SUMMARY
The article addresses guidelines for handling clean and used laundry in healthcare and related legal rules. The author also mentions the organization of laundries, the conditions of washing healthcare laundry and the central bed maintenance department.
Prádlo použité ve zdravotnických zařízeních je obecně považováno za kontaminované, a to i v případě, že pochází z neinfekčních oddělení. Obecně rozlišujeme prádlo na jednorázové (ručníky, roušky, obličejové masky, prostěradla na vyšetřovacích lůžkách), které se po použití likviduje a je klasifikováno jako infekční odpad. Prádlo k opakovanému použití (ložní textilie, osobní prádlo klientů, ochranné oděvy zdravotnických pracovníků, operační prádlo), pokud není označené jako jednorázové, se po použití dekontaminuje různými postupy.
Při manipulaci s použitým prádlem se používají osobní ochranné pomůcky, třídí se v místě použití, ukládá se do obalů podle stupně znečištění, druhu prádla a zabarvení, neroztřepává se. Používají se obaly, které zabraňují kontaminaci okolí nečistotami z prádla, které jsou vhodné k praní nebo omyvatelné a dezinfikovatelné či určeny na jedno použití. Použité prádlo se skladuje ve vyhrazených prostorách, které jsou omyvatelné a dezinfikovatelné. Do prádelny se odváží v kontejnerech nebo vozech s uzavřeným ložním prostorem, které se denně čistí a dezinfikují. Prádlo se pere procesem termodezinfekce nebo chemotermodezinfekce, suší se, mandluje a tvaruje se. Výsledkem pracího postupu a procesu musí být prádlo prosté chemické a mikrobiální kontaminace. Prací a dezinfekční přípravky se dávkují podle doporučení výrobce, stupně zašpinění a druhu prádla. Čisté prádlo se před znečištěním chrání vhodným obalem nebo umístěním. Skladuje se v čistých uzavřených skříních nebo regálech v uzavřených skladech čistého prádla.
Předpisy
Prádlo ve zdravotnických zařízeních představuje velmi významnou a ekonomicky náročnou položku v rozpočtu zařízení. Prádlo může být také významnou cestou přenosu v procesu šíření infekcí. Opatření pro zacházení s prádlem ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče a při praní prádla musí směřovat k ochraně zdraví klientů a personálu, ale i zaměstnanců při přepravě prádla a praní prádla v prádelnách.
Hlavní zásady pro zacházení s prádlem ze zdravotnických zařízení uvádí v § 18 zákona č. 258/2000 Sb. MZ ČR, o ochraně veřejného zdraví, a dále § 9 vyhlášky č. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.
Podle zdravotního rizika se prádlo rozděluje na: a) vysoce infekční (použité při léčení zvláště nebezpečných infekcí nebo u podezřelých z onemocnění jako mor, cholera, žlutá zimnice, hemoragické horečky aj.) - doporučuje se používat prádlo jednorázové a likvidovat je spálením; prádlo k opakovanému použití se musí před další manipulací dezinfikovat účinnými postupy v místě použití, nesmí se prát s ostatním prádlem ve společné prádelně; o místě a postupu praní rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, b) infekční prádlo (použité při léčení infekcí nebo u podezřelých z infekčního onemocnění) se musí dezinfikovat účinnými postupy termickými nebo chemotermickými, c) prádlo zněčištěné cytostatiky, d) prádlo znečištěné radionuklidy, e) prádlo ostatní.
Vysoké nároky jsou uplatňované na prádlo operační. Upřednostňuje se používání jednorázového textilu, který výrobce dodává sterilní. Pokud se používá bavlněný materiál, má řadu nevýhod, zejména prostupnost pro mikroorganismy, prašnost ze zlomků vláken apod.
Textilie, které přicházejí do přímého kontaktu s operační ránou, jsou zdravotnickými prostředky, nesmí obsahovat rezidua pracích prostředků a dezinfekčních látek, bělidel, endotoxiny, pyrogeny, zlomky vláken apod. a musí být sterilní.
Příloha č. 3 k vyhlášce č. 195/2005 Sb. definuje, jak se má s prádlem správně manipulovat ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče i v prádelnách. Vybíráme nejdůležitější postupy:
Zacházení s použitým prádlem:1. Mezi zařízením a prádelnou se smluvně dohodne systém třídění a značení obalů podle obsahu (například barevně, číselně) a dokumentuje se postup definující množství, termíny a způsob předávání prádla.
