Prenatální psychologie

Dnešní kultura vyvíjí velký tlak na budoucí matky. Prenatální psychologie hledá odpovědi na otázky, jak mateřské chování a reakce ovlivňují psychologii budoucího dítěte. Laicky bychom danou problematiku nazvali vědecká honba za poznáním, jak být dokonalá matka. Prenatální psychologie zasahuje do více oblastí psychologie a neurologie. Vědecky podložená prenatální psychologie má neuropsychologické základy, kdy vědci nebo lékaři zkoumají různé hormonální nebo farmakologické vlivy na plod v průběhu těhotenství a porodu. Do této oblasti řadíme závěry Michela Odenta, slavného, leč kontroverzního francouzského porodníka, který poukazoval na efekt oxytocinu v souvislosti s nastavením mateřského chování (1999). Zvířata, která rodila císařským řezem nebo s epidurální analgezií, nejevila zájem o novorozená mláďata. Na základě těchto poznatků doporučoval přirozené porody a nepřerušovaný kontakt matky a dítěte po porodu. Jeho závěry o vlivu oxytocinu byly později mnohokrát potvrzeny. Nejnovější trendy v oblasti prenatální neuropsychologie sledují tzv. „developmental programming“. Vědecky můžeme podložit pouze měřitelná fakta. Jak uvedli Grizenko a kolektiv (2012), výskyt ADHD (attention deficit hyperactivity disorder) je spojen se zvýšeným stresem matky během těhotenství. Ve své práci stanovili standardy pro akceptaci stresu. Následně srovnávali, kolik dětí bude mít ADHD ve „stresované“, a naopak v kontrolní sk