Josef Syka, odborník na sluch, říká: V České republice je už 170 lidí, kterým pomáhá sluchový implantát
Ztráta sluchu je všeobecně považována za tragédii. V naprosté většině případů však lze toto postižení „vyléčit“ sluchovou protézou, odborně nazývanou kochleární implantát. Jak si sluch chránit, jaký je mechanismus slyšení, jak věda a technika pomáhá neslyšícím? Na tyto otázky odpovídá neurovědec, profesor MUDr. Josef Syka, který se zabývá výzkumem sluchu více než 30 let.
hn: Lidské oko se zdá být složitější než čidlo sluchu. Opravdu je to tak?
Zrak je složitější v tom smyslu, že se zatím nedá uměle nahradit. Výzkumu zraku se podle mého odhadu věnuje desetkrát více vědců než výzkumu sluchu. Přitom současná medicína může poskytnout v případě poškozeného sluchu mnohem větší pomoc. Signál, který vychází z oka do mozku, je už značně zpracován. V případě ucha je to jiné. V uchu jsou uloženy pouze receptorové buňky a hlavním úkolem vnitřního ucha je provést frekvenční filtraci přicházejícího zvuku. Zpracování informace potom probíhá v dalších pěti etážích sluchového systému, a teprve pak se signál dostane do mozkové kůry. U většiny neslyšících je však poškozena hlavně funkce vnitřního ucha.
hn: Jak vlastně slyšíme a jak si zvuky uvědomujeme?
Zvuk se dostává cestou zevního zvukovodu na bubínek, který předá zvukové chvění přes kůstky středního ucha – kladívko, kovadlinku a třmínek – na tekutiny vnitřního ucha. Přitom dochází na přechodu fyzikálního prostředí k zeslabení zvuku, které právě soustava bubínek – středouší kompenzuje, neboť zvuk zesiluje. Zvukové chvění je vnímáno citlivými receptory, vláskovými buňkami, ve vnitřním uchu. Některé z nich se dokonce dokážou samy zkracovat a prodlužovat v rytmu zvukového vlnění, aby velmi slabé zvuky zesílily. Tyto vláskové buňky svým pohybem vytvářejí slabý zvuk, který můžeme citlivým mikrofonem zaznamenat ve zvukovodu. Záznamu říkáme kochleární echo a jeho pomocí zjistíme stav vláskových buněk.
hn: Jak působí na člověka hluk?
Hluk je odvěký nepřítel sluchového systému. Zvláště nebezpečné jsou některé frekvence zvuku, neboť se ve zvukovodu mimořádně zesilují. To jsou frekvence mezi dvěma až čtyřmi kilohertzy.
hn: Kdo takové frekvence vydává?
To jsou běžné zvuky, které se vyskytují například poměrně často v řeči. Představují velké riziko pro lidi, kteří pracují dlouhodobě v hlučném prostředí, třeba v dílně či tovární hale. Po čase se u nich objeví nedoslýchavost, a to specificky na frekvencích čtyř kHz. Takovým poškozením mohou zabránit jen dobré chrániče uší.
hn: Když se člověk od dětství pohybuje ve zvukově specifickém prostředí, třeba když dlouhodobě hraje na hudební nástroj, mění se jeho mozek. Čím se liší od jiných lidí?
Dnes víme, že i v dospělosti je mozek mnohem plastičtější, než jsme si představovali. Výzkumy pomocí pozitronové emisní tomografie a dalších metod ukázaly, že například mozek výkonných houslistů má zvláštní vlastnost: Část mozku, kde se zakončuje dráha z levé ruky, kterou houslista vyluzuje tóny na strunách, vykazuje mnohem větší aktivitu než u lidí, kteří na housle nikdy nehráli. Jiný výzkum ukázal, že když se profesionálním klavíristům přehrávají tóny na klavíru, aktivace jejich sluchové kůry je mnohem větší, než když se jim přehrávají indiferentní zvuky.
hn: To jsou ovšem lidé s výborným sluchem, jiní ale takové štěstí nemají.