2. Prádlo se třídí v místě použití a nepočítá se. Počítání, včetně kontroly prádla na cizí předměty, je možné ve vyčleněném prostoru a pracovníci používají osobní ochranné pomůcky. Před uložením do obalů na odděleních se prádlo neroztřepává. Odkládá se do pytlů podle stupně znečištění, druhu prádla a zbarvení. Prádlo nesmí obsahovat žádné cizí předměty (nástroje, jednorázové předměty, psací potřeby apod.).
3. Použité prádlo se ukládá do obalů, které zabraňují kontaminaci okolí nečistotami z tohoto prádla. Používají se obaly vhodné k praní nebo omyvatelné a dezinfikovatelné nebo na jedno použití. Pytle s prádlem se zavěšují na sběrné vozíky, které musí mít pevné víko s označením druhu použitého prádla. Musí se zabránit víření prachu nebo mikrobiálního aerosolu. Vlhké prádlo musí být uloženo do polyetylenových pytlů. V budovách zdravotnických zařízení se nesmějí používat shozy pro prádlo.
4. Použité prádlo v obalech se skladuje ve vyčleněném větratelném prostoru. V místnostech pro skladování použitého prádla jsou podlaha a stěny do výše 150 cm omyvatelné a dezinfikovatelné. 5. Personál manipulující s použitým prádlem používá ochranný oděv, rukavice a ústní masku a dodržuje zásady hygieny, včetně osobní. Stejný režim platí i pro personál při výměně prádla na lůžku. Po skončení práce provedou pracovníci hygienickou dezinfekci rukou.
6. Prádlo, které bylo v kontaktu s tělními parazity, se ošetří vhodným insekticidem a po 24 hodinách se předá do prádelny.
7. Použité prádlo se odváží do prádelny v kontejnerech nebo ve vozech s uzavřeným ložným prostorem. Vnitřní povrch kontejneru, respektive ložný prostor vozu se čistí a dezinfikuje vždy po dopravě použitého prádla a vždy před použitím pro jiný účel.
Manipulace s čistým prádlem: 1. Čisté prádlo se při přepravě chrání před znečištěním a druhotnou kontaminací vhodným obalem nebo umístěním do vhodných přepravních kovových skříňových vozíků nebo klecových kontejnerů krytých textilem. Přepravníky a zásobníky se čistí a dezinfikují vždy před použitím nejméně jedenkrát denně. Prádlo se převáží tak, aby nedošlo k poškození obalu.
2. Čisté prádlo se skladuje v čistých a pravidelně dezinfikovaných skříních nebo regálech v uzavřených skladech čistého prádla.
Prádelny zdravotnického prádla:1. Prádelna, ve které se pere prádlo, je umístěna, vybavena a provozována tak, aby zabezpečila požadovanou kvalitu vypraného prádla ze zdravotnických zařízení. 2. Čistá a nečistá strana prádelny se prostorově odděluje.
Podmínky praní prádla: 1. Při manipulaci s prádlem v prádelně se dopravní a manipulační cesty čistého a použitého prádla nesmějí křížit.
2. Prádlo opouští zdravotnické zařízení jen v ochranných obalech.
3. Prádlo se pere procesem termodezinfekce nebo chemotermodezinfekce, prádlo znečištěné cytostatiky se pere procesem termodezinfekce. Termodezinfekční proces praní probíhá nejméně 10 minut při teplotě lázně nejméně 90 °C.
4. Chemotermodezinfekční proces praní probíhá při teplotě prací lázně nižší než 90 °C s přidáním dezinfekčních přípravků doporučených výrobci pro tento proces (perkyseliny, perboritany, chlor a jeho deriváty). Koncentrace, teplota a doba působení se řídí návodem k použití dezinfekčního přípravku.
5. Dezinfekční proces u kontinuálních praček musí být ukončen před fází máchání. Při předpírce nemá teplota přesáhnout 55 °C, aby nedocházelo ke koagulaci bílkovin. Upřednostňuje se používat takové přípravky pro praní prádla, aby se mohlo spojit praní, dezinfekce i bělení do jednoho pracovního postupu.
6. Prádlo v mokrém stavu se dále bezprostředně tepelně zpracovává postupy na principu fyzikální dezinfekce (sušení, mandlování, tvarování). 7. Vyprané prádlo nesmí obsahovat rezidua pracích a dezinfekčních přípravků, která by mohla ohrozit zdraví osob používajících prádlo.
8. Materiály, které přicházejí do přímého styku s operační ránou, pokud se používají opakovaně, musí splňovat požadavky kladené na jednorázové roušky. Perou se odděleně ve zvláštním technologickém režimu. Přednost se dává prostředkům k jednorázovému použití.
9. Zajištění stejné úrovně bezpečnosti jak u výrobků pro jedno použití, tak i pro opakované použití (operační oděvy, roušky) v průběhu jejich doby použitelnosti je dáno ČSN EN 13795.
