Denton Cooley (1920-2016) původně vystudoval zoologii na Texaské univerzitě v Austinu, medicínu vystudoval na Texaském univerzitním systému a na Lékařské škole Johnse Hopkinse v Baltimoru. Zpočátku své kariéry se zabýval vrozenými srdečními vadami novorozenců, sloužil jako lékař v armádě a v 50. letech začal působit v několika ústavech v Houstonu. Vývojem umělého srdce se začal zabývat na počátku 60 let.
Prvním pacientem, kterému Cooley voperoval umělé srdce byl sedmačtyřicetiletý tiskař Haskell Karp z městečka Skokie ve státě Illinois, který trpěl aterosklerózou a prodělal několik infarktů. Cooley Karpovi prý sdělil, že šance na přežití unikátní operace odhaduje na 30 procent, těžce nemocný muž přesto souhlasil. Cooley později vzpomínal, že tak zničené srdce v životě neviděl a že byl vůbec zázrak, že Karp ještě žil.
První umělé srdce, jež mělo sloužit jako dlouhodobější náhrada, implantovali v prosinci 1982 lékaři pod vedením Williama DeVriese v americkém Utahu. První pacient s tímto srdcem, které zkonstruoval Robert Jarvik, zemřel po 112 dnech na mrtvici, druhý žil 620 dní.
První transplantaci srdce v Československu uskutečnil v lednu 1984 lékařský tým pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Operace byla zároveň i prvním takovým úspěšným zákrokem ve východní Evropě. První umělou srdeční pumpu lékaři v IKEMu voperovali v dubnu 2003, v listopadu 2017 v institutu pacientovi voperovali historicky první biokompatibilní umělé srdce v České republice. Poprvé tuto srdeční náhradu použili v roce 2014 ve Francii, Česko bylo třetí zemí.