Od středy 9. 11. do soboty 12. 11. se na ni v hotelu Thermal v Karlových Varech setká na 1300 praktických lékařů z celé republiky.
„Čtyřdenní konference bude hostit praktické lékaře i specialisty napříč obory. Zaměříme se na témata, která lékaři denně řeší ve svých ordinacích. Od prevence infarktu a mrtvice, budoucnosti boje proti chřipce až po novinky v postupech při léčbě bolesti a paliativní péče. Jedním z hlavních témat bude také potřeba posílení role venkovských lékařů. Za tímto účelem jsme založili Pracovní skupinu venkovského lékařství, jejím úkolem je především oživení oboru,“ shrnuje předseda SVL ČLS JEP doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.
V České republice je přes 5 tisíc ordinací praktických lékařů. Podle analýzy, kterou provedla Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) v roce 2015, spadá pod venkov 50 % z nich. To je zhruba 2500 venkovských praxí, zahrnují i menší města. „Venkov nelze zcela přesně definovat, jedná se o v čase proměnný stav. Rozsah poskytovaných služeb v malých okresních nemocnicích a u ambulantních specialistů mimo velká města je totiž stále menší vlivem nedostatku kvalifikovaných lékařů. Na praktické lékaře v těchto oblastech jsou tak kladeny mnohem vyšší nároky, než tomu bylo před dvaceti lety,“ říká předseda Pracovní skupiny venkovského lékařství SVL ČLS JEP MUDr. David Halata, který je praktickým lékařem v obci Hošťálková na Vsetínsku. „V podstatě dnes máme dvě skupiny praktiků, lékaře ve velkých městech a lékaře na venkově. Vycházíme ze stejného základu, stejného vzdělání, stejných odborných doporučení, ale náplň naší každodenní práce se přece jen liší,“ zdůrazňuje Halata.
Z analýzy VZP vyplývá, že lékaři na venkově provádějí více výkonů a předepisují více léků. Naopak mají přes 30 % nižší náklady na ambulantní specialisty. „O své registrované pacienty se více staráme sami. Na jednu stranu nemáme dostatek kvalifikovaných specialistů, ke kterým můžeme pacienty odeslat, na druhou stranu jsme se tlakem okolností naučili být více samostatní. V ordinacích šijeme menší rány, aplikujeme nitrokloubní injekce, vyplachujeme uši, každý z nás si pravděpodobně někdy porodí svého pacienta,“ popisuje Halata.
Praktici se shodují, že pro udržení kvality venkovské péče je potřeba nově nastavit obor všeobecného praktického lékařství, a to systémově i zevnitř. „Situaci by výrazně pomohlo zvýšení kompetencí praktických lékařů nebo rozšíření možností předepisování některých léků, na tyto změny dlouhodobě upozorňujeme. Nechceme si ale stěžovat jenom na systém. Začít musíme také u sebe. Naším cílem je připravit nová odborná doporučení, která budou reagovat na aktuální změny venkovské praxe. Naprosto nám chybí venkovský vědecký výzkum. Potřebujeme nově nastavit systém vzdělávání venkovských praktiků a přilákat do regionů více mladých lékařů, říká Halata.
Při řešení situace se chce skupina inspirovat příklady v zahraničí. „V mnoha evropských zemích je venkovské lékařství již několik let jedním z nejsilnějších odborných proudů praktického lékařství. Česká republika zatím zůstává pozadu. Přitom venkovská medicína má co nabídnout, odkazuje k původním kořenům, ze kterých celý náš obor vzešel,“ říká Halata.