V oblasti BOZP jsme byli dlouhá léta zvyklí na to, že starý zákoník práce obsahoval taxativní výčet prací, které ženy vykonávat nesmějí, a pak že výslovně stanovil, že ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi, které jsou pro ně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organismu, zejména pracemi, které ohrožují jejich mateřské poslání. Podle starého zákoníku práce vláda stanovila vyhláškou seznam prací, které jsou zakázány všem ženám, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu. V té době také platilo, že je obecně závazným právním předpisem stanoven okruh prací a pracovišť, které jsou zakázány všem ženám bez ohledu na to, jestli jsou těhotné nebo krátce po porodu, nebo ne. Tato právní úprava je však již minulostí a z toho důvodu se společně podívejme na to, které ženy dnes zákon chrání a jaká břemena mohou ženy přenášet.
Harmonizace ZP s právem zemí ES
Zásadní změnu v právní úpravě, pokud se týká prací a pracovišť zakázaných ženám, přinesla již tzv. první euronovela starého zákoníku práce. Tehdy bylo ustanovení zákoníku práce o tom, že ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi, které jsou pro ně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organismu, zejména pracemi, které ohrožují jejich mateřské poslání, upraveno a ze zmocnění k vydání seznamu zakázaných prací byly vypuštěny ženy a naopak tam byly doplněny kojící ženy. Důvodem bylo respektování principu rovného zacházení s muži a ženami v pracovněprávních vztazích a zákazu diskriminace vyplývající ze směrnice Rady 92/207/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky.
Z těchto důvodů bylo již v roce 2000 změněno zmocňovací ustanovení starého zákoníku práce na zmocnění pro vydání vyhlášky o pracích a pracovištích zakázaných ženám, které kojí, těhotným ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu.
Na základě nového zmocnění byla pak v roce 2003 vydána vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání, která platí i dnes.
V zákoníku práce tak zůstalo pouze ustanovení, podle kterého zaměstnankyně nesmějí být zaměstnávány pracemi pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, s výjimkou žen, které vykonávají řídící funkce a nekonají přitom manuální práci, zdravotní a sociální služby, provozní praxi při studiu a práce nikoli manuální, které je nutno občas konat pod zemí, zejména práce spojené s dozorčí, kontrolní nebo studijní činností. Toto ustanovení však 1. 1. 2012 pozbylo platnosti, protože úmluva Mezinárodní organizace práce o zaměstnávání žen podzemními pracemi v podzemí a dolech všech druhů (č. 444/1990 Sb.) byla Českou republikou s účinností od 24. 4. 2009 vypovězena (viz sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 55/2010 Sb. m. s.). Zákoník práce tedy napříště obsahuje pouze ochrannou právní úpravu pouze ve vztahu k těhotným ženám, ženám kojícím a ženám matkám do konce devátého měsíce po porodu tak, jak to předepisují evropské směrnice o BOZP těchto zaměstnankyň.
Manipulace s břemeny
Věcný základ právní úpravy manipulace s břemeny odvozujeme od základní povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP – zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. To je obecná zásada primární ochrany zdraví a ta platí pro každého zaměstnance a pro výkon každé práce.
Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci stejně jako jeho předchůdce – nařízení vlády č. 178/2001 Sb. – s ohledem na to, že země Evropských společenství věnují rovnému zacházení s muži a ženami a zákazu diskriminace prvořadou pozornost a že není možné, aby náš právní řád upravoval otázku přenášení břemen pouze pro ženy, řeší celou záležitost manipulace s břemeny a přenášení břemen komplexně. Toto nařízení vlády také definuje pojem „ruční manipulace s břemeny“ a stanoví hygienické limity ruční manipulace s břemenem pro ženy i pro muže. Obecně platí, že ruční manipulací s břemenem se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné zátěže. Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene.
Právní úprava ruční manipulace s břemenem je implementací směrnice 90/269/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro ruční manipulaci s břemeny spojenou s rizikem, zejména poškození páteře. Nyní platné nařízení vlády oproti dřívější právní úpravě upřesňuje, že břemenem se rozumí i živé břemeno. Tato úprava zohledňuje nejen přenášení pacientů nebo klientů zaměstnanci zdravotnických a sociálních zařízení, ale také zátěž zaměstnanců veterinárních zařízení. Nepohyblivost živých břemen je nutné posuzovat stejně co do náročnosti a možnosti poškození zdraví, které při manipulaci s nimi může hrozit zaměstnancům, ale také směřuje zejména k tomu, aby v těchto zařízeních byly zaváděny technické pomůcky, které ruční manipulaci alespoň částečně omezí.
Hodnocení zdravotního rizika při ruční manipulaci s břemenem zahrnuje mimo posouzení hmotnosti ručně manipulovaného břemene a jeho přípustné kumulativní hmotnosti i vynakládaný energetický výdej zaměstnance při této práci.
Občasné zvedání a přenášení břemene
Je třeba rozlišovat, jestli se jedná o pravidelnou manipulaci, nebo o občasné zvedání a přenášení břemene. Občasným zvedáním a přenášením břemene se rozumí přerušované zvedání a přenášení břemene nepřesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu; častým zvedáním a přenášením břemene se rozumí zvedání a přenášení břemene přesahující souhrnně 30 minut za osmihodinovou směnu.
Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného mužem při občasném zvedání a přenášení je 50 kg, při častém zvedání a přenášení 30 kg. Hygienický limit pro kumulativní hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem je 10 000 kg za osmihodinovou směnu. Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene mužem při práci vsedě je 5 kg.
Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene přenášeného ženou při občasném zvedání a přenášení je 20 kg, při častém zvedání a přenášení 15 kg. Hygienický limit pro kumulativní hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou je 6500 kg za osmihodinovou směnu. Hygienický limit pro hmotnost ručně manipulovaného břemene ženou při práci vsedě jsou 3 kg.
Hygienické limity energetického výdeje
Hygienické limity energetického výdeje při ruční manipulaci s břemeny pro muže a ženy jsou upraveny v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb., části A, tabulce č. 1, a jsou patrny z tabulky.
Nařízení vlády navíc stanoví ještě zvlášť hygienické limity pro chlapce a dívky zvlášť členěné podle věku, od 15 do 16 let, od 16 do 17 let a od 17 do 18 let.
Jde-li o práci ve směnách delších než osmihodinových, přípustné minutové hodnoty celkové fyzické zátěže mužů nebo žen musejí být sníženy o 20 % a kumulativní hmotnosti zvedaných a přenášených břemen muži nebo ženami nesmějí být zvýšeny o více než 20 % v žádné směně.
Hmotnost břemen a podmínky ruční manipulace s břemeny těhotnými ženami, kojícími ženami, matkami do konce devátého měsíce po porodu a mladistvými jsou upraveny vyhláškou č. 288/2003 Sb.
Ruční manipulace s břemeny
Ruční manipulace s břemeny je z hlediska BOZP považována za rizikový faktor, a tudíž musí být v rámci prevence rizik omezována. Pokud je ruční manipulace s břemeny nevyhnutelná, musejí být pracoviště uspořádána tak, aby byla manipulace s břemeny co nejbezpečnější a neohrožovala zdraví zaměstnanců. Musejí být učiněna vhodná organizační opatření a použity vhodné mechanizační prostředky k omezení rizika, zejména poškození páteře. Podmínky dané práce musejí být před jejím zahájením posouzeny a vyhodnoceny hlavně po stránce vlastností břemene a musejí být přijata opatření především k ochraně bederní páteře před jejím poškozením.
Zaměstnanci musejí být před zahájením práce spojené s ruční manipulací s břemeny seznámeni s všeobecnými údaji a podle možností i s přesnými údaji o hmotnosti a vlastnostech břemene, o umístění jeho těžiště, o jeho nejtěžší straně a s přesnými údaji o správném uchopení a zacházení s břemeny a s nebezpečím, jemuž mohou být vystaveni při nesprávné ruční manipulaci s břemeny, zejména: * s možností poškození bederní páteře při otáčení trupu, prudkém pohybu břemene, při vratkém postoji, při zvýšené fyzické námaze, při excentrickém umístění těžiště břemene, * s nedostatky, které ztěžují manipulaci, zejména nedostatek prostoru ve svislém směru, práce na nerovném, kluzkém a vratkém pracovním povrchu a práce v nevyhovujících mikroklimatických podmínkách, * se stavy, které zvyšují riziko poškození páteře, zejména příliš častá nebo příliš dlouho trvající fyzická námaha, nedostatečný tělesný odpočinek, nedostatečná doba na zotavení a vnucené tempo práce.
Manipulace s břemenem vykonávaná zaměstnancem vstoje nebo vsedě se organizuje tak, aby byla časově ve směně rovnoměrně rozložena. Dále obecně platí, že podle výsledků hodnocení zdravotního rizika musejí být k ochraně zdraví zaměstnanců pracovní podmínky upraveny zejména vhodnými organizačními opatřeními, vybavením zaměstnanců osobními ochrannými pracovními prostředky nebo použitím vhodných technických prostředků tak, aby bylo zajištěno vyloučení nebo omezení rizika, především poškození bederní páteře nebo onemocnění pohybového aparátu. Za vhodné technické prostředky se považují mechanická zařízení k vyloučení ruční manipulace s břemeny nebo k jejímu omezení. Nelze-li ruční manipulaci s břemeny nahradit vhodnými technickými prostředky, musí být ruční manipulace řešena s ohledem na hmotnost břemen, četnost a způsoby manipulace s nimi, možnosti jejich uchopení a s ohledem na celosměnový energetický výdej.
Závěr
V praxi samozřejmě zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, a měl by si od zaměstnance před jeho zařazením na konkrétní pracoviště vyžádat posudek lékaře závodní preventivní péče, zda dotyčný zaměstnanec nebo zaměstnankyně je schopen/schopna a zdravotně způsobilý/á konkrétní práci vykonávat. Nakonec i dnes ještě zákoník práce obsahuje zásadu, že ženy nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství. I když je tato zásada vyjádřena velice obecně, platí a znamená, že zaměstnavatel nesmí zaměstnávat ženy pracemi, které jsou pro ně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organismu. Je to zásadní zásada, která určuje přístup zaměstnavatele k zařazování žen na pracoviště. To je ale otázka konkrétního vyhodnocení rizik na pracovišti podle metody obsažené v § 102 ZP ve vztahu ke konkrétní zaměstnankyni a zda zaměstnavatel dojde k závěru, že konkrétní práce je pro ni fyzicky nepřiměřená nebo by mohla škodit jejímu organismu, byť není výslovně zakázána ani nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ani vyhláškou č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.
V praxi to v řadě případů znamená, že se musejí chránit třeba i mladé ženy, které ještě nerodily, aby si těžkou prací nezpůsobily gynekologické potíže apod. Všechna tato hlediska by měl zaměstnavateli zvážit lékař pracovnělékařské péče již při zařazování na pracoviště.
Tabulka
Energetický výdej Jednotky Muži Ženy
Směnový průměrný MJ 6,8 4,5
Směnový přípustný MJ 8 5,4
Roční MJ 1600 1060
Minutový přípustný kJ.min-1 34,5 23,7
W 575 395