza * tyreotoxikóza * agranulocytóza * orbitopatie Štítná žláza je žláza s vnitřní sekrecí, lokalizovaná na přední straně krku, řízená komplexní regulací z hypotalamu a hypofýzy. V praxi je možné stanovovat hladinu hypofyzárního štítnou žlázu stimulujícího hormonu TSH, dále pak hladiny periferních hormonů – volného tyroxinu (fT4) a trijódtyroninu (fT3). Stanovení celkových hormonů T3 a T4 nepřináší žádnou novou informaci, jejich hladiny mohou být ovlivňovány řadou dalších faktorů a v praxi je nevyužíváme. K posouzení funkce štítné žlázy používáme ve screeningu stanovení TSH; v případě zjištění patologie, k monitorování léčby a ve specifických situacích (screening tyreopatií v graviditě) pak doplňujeme fT4. Hypotyreóza Hypotyreóza neboli snížená funkce štítné žlázy je v naprosté většině případů primární, periferní – tedy způsobená onemocněním samotn