Na světě je přes 30 tisíc lidí, kteří požívají výhod moderní neuroprotézy, mnohé z nich jsou děti. Jen tak se lze vyhnou krutým problémům, které přináší ztrátu sluchu včetně omezené schopnosti osvojit si řeč. Víme totiž, že se u dětí, které se buď narodí neslyšící, nebo ztratí sluch v průběhu prvního roku života, nevyvine řeč, chybí sluchová zpětná vazba.
hn: Rozvíjí znaková řeč mozek stejně tak jako mluvená?
Náš krajan E. Klíma a jeho manželka Američanka Belugiová z Kalifornie, kteří studovali tuto otázku, dokázali, že se při znakové řeči aktivují stejné části mozkové kůry jako při slyšení prostřednictvím sluchu. Mozek má zřejmě vnímání slov jako abstraktních symbolů nějak naprogramovaný a dáme-li mu informaci tím či oním způsobem, bere to jako komunikační signál. U znakové i slyšené řeči aktivuje hlavně levou hemisféru, kde je u většiny lidí uloženo centrum řeči.
hn: Jakým způsobem pracují a jak vypadají poslední typy neuroprotéz?
Je to zjednodušeně řečeno elektronické zařízení, které se skládá z mikrofonu, filtrů, vysílací a přijímací cívky a stimulačních elektrod. Dnes se celá elektronika u kochleárních implantátů vejde do závěsného aparátu, který se dává za ucho. Celé zařízení plus operace stojí kolem miliónu korun. V Česku ho hradí zdravotní pojišťovna a Ministerstvo zdravotnictví. Část implantátu je voperována za uchem pod kůží. Informace o zvuku se přenáší z jedné cívky, umístěné na povrchu kůže, na druhou cívku, která je voperovaná pod kůži. Z této přijímací cívky jde svazek elektrod, tvořený dvaadvaceti platinoiridiovými drátky o průměru deseti mikronů. Svazek je prostrčen skrz středouší do jednoho z kanálků vnitřního ucha, do scala tympani.
Je operace dostupná pro každého?
Dostupná je pro ty, kteří implantát mohou využít. Není to možné, je-li poškozen sluchový nerv, například po zánětech či úrazech. Ale i v takovém případě umí moderní medicína pomoci, ovšem je to mnohem složitější. Přesto máme u nás na ORL klinice v Motole už čtyři pacienty, kterým byl vhojen tak zvaný kmenový implantát.
hn: Ve stáří se sluch zhoršuje. Co starší člověk slyší a co už ne?
Tomuto nevyhnutelnému procesu říkáme presbyakuze. Již ve věku 10 – 15 let se začíná postupně snižovat horní mez slyšitelnosti dvaceti tisíc hertzů. Zhoršuje se například vnímání hudby, protože ta zasahuje do vyšších frekvencí. Hlavní problém však ve stáří představuje rozumění řeči, když se současně vyskytuje v okolí hluk. Když mluví víc lidí najednou, je těžké rozumět jednomu z nich. Označujeme to jako koktejl-party problém. Tuhle potíž zná téměř každý, ale čím je člověk starší, tím se potíže zhoršují. Zatím nevíme, proč některým lidem stárne sluch velmi rychle, a jiní mají téměř mladický sluch do pozdního věku. Určitě hraje roli dědičnost.
hn: Představují vyšší riziko poškození sluchu walkmany?
Myslím, že ne, pokud se nepřehání intenzita zvuku. Kupodivu hluk spojený se zábavou nepřináší takové nebezpečí jako hluk, který je spojen s pracovním procesem. Je možné, i když zatím pro to neexistují dostatečné důkazy, že tu hrají roli hormony jako endorfin a enkefalin, které se vytvářejí při poslechu zábavné hudby.
Věra Nosková, Hospodářské noviny, 16.5.2002