Prodlužování hospitalizace seniorů

Stáří a stárnutí obyvatelstva je jedním ze závažných a aktuálních témat současné společnosti. Je známo, že střední délka lidského života se prodlužuje a podíl starých lidí ve společnosti se zvyšuje. Nároky na zdravotní a sociální péči o seniory jsou stále vyšší, protože klienty těchto zařízení jsou čím dál více staří lidé se svými specifickými problémy a potřebami. Senioři jsou ohroženi nejrůznějšími vlivy, které se pak odrážejí v době nemoci a během hospitalizace v nemocnici. Tematický sešit 386 GERIATRIE Na problematiku seniorů je třeba pohlížet s vědomím jejich značné heterogenity, každý senior je individualitou se specifickými potřebami v oblasti psychické, kognitivní, biologické, funkční, sociální a spirituální. Tato heterogenita pak vyžaduje individuální a diferencovaný přístup přizpůsobený aktuálnímu zdravotnímu stavu a sociální situaci (Weber, 2005). Stále častěji se v péči o seniory setkáváme s pojmem geriatrické křehkosti, která se vyznačuje přítomností alespoň tří z těchto pěti znaků: pokles váhy během posledního roku o minimálně 4,5 kg, únava a vyčerpanost, svalová slabost, pomalá chůze a obecně hypomobilita. Stav může dále progredovat v nesoběstačnost, k potřebě dlouhodobé ústavní péče, upoutání na lůžko a rozvoji imobilizačního syndromu se svými důsledky (Kalvach, 2011). Vedle křehkých seniorů je nezbytné identifikovat seniory rizikové, kterými jsou zejména lidé starší 80 let žijící osaměle a dále ti, kteří ve svém pokročilém věku pečují o svého nemoc