Jako vůbec první studující žena usedla do lavice pražské, byť německé, lékařské fakulty v roce 1900 Alena Honzáková, jejích předchůdkyně studovaly v zahraničí nebo jen navštěvovaly přednášky bez možnosti skládat zkoušky. Odpůrci vysokoškolského studia dívek např. argumentovali tím, že „žena má přece lehčí mozek a méně krvinek“.“ Dcera úspěšného lékaře promovala v roce 1902, její zkouška byla veřejností považovaná za atrakci, popisuje historii web 1. lékařské fakulty. Její jméno nesla symbolicky od roku 2008 i jedna z pražských sanitek.
V roce 1918 studovalo už přibližně 11,5 procenta žen na české a osm procent na německé lékařské fakultě. „Škola byla v té době otevřenější než na počátku století, ale zároveň stále přetrvávaly předsudky. Česká společnost nedosáhla genederové rovnosti ani v roce 2018, takže se není čemu divit,“ řekl ČTK Černý.
Oficiálně neměly ženy vymezené obory, například v chirurgii byla ale proti nim větší rezistence, která se podle něj zdůvodňovala fyzickou silou. První lékařsky často směřovaly do oblasti gynekologie a porodnictví.
Na české lékařské fakultě v době vzniku Česloslovenska studovalo asi 578 osob různých národností. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studovali tehdy kromě Čechu a Moravanů také studenti od Štýrska, přes Korutany po slovanské oblasti na Balkánu a Halič. Loni bylo mezi 31.042 studenty lékařských, zdravotnických a farmaceutických fakult asi 8000 cizinců. V ČLK bylo loni 3000 lékařů cizinců, nejvíc jich je ze Slovenska, stovky i z Ukrajiny nebo Ruska.
„Jeden z velkých kroků, který Československo záhy po vzniku udělalo, bylo, že zakložilo k dosavadním dvěma lékařským fakultám další v Brně a Bratislavě,“ dodal Černý. V roce 1930 už studovalo na české univerzitě přes 900 mediček.
Nejen medicínu za první republiky připomene 1. lékařská fakulta 15. září na Festivalu První republika. K vidění bude na Vyšehradě polní nemocnice, historická vozidla, dobové rekvizity, návštěvníky čeká také prvorepubliková tančírna nebo koncert The Tap Tap či Support Lesbians.