Provoz prádelny: 1. Každá prádelna musí mít vypracovaný provozní řád a dezinfekční režim se střídáním dezinfekčních přípravků, za který zodpovídá vedoucí prádelny. Zaveden by měl být systém vnitřní kontroly prádelny, který spočívá v monitorování funkce strojních zařízení, validaci všech pracovních procesů, v údržbě a pravidelném servisu strojního zařízení.
2. O výsledcích kontrol se vede dokumentace, která se archivuje. Zaznamenává se průběh pracích procesů, kontroly dodržování fyzikálních parametrů, kontroly dávkování pracích, bělicích a dezinfekčních přípravků, kontroly alkality a tenzidů.
3. Účinnost praní a dezinfekce prádla lze kontrolovat pomocí bioindikátorů s nosiči mikroorganismů. 4. Orgány ochrany veřejného zdraví provádějí externí kontroly kvality zaměřené na mikrobiologickou kontrolu čistoty prádla, rukou a oděvu personálu, mikrobiologický rozbor prací lázně, kontrolu čistoty ovzduší apod.
5. Práce na nečisté straně prádelny se považuje za rizikovou, neměli by zde pracovat těhotné a kojící ženy a mladiství, pokud nejde o součást výuky řemesla. Při práci s infekčním prádlem používají zaměstnanci ochranný oděv, rukavice, případně obličejovou roušku. Konzumace jídla a tekutin zde není dovolená. Běžným vybavením jsou zde dávkovače mýdla a dezinfekčních přípravků a jednorázové ručníky. Každý den se dezinfikují podlahy, vozíky a zařízení. Prádlo ze zdravotnických zařízení se musí režimovým opatřením oddělovat od prádla z nezdravotnických provozů.
6. Mezi nečistým a čistým provozem musí být účinná bariéra. Provoz na čisté straně prádelny se rozděluje na úsek mokrého a suchého prádla. V úseku mokrého prádla se mohou ve špatně čištěných pračkách, odpadech, hadicích či odstředivkách vytvářet rezervoáry mikroorganismů. Proto je nutné tyto prostory pravidelně čistit jak mechanicky proudem páry, tak chemicky. V úseku suchého prádla se prádlo suší, žehlí, tvaruje, odprašuje a balí do obalů, aby se zabránilo jeho kontaminaci při skladování a transportu.
7. Při transportu nesmí dojít k sekundární kontaminaci prádla. Používají se přepravní kovové skříňové vozíky, které se denně čistí a dezinfikují. Pokud se na zabalení použijí plastové fólie, musí být prádlo dokonale suché, protože by mohla zbytková vlhkost vést k rozmnožení plísní.
8. Mopy používané k velkoplošné dezinfekci se do prádelny transportují v uzavřených plastových obalech. Nesmějí obsahovat žádné předměty. Perou se podle doporučení výrobce mopů procesem termodezinfekce či chemotermodezinfekce, usuší se a transporují se v obalech zpět na pracoviště.
Centrální úprava lůžek:
Je to samostatná provozní jednotka, která zajišťuje kontinuální výměnu lůžek pro pacienty z jednotlivých oddělení nemocnice. Musí zde být dodržovány veškeré hygienické požadavky při manipulaci se zdravotnickým prádlem. Převlékání lůžkovin přímo v pokoji pro nemocné je z hlediska hygienického, estetického a z hlediska prašnosti ovzduší nevhodné. Každá manipulace se znečištěným prádlem je velmi rizikovým úkonem a může vést ke vzniku nozokomiálních nákaz.
Použitá nebo znečištěná postel se zakryje obalem a odváží se nečistým výtahem z pokoje nemocného do centrální úpravny lůžek. Na nečisté straně pracoviště se lůžkoviny podrobí pracímu procesu, matrace, polštáře a přikrývky, které nelze prát, se vkládají do parního dezinfektoru. Kovová konstrukce postele se myje v mycí lince, kde probíhá i dezinfekční proces, oplach vodou a sušení horkým vzduchem.
V čisté části úpravny lůžek se pak postele kompletují (matrace, prostěradla, přikrývky, polštáře), přikryjí se ochrannou fólií a transportují čistým výtahem na lůžkové oddělení. V současné době je problém výše popsaným postupem upravovat lůžka, která jsou vybavena elektronikou. Z provozního hlediska je problém také tam, kde centrální úpravna lůžek není umístěná v monobloku zařízení.
O autorovi: MUDr. Věra Melicherčíková, CSc. Státní zdravotní ústav, Praha (melichercikova@szu.cz)